30 Cdo 840/2014

04. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OdpŠk - § 8

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobkyně H. P., zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o 149.795,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 265/2011-50, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č. j. 53 Co 148/2013-70, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č. j. 53 Co 148/2013-70, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 1. 2013, č. j. 25 C 265/2011-50, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 127.978,18 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.). Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a žádné z účastnic nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalobkyně se plnění domáhala z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). V žalobě uvedla, že jí v důsledku pochybení Ministerstva zemědělství při rozhodování o její žádosti o změnu zápisu v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „evidence“) podané v dubnu 2005 ušly příjmy z dotací pro rok 2005 a 2006, neboť po dobu, po kterou nebyla jako uživatelka pozemků v evidenci vedena, nemohla o příslušné dotace žádat a čerpat je.

Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobkyně požádala o zápis změny uživatele zemědělských pozemků vedených v evidenci dne 28. 4. 2005. Tomuto návrhu bylo vyhověno až rozhodnutím ze dne 13. 5. 2009. Do 30. 7. 2007 byl jako uživatel dotčených půdních bloků zapsán jiný subjekt. Poprvé bylo o žádosti žalobkyně rozhodnuto zamítavě dne 18. 5. 2005. K rozkladu žalobkyně bylo zamítavé rozhodnutí dne 15. 8. 2005 zrušeno. Žádost byla opětovně zamítnuta rozhodnutím ze dne 20. 9. 2005, které nabylo právní moci, neboť rozklad proti němu byl zamítnut a rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 14. 12. 2005. Posledně uvedené rozhodnutí bylo rozhodnutím správního soudu ze dne 30. 9. 2008 zrušeno. Dne 5. 1. 2009 ministr zemědělství rozhodnutí správního orgánu ze dne 20. 9. 2005 zrušil. Až konečným rozhodnutím ze dne 13. 5. 2009 bylo žádosti žalobkyně vyhověno, a to s účinností ke dni podání žádosti, tedy k datu 28. 4. 2005. V roce 2005 a 2006 žalobkyně o dotace na předmětné půdní bloky nepožádala a neobdržela je. Tyto dotace obdržel jiný subjekt.

Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o existenci nezákonného rozhodnutí, a to rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 20. 9. 2005, č. j. H/80157/2005/II, kterým byla žádost žalobkyně o zápis změny uživatele zemědělských pozemků vedených v evidenci pravomocně negativně vyřízena. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně příčinné souvislosti mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. Uvedl, že základním předpokladem pro to, aby o dotacích mohlo být vůbec jednáno, je podání žádosti o ně, přičemž zápis žadatele v evidenci není jedinou podmínkou vyhovění žádosti. O žádostech jsou vedena samostatná správní řízení. Soud prvního stupně pochybil, pokud závěr o existenci příčinné souvislosti postavil na pravděpodobnosti blížící se jistotě, logických předpokladech a pravidelném běhu věcí. Nemůže obstát závěr, že nepodání žádostí nelze žalobkyni klást k tíži, neboť neměly naději na úspěch. Soud prvního stupně široce a vzdáleně pro účely příčinné souvislosti presumuje negativní výsledky jednotlivých dotačních řízení, které nikdy nenastaly a nastat nemohly, neboť tato řízení vůbec nebyla zahájena. Situace, kdy žalobkyně příslušné žádosti vůbec nepodala, nedokládala a ani netvrdila příslušnému správnímu orgánu, že by splňovala předpoklady pro poskytnutí dotací, vyjma sporného zápisu v evidenci, znemožňuje učinit závěr o bezprostřední příčinné souvislosti mezi jednáním státu a vznikem škody. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby příslušné žádosti podala, splnění zákonných podmínek v nich doložila a vysvětlila svůj postup ve vztahu k namítanému rozhodnutí, v rozhodné době tedy podání správní žaloby. Pokud by v takové situaci příslušný správní orgán jejím žádostem nevyhověl se zdůvodněním, že nesplňuje podmínku v podobě zápisu v evidenci, byla by příčinná souvislost nepochybně dána. Jestliže se tak nestalo, dovodit ji nelze.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje dle ustanovení § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Touto otázkou má být posouzení příčinné souvislosti mezi jednání a následkem, tj. mezi existencí nezákonného rozhodnutí správního orgánu o neprovedení změny zápisu v evidenci a ušlými dotacemi. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka odkazuje na ust. § 3 odst. 4 a § 3a odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění do 18. 8. 2006. Z daných ustanovení vyplývá, že zápis v evidenci je nezbytný nejen pro poskytnutí dotace, ale i pro podání žádosti o její poskytnutí. Tím, že nebyla v evidenci zapsána, nemohla o dotace požádat, resp. teoreticky požádat mohla, ale žádost by byla absolutně neúspěšná, neboť pro řízení o dotaci by chyběl základní podklad – výměra a druh pozemků, když se při rozhodování o poskytnutí dotace nepřihlíží k těmto údajům, jak jsou vedeny v katastru nemovitostí, ale vychází se pouze z evidence. Dovolatelka namítá:
a) Jelikož nebyla zapsána v evidenci pro předmětné pozemky, lze presumovat negativní rozhodnutí o žádosti o poskytnutí dotace. Jestliže se při rozhodování o poskytnutí dotací vychází z evidence, tak za stavu, kdy pozemky nebyly v evidenci vedeny jako pozemky užívané dovolatelkou, nebylo možno o věci rozhodnout jinak, než žádost zamítnout. Dovolatelka by v žádosti ani nemohla pozemky označit údaji, pod jakými by je správní orgán zaevidoval, přičemž k údajům dle katastru nemovitostí se nepřihlíží. Za stavu, kdy nevyhovění žádosti o poskytnutí dotace vyplývá takto jednoznačně z právního předpisu a výsledek případného rozhodnutí o ní lze předvídat s naprostou jistotou, nemůže být po dovolatelce požadováno, aby formálně o poskytnutí dotace žádala.
b) Za daných okolností, kdy dotace jsou dotacemi nárokovými, tzn. že dovolatelce by byly poskytnuty, pokud by byla zapsána v evidenci a pozemky byly způsobilé k tomu, aby na ně byla dotace poskytnuta (což vyplývá z toho, že dotace byla poskytnuta jinému subjektu, který byl v evidenci veden neoprávněně namísto dovolatelky), je přípustné při posuzování příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem vycházet z logických předpokladů, z pravidelného běhu věci i z pravděpodobnosti blížící se jistotě, jak učinil soud prvního stupně.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že z dikce zákona o zemědělství nelze dovozovat, že by dovolatelka nemohla fakticky podat žádost o poskytnutí dotace. Naopak řízení vzhledem ke své povaze, jakožto řízení návrhové, je zahájeno podáním navrhovatele bez ohledu na to, zda jde o podání neúplné nebo podání s nepravdivými údaji. Dovolatelka nejen mohla, ale měla v rámci své žádosti o poskytnutí dotace uvést všechny zemědělské pozemky, nejen ty, které byly zapsány ve prospěch žalobkyně v evidenci, ale i ty, které fakticky užívala, aniž by byly zapsány v evidenci. Tato povinnost plyne z nařízení Komise (ES) č. 796/2004 tehdejšího znění. Návrhové řízení zahájené na žádost o poskytnutí dotace není jen řízením, jehož účelem je uplatnění nároku na poskytnutí dotace, ale plní i funkci kontrolního mechanismu spočívajícího v předcházení kolizních vztahů, resp. vyplácení dotací subjektům, které nesplňují jednu z nezbytných podmínek pro vznik nároku na poskytnutí dotace – faktické užívání předmětných zemědělských pozemků. Žalovaná navrhuje, aby soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska posouzení příčinné souvislosti vzniku škody s nezákonným rozhodnutím.

Má za to, že taková otázka nebyla pro skutkové poměry, od nichž odvozuje svůj nárok, dosud řešena. Obsahově však uplatněným dovolacím důvodem míří na to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3748/2008).

Namítá-li tedy dovolatelka, že odvolací soud spatřuje nesprávně příčinu vzniku škody pouze v tom, že dovolatelka nepodala žádost o poskytnutí dotace, zatímco dovolatelka spatřuje příčinu i v nezákonném rozhodnutí, je tím napadáno nesprávné právní posouzení příčinné souvislosti. Takové posouzení odvolacím soudem je v dané věci nedůsledné a neúplné, tudíž nesprávné, a tak se odchylující od judikatury dovolacího soudu.

Dovolání je důvodné.

Pro daný případ je zásadní posouzení právní otázky, v důsledku jaké skutečnosti nezískala žalobkyně dotace za rok 2006. Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013).

Je tedy třeba hledat odpověď na otázku, zda žalobkyně nepodala žádost o dotace z důvodu, že by takové žádosti nemohlo být s ohledem na nevyhovění její žádosti o změnu uživatele v evidenci vyhověno, nebo zda i přes absenci údaje o tom, že je žalobkyně uživatelkou předmětných půdních bloků, měly její žádosti o přiznání dotací reálnou naději na úspěch a příčinnou nepodání žádostí o dotace tedy nebyla absence uvedeného zápisu žalobkyně v evidenci, ale rozhodnutí žalobkyně žádost nepodat. Po žalobkyni požadovat podání žádosti o dotace v situaci, kdy by taková žádost nemohla být úspěšná, a to jen proto, aby splnila formální požadavky soudů na náhradu případné škody, by zjevně nebylo spravedlivé a ani by nepředstavovalo rozumné řešení vzniklého rozporu.

Odvolací soud se uvedenou úvahou neřídil, a proto je jeho právní posouzení žalovaného nároku neúplně a tudíž nesprávné.

Dospěje-li odvolací soud k závěru, že žádost žalobkyně o dotace za daných okolností neměla reálnou naději na úspěch, je třeba její nepodání vnímat jako vynucené předchozí příčinou, spočívající v nezákonném rozhodnutí ministerstva zemědělství a zjišťovat příčinnou souvislost mezi ním a žalobkyní tvrzenou škodou.

Dovolací soud z právě vyložených důvodů považoval rozsudek odvolacího soudu za nesprávný a dovolání žalobkyně za důvodné, a proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil, přičemž dle odst. 2 téhož ustanovení vrátil věc k dalšímu řízení. V něm bude odvolací soud vázán zde vyslovenými právními názory soudu dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení odvolací soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. března 2015



JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 840/2014, ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.840.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies