23 Cdo 4351/2014

10. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Martinem Korbařem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalovaným 1) JUDr. T. H. a 2) JUDr. Z. K., oběma zastoupeným Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem v Praze 5,Kořenského 15/1107, o zaplacení 864.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 2/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2014, č. j. 3 Cmo 225/2013-223, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 12.535,60 Kč, do 3 dnů do právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2013, č. j. 25 Cm 2/2012-176, zčásti vyhověl žalobě a uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobci společně a nerozdílně 144.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 144.000,- Kč s konkretizovaným příslušenstvím a zaplatit žalobci společně a nerozdílně 144.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (bod I. výroku), v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobci společně a nerozdílně 144.000,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným, 144.000,- Kč s konkretizovaným příslušenstvím a 144.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalobce i žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

K dovolání žalovaných se vyjádřil žalovaný tak, že je považuje za nepřípustné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Namítají-li dovolatelé, že odvolací soud posoudil otázku nároku žalobce (resp. předchůdkyně žalobce) na odměnu dle platně uzavřené dohody o vztazích s přidruženým advokátem v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, pak je třeba uvést, že dovolatelé tuto svoji předkládanou otázku zakládají na předpokladu, že předchůdkyně žalobce v době do konce května roku 2010 své závazky (poskytovat právní služby) z předmětné dohody neplnila. Dovolatelé tak oproti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů předkládají vlastní, odlišnou verzi skutkového stavu věci a vyvozují z něj své vlastní právní závěry. Ke skutkovým námitkám žalovaných však nelze v dovolacím řízení přihlížet. Skutkové námitky nejsou od 1. ledna 2013 v dovolacím řízení přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz). Pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že odkaz na judikaturu, který dovolatelé činí, není v dané věci případný (týká se výkladu ustanovení § 325, § 326 obch. zák., jež obecné soudy v projednávané věci neaplikovaly, respektive vychází z odlišného skutkového stavu věci, než jaký byl v předmětné věci rozhodný).

Dovolatelé dále přípustnost dovolání spatřují v tom, že otázka odvětvových specifik advokacie a jejich dopadu na zvýšení vzájemné odpovědnosti jednotlivých smluvních aktérů těchto vztahů, stejně jako otázka důrazu na ochranu důvěry v tomto odvětví, nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Ani tyto námitky však přípustnost dovolání nezakládají, neboť na řešení těchto otázek napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno není.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalovaných podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 10. dubna 2015

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4351/2014, ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4351.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies