7 Tdo 416/2015

14. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 209 odst. 1
  • TrZ - § 209 odst. 2
  • TrZ - § 205 odst. 1
  • TrZ - § 205 odst. 2
  • TrZ - § 337 odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. dubna 2015 v Brně dovolání obviněného M. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 8 To 477/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 117/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 2 T 117/2014, byl obviněný M. D. (dále zpravidla jen: „obviněný“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.

Naproti tomu byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 2 ZT 16/2014, pro skutek spočívající v tom, že dne 12. 2. 2014 na blíže neurčeném místě v Itálii při společném výletě s K. R.a N. G. v úmyslu se obohatit, vylákal z poškozené N. G., ..., částku 200 EUR (v přepočtu v časové hodnotě 5.400,- Kč), když uvedl, že tuto částku potřebuje na nákup pohonných hmot a zaplacení mýtného a že částku poškozené vrátí ihned po návratu do České republiky, což však neučinil, čímž způsobil poškozené N. G., ...., trvale bytem G. P. ..., B., škodu ve výši 200 EUR, v němž byl spatřován jeden z útoků pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou N. G. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Pokud jde o odsuzující část rozsudku, obviněný podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně spáchal výše zmíněné přečiny tím, že1. v období od 10. 1. 2014 do 19. 2. 2014 v B. na ul. O. č. .... lstí získal od poškozené K. R. (roz. D.), ...., PIN k její platební kartě České spořitelny č. .... na jméno poškozené k účtu číslo ..... a také SIM kartu, na kterou měla poškozená napojeno své internetové bankovnictví, dne 31. 1. 2014 pak pod záminkou zařízení změny PIN kódu k této platební kartě získal jak nový PIN, tak samotnou platební kartu poškozené,

a. následně v témže období od 10. 1. 2014 do 31. 1. 2014 v B., co si bez vědomí poškozené K. R. opatřil během jeho soužití s poškozenou ve společné domácnosti její výše uvedenou platební kartu, manipuloval pomocí této platební karty s finančními prostředky na jejím účtu č. ...., a to tím způsobem, že dne 10. 1. 2014 vybral z účtu poškozené finanční hotovost ve výši 8.000,- Kč (ČS Albert, ul. D. B.), stejnou částku téhož dne na účet opět vrátil, a to prostřednictvím ČS Tesco D. B., dále 13. 1. 2014 vybral finanční hotovost ve výši 500,- Kč (ČS, Pozemstav), dne 16. 1. 2014 vybral finanční hotovost ve výši 20.000,- Kč (u ČSOB, U P. ..., B.) a poškozené byl za tuto kartovou operaci u jiné banky odečten poplatek 40,- Kč, když opět stejného dne vrátil na účet poškozené částku 20.000,- Kč, 22. 1. 2014 provedl výběr finanční hotovosti ve výši 25.000,- Kč (u bankomatu ČS, Tesco D., B.) a ve stejný den, tedy 22. 1. 2014 provedl na stejném bankomatu (ČS, Tesco D., B.) výběr částky 3.000,- Kč, dne 31. 1. 2014 pak vložil na účet poškozené částku 15.000,- Kč, když tímto svým jednáním – nevrácením veškerých finančních prostředků - způsobil K. R. škodu ve výši 13.540,- Kč,b. v období od 1. 2. 2014 do 19. 2. 2014 v B., vybral bez jejího vědomí a souhlasu z jejího účtu České spořitelny, a.s., ..., dne 4. 2. 2014 částku 10.000,- Kč (bankomat ČS, Pozemstav, B.), dne 6. 2. 2014 částku 2.200,- Kč (bankomat ČS, Pozemstav, B.), dne 9. 2. 2014 provedl platbu touto kartou, kdy uhradil částku 200,- Kč ve prospěch Tipsport.net Beroun, dne 14. 2. 2014 provedl platbu kartou, když uhradil částku 600,- Kč ve prospěch Tipsport.net Beroun, a ve stejný den opět provedl platbu uvedenou kartou, když uhradil částku 300,- Kč ve prospěch Tipsport.net Beroun, dne 15. 2. 2014 vybral částku 14.500,- Kč (Bankomat ČSOB, U p. ..., B.) a za tuto transakci byl poškozené účtován poplatek ve výši 40,- Kč za platbu do jiné banky, dne 16. 2. 2014 provedl platbu kartou, když uhradil částku 300,- Kč opět ve prospěch Tipsport.net Beroun, a dne 19. 2. 2014 provedl platbu kartou, když uhradil částku 250,- Kč ve prospěch Vodafone Czech Republic, a tímto svým jednáním způsobil K. R. škodu ve výši 28.390,- Kč,

celkem tak odcizil poškozené K. R., nar. 16. 11. 1969, částku 84.930,- Kč, přičemž na účet poškozené v různých splátkách v období od 1. 1. 2014 do 31. 1. 2014 postupně vrátil částku ve výši 43.000,- Kč, škoda vzniklá odcizením finanční hotovosti tedy činí celkově 41.850,-Kč, a škoda způsobená za úhradu kartových operací z jiné banky do jiné ve výši 2x40,- Kč celkem tedy 80,- Kč,2. v době od 18. 2. 2014 blíže neurčené hodiny do 19. 2. 2014 do 09:45 hod v B. v bytě na adrese O. ..., odcizil poškozené K. R. (roz. D.), ...., notebook zn. TOSHIBA C850 I3-2350M v hodnotě 4.200,- Kč, optickou myš Logitech m90 v hodnotě 60,- Kč, textilní brašnu na notebook v hodnotě 380,- Kč a propojovací kabel, čímž způsobil poškozené K. R. škodu ve výši celkem 4.640,-Kč,
3. dne 15. 1. 2014 v 11:00 hod. v B. na ulici V. v OD Vaňkovka, přijal od poškozené N. G., ...., po předchozí domluvě částku 40.000,- Kč, tyto peníze měl podle vzájemné domluvy použít na uhrazení zálohy na koupi vozidla zn. Honda CRV určeného pro poškozenou, když takto neučinil, žádné vozidlo nezakoupil a svěřené peníze nevrátil, čímž způsobil poškozené N. G. škodu ve výši 40.000,- Kč,
4. době od 18.30 hod. dne 12. 12. 2013 do 19:00 hod. dne 14. 12. 2013 v obci J., okres U. H., ve vnitřních prostorách rodinného domu J. č.p. ...., kde byl v tu dobu na návštěvě u J. B., ...., odcizil v nestřežený okamžik z její taštičky na zip červené barvy, která se nacházela v dámské kabelce zn. PUMA, odložené v ložnici při nočním stolku, finanční hotovost ve výši 87.000,- Kč v papírových bankovkách, převážně v nominální hodnotě 2.000,- Kč, čímž způsobil J. B., ...., trvale bytem J. čp. ..., škodu ve výši 30.000,- Kč a její dceři M. B., ...., jíž patřila část takto odcizených finančních prostředků, škodu ve výši 57.000,- Kč,
5. v době od 17:00 hod. dne 2. 1. 2014 do 07:00 hod. dne 4. 1. 2014, v O., na ulici L. č. ..., kde byl v tu dobu na návštěvě u P. N., ..., odcizil z její kabelky odložené v obývacím pokoji jejího bytu platební kartu spol. GE Money bank č. ..., vystavenou na jméno P. N., k bankovnímu účtu č. ....., následně pomocí takto odcizené platební karty v bankomatu společnosti Komerční banka, a. s., č. ....., který se nachází v O., na ulici D. č...., vybral dne 4. 1. 2014 v 7:14 hod. finanční hotovost vevýši 15.000,- Kč a téhož dne v 10:45 hod. v B. na ulici Č. č. ... vybral finanční hotovost ve výši 2.000,- Kč, čímž způsobil poškozené P. N., ...., trvale bytem O., L. ...., škodu ve výši 17. 000,- Kč,
6. v průběhu měsíce listopadu a prosince 2013 na blíže nezjištěném místě v České republice přijal od poškozené P. Z., ...., částku 11. 000,- Kč na pořízení 3 ks mobilních telefonů Samsung Galaxy a 1 ks notebooku blíže neurčené značky, a to ve dvou splátkách, když dne 26. 11. 2013 vložila poškozená na jeho účet č. ..... částku 6.000,- Kč a dne 10. 12. 2013 ve Z. u obchodního domu P. mu osobně předala finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč, žádné zboží však poškozené následně nedodal, svěřenou finanční hotovost nevrátil, vzniklou škodu poškozené nijak nekompenzoval a peníze si ponechal pro svoji osobní potřebu,
přičemž veškerého výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl dne 18. 4. 2012 rozsudkem Obvodního soudu Praha 6 pod. sp. zn. 2 T 161/2011, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2012 po usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 224/2012, odsouzen mj. za přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 tr. zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s dozorem, když část trestu vykonal, přičemž usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 1 PP 633/2012, byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody se stanovením zkušební doby v trvání tří let do 3. 1. 2016,

7. v období od 7. 11. 2013 do 25. 2. 2014, kdy byl zadržen Policií České republiky, se zdržoval na území České republiky, a to přesto, že byl dne 18. 4. 2012 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 2 T 161/2011, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2012, odsouzen mimo jiné k trestu vyhoštění z České republiky podle § 80 odst. 1, 2 trestního zákoníku na dobu 5 (pěti) let.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 8 To 477/2014, bylo odvolání obviněného M. D. podané proti odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 8 To 477/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miloslava Čejky dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c), g), k) a l) tr. ř.

Obviněný k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., namítl, že v jeho věci rozhodl vyloučený orgán. Žádostí o vyloučení předsedkyně senátu ze dne 29. 9. 2014 podanou dne 2. 12. 2014 se domáhal, aby byla předsedkyně senátu vyloučena z rozhodování. Předsedkyně senátu po vydání usnesení o zamítnutí této žádosti, proti čemuž podal stížnost, zahájila hlavní líčení a pokračovala v něm. Byli vyslýcháni svědci a prováděny další důkazy. Podle obviněného došlo k procesnímu pochybení, protože o předmětné stížnosti mělo být rozhodnuto ještě před zahájením hlavního líčení a v případě podání stížnosti soud neměl vůbec zahajovat hlavní líčení.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, resp. že policejní orgán jednal tak, že ustanovený se nemohl zúčastňovat a být přítomen vyšetřovacím úkonům, i když jeho účast byla povinná z titulu nutné obhajoby. Poukázal na to, že dne 14. 3. 2014 vydal policejní orgán Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 10. oddělení obecné kriminality, se sídlem Rybářská 17, 603 00 Brno usnesení č.j. KRPB-44689-87/TČ-2014-060240, kterým podle § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam s odkazem na § 20 odst. 1 tr. ř. spojil ke společnému řízení trestní věc č.j. KRPZ-132818-27/TČ-2013-151171 s tím, že bude nadále vedena pod č.j. KRPB-44689/TČ-2014-060240. Usnesení bylo předáno obhájci obviněného policejním orgánem dne 25. 3. 2014 při nahlížení do spisu. Obviněnému však bylo doručeno teprve na základě stížnosti ze dne 18. 5. 2014. Toto usnesení mu však mělo být doručeno ihned po jeho vydání, a to podle § 137 odst. 3 tr. ř., protože obviněný byl ve vazbě a měl právo podat proti tomuto usnesení stížnost. Postupem policejního orgánu bylo zkráceno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 35/2007-n. Obhájce obviněného požádal podáním ze dne 27. 1. 2013 policejní orgán, aby byl vyrozumíván o všech vyšetřovacích úkonech tak, aby se jich mohl řádně zúčastnit. Policejní orgán však obhájce o takových úkonech nevyrozumívá. Obviněný dále namítl, že v dubnu 2014 policejní orgán odnesl ze skladu věznice jeho věci, a to mobilní telefon zn. NOKIA N73, 2x SIM kartu č. ..... a č. ...., flash disk zn. LEXAR 16 GB oranžovo-bílé barvy. O tomto jednání, resp. úkonu policejního orgánu však nebyl předem vyrozuměn a ani jeho obhájce. Přitom z těchto věcí byly získávány další důkazy proti obžalovanému, které byly následně i použity, a to zejména o poškozené P. Z.. V květnu 2014 se policejní orgán dostavil za obviněným a chtěl provést jeho výslech. To obviněný odmítl s poukazem na neúčast svého obhájce. O tomto jednání, resp. úkonu policejního orgánu však nebyl předem vyrozuměn a ani jeho obhájce. Policejní orgán se mj. tázal na osobu J. S., který opatřoval na pokyn obviněného osobní automobil pro N. G. a dotazoval se na poškozenou P. Z..

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný odůvodňuje tím, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný se domnívá, že jeho trestní stíhání bylo nezákonné, protože v podstatě od počátku trestního stíhání bylo zřejmé, že se skutky uvedené v obžalobě vůbec nestaly, nebo je nespáchal obviněný anebo takové jednání není trestným činem. Obviněný dále namítá, že skutkový stav zjištěný soudem, nenaplňuje zákonné znaky přečinů, pro které byl stíhán. Obviněný především uvedl, že v obžalobě bylo jeho jednání uvedené pod bodem 1.a) kvalifikováno jako přečin krádeže a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku a pod bodem 1.b) jako přečin krádeže. Soud tyto samostatné skutky překvalifikoval tak, že v bodě 1.a,b) rozsudku se jedná o přečiny podvodu a neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku, což je nejméně v bodu 1.b) chybné, protože poškozená K. R. uvedla, že platební kartu obviněnému sama svěřila. V rozsudku chybí odůvodnění překvalifikace, čímž se stal rozsudek v této části nepřezkoumatelným. Obviněný poukázal na obžalobu, která je podle jeho názoru formálně vadná, protože např. zcela chybí bod 1.b) a bod 2) nelze spáchat způsobem uvedeným v obžalobě.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Podle obviněného soud opomenul rozhodnout o zajištěných věcech, a to přenosném HDD MYBOOK desk top 100 rage, v.č. ..... s propojovacím kabelem a flash disku Lexar. Dále, že soud chybně spočítal škodu, kterou měl způsobit poškozené K. R. ve výši 41.930,- Kč, avšak nikoliv ve výši 46.650,- Kč. Soud uložil obviněnému i úhradu notebooku zn. Toshiba C850 I3-2350M s přísl. v celkové hodnotě 4.640,- Kč, který však byl poškozené K. R. vrácen a vzniklá škoda tedy činí 41.930,- Kč. Obviněný se domnívá, že soud neměl odkazovat poškozenou K. R. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, protože její nároky byly vypořádány v trestním řízení. Podle obviněného je nesprávný vypočet náhrady škody, kterou měl způsobit poškozené P. N.. Správně mělo jít o částku 17.000,- Kč. Ani tuto poškozenou soud neměl odkazovat se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, protože veškeré její nároky byly vypořádány v trestním řízení.

Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Odsouzený se domnívá, že na základě jeho odvolání odvolací soud náležitě a meritorně nepřezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně. Jestliže tak odvolací soud učinil, a přesto zamítl jeho odvolání podle § 256 tr. ř., potom pochybil, protože již v řízení předcházejícímu tomuto rozhodnutí byly dány výše uvedené dovolací důvody.

Obviněný dále vznesl řadu námitek proti dokazování. Orgány činné v trestním řízení podle jeho názoru nepostupovaly v přípravném řízení podle § 2 odst. 5 tr. ř., neprovedly jediný důkaz k návrhu obviněného, jeho návrhy nedůvodně zamítly anebo se s nimi vůbec nevypořádaly. Nevypořádaly se s důkazy uvedenými ve výslechu obviněného ze dne 3. 6. 2014 na str. 14 – výslech svědkyně P. Z., doložení originálu dokladu z banky, dále ve výslechu obviněného ze dne 4. 6. 2014 na str. 3 – výslech svědkyně P. N., žádost o doložení zaslaných zpráv z Viberu, str. 4 – kamerový záznam z prodejny Lidl v O. na ul. L., dále ve výslechu obviněného ze dne 4. 6. 2014 na str. 4 – výslech svědkyně K. R., žádost o doložení sms komunikace z čísla: ...., komunikace z programu Whatsaap, výpisy z konta ve Fortuně od 20. 1. 2014 do 18. 2. 2014. Soud neopatřil a neprovedl důkazy navržené v hlavním líčení dne 15. 7. 2014, přičemž se mělo jednat o doplnění celé vytištěné skypové komunikace z adresy ..., doložení originálu dokladu z Fio banky o vložení 6.000,- Kč na účet obviněného, zprávu Fio banky o identifikaci vkladatele tohoto vkladu, komunikaci z programu Viber mezi obviněným a P. N., kamerový záznam z obchodu LIDL, kde nakupoval obviněný s P. N., komunikaci z programu Whatsaap s K. R. a N. G., kompletní emailovou a skypovou komunikaci s N. G. a P. N., sejmutí daktyloskopických stop z kabelky a peněženky P. N. a z peněženky a kapsičky u J. B.. Soud neopatřil a neprovedl důkazy navržené obviněným v hlavním líčení dne 2. 10. 2014, kdy požadoval doložení e-mailů, které předložila P. N. policii v O., o nichž se zmínila při svém výslechu u hlavního líčení. Dále soud neopatřil a neprovedl navržený důkaz v žádosti ze dne 8. 8. 2014, a to výpis z účtu za období od 1. 11. 2013 – 28. 2. 2014, který měl veden u spol. Tipsport, a.s., IČO: 18600824, se sídlem Beroun, Politických vězňů 156, kterým hodlá prokázat skutečnost, že měl dostatečný příjem finančních prostředků z výher. S výše uvedenými opomenutými důkazy se soud nijak nevypořádal, čímž porušil právo obviněného na spravedlivý proces a způsobil nepřezkoumatelnost rozsudku. Soudy podle něj provedly jen důkazy svědčící o jeho vině, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, které mu garantuje Listina základních práv a svobod.

Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Tento závěr učinil po podrobném právním rozboru všech dovolacích důvodů, které uplatnil obviněný.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.:

Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Obviněný neuvádí žádné konkrétní důvody, které by měly zakládat podjatost předsedkyně senátu soudu prvního stupně Mgr. Hany Bartoňové. Námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tedy stojí zcela mimo tento dovolací důvod. Proti rozhodnutí o námitce podjatosti je sice přípustná stížnost, zákon jí však nepřiznává odkladný účinek (§ 31 odst. 2, § 141 odst. 4 tr. ř.) a nic tedy nebránilo tomu, aby po rozhodnutí o námitce podjatosti nemohlo být provedeno hlavní líčení. Námitka, kterou obviněný odůvodňuje tento důvod dovolání je proto zjevně neopodstatněná.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.:

Dovolání z toho důvodu lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.

Dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněný po celé trestní stíhání nebo po některou jeho část neměl obhájce, ačkoli byl dán některý z důvodů nutné obhajoby podle § 36 tr. ř. V tomto směru dovolatel žádné námitky nevznáší. Námitka týkající se opožděného doručení usnesení o spojení věci obviněnému nenaplňuje uplatněný dovolací důvod. Zákon nepřiznává stížnosti proti usnesení policejního orgánu o spojení věci odkladný účinek. Namítané pochybení v žádném případě nemohlo mít za následek procesní nepoužitelnost následně prováděných procesních úkonů. K argumentaci rozhodnutím Ústavního soudu ve věci sp. zn. ÚS 35/2007, je třeba uvést, že pochybení spočívající v neoznámení usnesení policejního orgánu o spojení věci obviněnému nebylo takové intenzity, aby mělo za následek porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Ústavní soud v rozhodnutí, na něž dovolatel odkazuje, též dovodil, že nedošlo ke zkrácení obhajovacích práv obviněného, jestliže ve všech formálně nepravomocně spojených trestních věcech fakticky obhájce měl. Námitky týkající se nevyrozumění obhájce a jeho neúčasti u jednotlivého vyšetřovacího úkonu nelze z věcného hlediska považovat za důvodné.

Nejvyšší soud podotýká, že obhájce není oprávněn účastnit se všech vyšetřovacích úkonů, ale jen těch, jejichž výsledek může být použit jako důkaz. Takovým úkonem se rozumí úkon směřující k dokazování podle hlavy páté trestního řádu, který je prováděn po zahájení trestního stíhání policejním orgánem (státním zástupcem), nikoli jinými osobami, kdy jeho hlavním smyslem je opatřit a za zákonných podmínek provést důkaz. Z námitky obviněného není jasné, o jaký úkon se mělo jednat, přičemž činnost policejního orgánu, která měla podle dovolatele spočívat ve fyzickém přemístění některých věcí obviněného ze skladu věznice na jiné místo, nelze považovat za vyšetřovací úkon. Nešlo o provádění důkazu a účast obhájce při takové činnosti nepřicházela v úvahu. Pokud jde o namítanou neúčast obhájce při výslechu obviněného, z dovolání vyplývá, že tento výslech vůbec nebyl proveden, a námitky dovolatele jsou zcela nedůvodné.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 trestního řádu). Námitky obviněného, že se stíhané skutky nestaly nebo že je nespáchal, tomuto dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a ani pod žádný jiný dovolací důvod) nelze podřadit ani v závěru dovolání obsažené námitky o porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. v důsledku neprovedení důkazů navrhovaných dovolatelem.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem značně formalizovaným a dovolatel je vždy povinen uvést konkrétní okolnosti, kterými má být založen jím tvrzený dovolací důvod. V případě, že dovolatel namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku, je jeho povinností konkrétně uvést, v čem spočívá nesoulad soudem učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků trestného činu, kterým byl dovolatel uznán vinným. Dovolací soud přezkoumává napadená soudní rozhodnutí pouze v rozsahu důvodů uvedených v dovolání a není jeho povinností, aby sám iniciativně přezkoumával správnost právní kvalifikace skutku. Přezkumnou povinnost dovolacího soudu proto nemůže založit ani obecná a nekonkrétní námitka, podle které skutkový stav nenaplňuje znaky přečinů, kterými byl dovolatel uznán vinným. Zcela bezpředmětné jsou rovněž námitky týkající se kvality obžaloby nebo dokonce odůvodnění soudních rozhodnutí podle § 265a odst. 4 tr. ř. Podle § 265a odst. 4 tr. ř. totiž dovolání proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Obviněný uplatnil námitku absence znaku opatření platební karty jiného bez souhlasu oprávněné osoby v případě skutku pod bodem 1. výroku o vině. Ze skutkových zjištění učiněných soudy vyplývá, že obviněný získal platební kartu poškozené K. R. pod záminkou zařízení změny PIN kódu. Získání platební karty lstí nepochybně lze považovat za její opatření bez souhlasu oprávněné osoby ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákoníku.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.:

Tento dovolací důvod je dán v případě, kdyžvrozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Výrok o věcech, které byly v průběhu trestního stíhání zajištěny postupem podle § 78 – 79 tr. ř., není obligatorní součástí odsuzujícího rozsudku a nelze proto hovořit o chybějícím výroku, pokud soud nerozhodl o doličných věcech. Namítané vady týkající se nesprávného výpočtu náhrady škody u poškozených K. R. a P. N. jsou námitkami skutkovými, nikoli námitkami absence nebo neúplnosti některého výroku rozsudku a nelze je subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ani pod žádný jiný dovolací důvod. Tvrzení obviněného, že soud prvního stupně nadbytečně rozhodoval o odkázání poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních, nemá oporu ve skutkových zjištěních uvedených na str. 18 rozhodnutí nalézacího soudu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dopadá na absenci nebo neúplnost některého výroku v rozsudku, nikoliv na jeho nadbytečnost; dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. by tedy nebyl naplněn ani v případě, že by soud učinil nadbytečně výroky podle § 229 odst. 2 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.:

Obviněný opřel dovolání o obě části uvedeného dovolacího důvodu. Uplatnění jeho první části, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nepřicházelo v předmětné trestní věci v úvahu. Takovou vadou je rozhodnutí soudu druhého stupně zatíženo v případě, kdy tento soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z některého z tzv. formálních důvodů bez meritorního přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli při správném postupu byl povinen takový přezkum provést. V trestní věci obviněného však odvolací soud odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné poté, co přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně napadený odvoláním.

Protože obviněný neuplatnil žádné důvodné námitky v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), c), g), k) tr. ř., není dána ani druhá část dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Obviněný uplatnil řadu skutkových námitek, které nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. l tr. ř., zčásti se jeho dovolání opírá o námitky, které jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto jej odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. dubna 2015


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 416/2015, ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.416.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies