4 Tdo 338/2015

31. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 234 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2015 o dovolání obviněných M. G. R. a D. D. R., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 10. 2014 sp. zn. 13 To 409/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 139/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. G.R. a D. D. R. odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 7. 2014 sp. zn. 1 T 139/2014 byli obvinění M. G. R. a D. D. R. (dále převážně jen „obvinění“ nebo „dovolatelé“) uznáni vinnými pokusem zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, dle § 21 tr. zákoníku, § 234 odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Za to byli odsouzeni podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku jim byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl M. G. R. též uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí a hodnot blíže specifikovaných pod pol. 1) – 55) výroku. Obviněnému D. D. R. pak podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 5.400 Kč a 615 Euro.

Proti uvedenému rozhodnutí podali odvolání jednak obvinění, jednak v neprospěch obou obviněných státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 10. 2014 sp. zn. 13 To 409/2014 z podnětu odvolání obou obviněných napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými tím, že
společně a po vzájemné dohodě poté, co přicestovali dne 12. prosince 2013 z R. do ČR osobním automobilem tovární značky BMW 320D, jehož majitelem je obžalovaný M. G. R. se záměrem společně, případně společně s dalšími neustanovenými osobami vyrábět padělky platebních karet, kdy si za tímto účelem si sebou přivezli různé nářadí, tvarovací kovoobráběcí frézky, nástroje, speciálně upravené a vyhotovené pomůcky, lepidla, pásky, speciální kovové přípravky, speciálně vyhotovené a upravené skimmovací lišty s povrchovou úpravou shodnou s barvou a provedením bankomatů shodných typů, které v rámci České republiky používají společnosti ČSOB akciová společnost a GE Money Bank akciová společnost, speciálně vyhotovené čtecí zařízení platebních karet do čtečky bankomatu; speciálně upravené propojovací kabely, napájecí zdroje, množství takzvaných testovacích platebních karet, mobilní zařízení na stahování a vyhodnocování dat ze skimmovacího zařízení a následný přenos dalším subjektům a různé další specifické předměty, jejichž výroba a příprava zahrnuje značnou odbornou znalost z oboru elektroniky a mechaniky a manuální zručnost, v době od 12. 12. 2013 až do doby svého zadržení dne 17. 12. 2013 v bankomatech jednak společnosti ČSOB akciová společnost, a to konkrétně v P. – P. t., J. T. a T. M., dále v Ch. – R. n. a v H. B. – B. a K A., jakož i bankomatech společnosti GE Money Bank akciová společnost, a to konkrétně v Ch. – M. n., v H. B. – N., v P. – P. t. a v J. – M. n., střídavě zkušebně testovali takzvané testovací karty, přičemž

1) se dne 12. 12. 2013 ubytovali v H. B., v penzionu S., Ž., a v přesně nezjištěné době od 11:31 hodin dne 13. 12. 2013 do 18:27 hodin dne 16. 12. 2013 společně nainstalovali do uživatelské části veřejně přístupného peněžního bankomatu společnosti GE Money Bank akciová společnost, umístěného na vnější stěně pobočky společnosti GE Money Bank akciová společnost v Ch., M. n., takzvané skimmovací zařízení, když nejprve za pomoci ruční vrtačky upravili vstupní štěrbinu čtečky karet, do otvoru čtečky vložili speciálně upravený snímač dat z vkládaných platebních karet oprávněných držitelů na pořízení dat z magnetického proužku platební karty a nad klávesnici bankomatu nalepili speciálně vyhotovenou lištu s elektronickým paměťovým zařízením a kamerou zaznamenávající obrazové údaje o zadávaných PIN kódech oprávněnými držiteli platebních karet se záměrem společně, případně ještě s dalšími dosud neustanovenými osobami zhotovit padělky platebních karet podle oskimmovaných dat a takto zhotovené padělky bezhotovostních platebních prostředků použít jako pravé k výběru hotovosti nebo k platbám zboží či služeb prostřednictvím platebních terminálů obchodníků, skimmovací zařízení se jim již nepodařilo odinstalovat, neboť společnost GE Money Bank akciová společnost dne 16. 12. 2013 podezřelou manipulaci s bankomatem zjistila, oznámila policejnímu orgánu a přivolaný servisní technik za přítomnosti a asistence policie skimmovací zařízení odborně sejmul a platební karty 1162 klientů využívajících služeb tohoto bankomatu za toto období banka zablokovala,

2) poté se dne 14. 12. 2013 ubytovali ve Ž. n. D., penzionu „D. R.“, Ž. a dne 17. 12. 2013 ve 12:50 hodin byli policejním orgánem zadrženi v H. B., ulici K A., v okamžiku, kdy na bankomatu společnosti ČSOB akciová společnost, prováděli nestandardní manipulaci s platebními kartami, když předtím v přesně nezjištěné době na tento bankomat neoprávněně nainstalovali skimmovací zařízení, které se skládalo mimo jiné z miniaturní kamery, napájecího zdroje, paměťové karty zaznamenávající obrazové údaje o zadávaných PIN kódech oprávněnými držiteli platebních karet a speciálně vyrobeného čtecího zařízení, které po úpravě odvrtáním otvoru štěrbiny bankomatu určené pro zasunování platebních karet oprávněných držitelů vložili do čtečky karet, přičemž výše uvedené promyšlené, předem připravené a zcela zjevně i odborně nacvičené jednání obžalovaných bylo vedeno záměrem společně, případně ještě s dalšími dosud neustanovenými osobami získat chráněné a utajované údaje o klientech bank, identifikační údaje o jejich nepřenosných platebních kartách a současně si obstarat i přístupové, tzv. PIN kódy, karet a tím získat přístup na bankovní účty klientů, poté za pomoci získaných údajů si vyhotovit, padělky platebních karet podle oskimmovaných dat a takto zhotovené padělky bezhotovostních platebních prostředků poté použít jako pravé k výběru hotovosti nebo k platbám zboží či služeb prostřednictvím terminálů obchodníků, a to z kteréhokoliv místa na světě, přičemž k dokonání činu nedošlo, neboť v průběhu svého protiprávního jednání byli zadrženi policií, a společnosti ČSOB akciová společnost i GE Money Bank akciová společnost si na základě včasného odhalení učinily taková opatření, aby k neoprávněným výběrům peněz z účtů klientů nedošlo“.

Tímto jednáním oba obvinění spáchali pokus zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, dle § 21 tr. zákoníku, § 234 odst. 3 tr. zákoníku. Za to byli odsouzeni podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice s dozorem. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku jim byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému M. G. R. též uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí a hodnot blíže specifikovaných pod pol. 1) – 55) výroku rozsudku. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému D. D. R. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 5.400 Kč a 615 Euro.

Odvolání státní zástupkyně bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Oba obvinění posléze napadli uvedené rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce společným dovoláním, v němž shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V úvodu svého mimořádného opravného prostředku dovolatelé připouští, že se pokusili o získání dat z bankovních automatů, namítají však, že nebylo prokázáno, jak mělo být se získanými daty dále naloženo, když skutková zjištění končí pokusem o získání dat. Odmítají názor odvolacího soudu, který prezentují tak, že výrobou nelze mít na mysli pouze výtisk karty, ale že samotné nainstalování skimmovacího zařízení za účelem stahování dat bezpochyby bezprostředně směřuje k padělání platebního prostředku, jehož data byla tímto stahováním získána, a není již podstatné, jak by dále pokračovali v nakládání s takto získanými daty. Podle dovolatelů tento názor „je jakýmsi předpokladem, než prokázanou skutečností“. Jsou proto přesvědčeni, že je třeba vyjít z ustanovení § 234 tr. zákoníku. Konstatují, že toto ustanovení obsahuje čtyři samostatné skutkové podstaty, parafrázují znění § 234 odst. 1 až 3 tr. zákoníku a uvádějí, že pro právní kvalifikaci podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku je nezbytné, aby bylo prokázáno, že opatření si získaných dat v sobě zahrnuje i možnou výrobu padělaného platebního prostředku v úmyslu použít ho jako pravého. Dále poukazují na znění ustanovení § 234 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že opatřením padělaného platebního prostředku může být i jeho výroba, ale bez úmyslu použít platební prostředek jako pravý. Dále uvádějí, že „nezbytnost spojení opatřit a použít, tedy opatřit padělaný nebo pozměněný platební prostředek a současně jednat v úmyslu, že bude použit ve smyslu ustanovení § 234 odst. 3 tr. zákona, vylučuje jejich trestní odpovědnost podle tohoto ustanovení trestního zákona, když takový předpoklad zůstal za hranicí provedených důkazů a jim prokázán nebyl“. Jejich zjištěné jednání je jednáním, které fakticky znamená, že sobě nebo jinému chtěli opatřit platební prostředek bez dalšího určení, jak s ním bude naloženo. Jsou proto přesvědčeni, že jejich jednání mělo být posouzeno jako trestný čin podle § 234 odst. 2 tr. zákoníku, který je ohrožen nižší trestní sazbou. V závěru dovolání proto navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové − pobočka v Pardubicích ze dne 14. 10. 2014 č. j. 13 To 409/2014-635 a podle § 265l) tr. ř. přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství („dále jen státní zástupce“) k dovolání obviněných v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že dovolatelé sice formálně namítají nesprávnost právní kvalifikace pokusu zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 21 odst. 1 k § 234 odst. 3 tr. zákoníku a přiléhavě rozebírají zákonné znění ustanovení § 234 odst. 1 až 3 tr. zákoníku, jejich námitky však nevycházejí z komparace soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků soudy zvolené právní kvalifikace. Jejich námitky fakticky vycházejí z odmítnutí skutkového zjištění opakovaně uvedeného v tzv. skutkové větě, podle kterého jednali v úmyslu zhotovit padělky platebních karet podle oskimmovaných dat a takto zhotovené padělky použít jako pravé k výběru hotovosti nebo k platbám zboží či služeb prostřednictvím platebních terminálů obchodníků a tvrdí, že takovéto zjištění není podloženo provedenými důkazy. Uvedené odvolací soud opakoval a rozvedl i v odůvodnění svého rozhodnutí, kde uvedl, že neuvěřil obhajobě obviněných, podle které chtěli v naší republice pouze vyzkoušet skimmovací zařízení a následně je prodat. Poukázal v této souvislosti na skutečnost, že celkem bagatelní zisk obviněných z takového prodeje naprosto neodpovídá charakteru špičkového technického vybavení použitého obviněnými, a jednoznačně konstatoval, že jednání obviněných bylo vedeno záměrem vyrobit a jako pravý použít falešný platební prostředek. Obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu obvinění interpretují zkreslujícím způsobem, pokud na základě z kontextu vytržené formulace tvrdí, že podle odvolacího soudu není podstatné, jak by obvinění pokračovali v nakládání s takto získanými daty. Odvolací soud totiž dále uvedl, že není podstatné, zda by samotnou výrobu karet provedli obvinění sami nebo ve spolupráci s dalšími spolupachateli nebo zda by tuto výrobu provedli pouze další spolupachatelé, a že rovněž není podstatné, na území kterého státu by k použití platebních karet došlo. Takovéto úvahy odvolacího soudu nemění nic na závěru, že obvinění jednali v úmyslu, aby dat získaných tzv. skimmováním bylo použito k výrobě padělaných platebních prostředků a jejich následnému použití jako pravých. Navíc obvinění pouze paušálně označují rozhodná skutková zjištění za důkazně nepodložená a neuvádějí žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy; jedině takovýto rozpor by při tom opravňoval k výjimečnému zásahu dovolacího soudu do skutkových zjištění. Státní zástupce závěrem uvedl, že dovolací námitky obviněných primárně spočívají výlučně na odmítnutí části skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudního rozhodnutí. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby dovolání obviněných, které obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo v neveřejném zasedání [viz § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 10. 2014 sp. zn. 13 To 409/2014 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obvinění podali prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou opodstatněnosti uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud zároveň poukazuje na skutečnost, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatelé namítali nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovali výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nebyly vytýkány vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.

Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena v rozhodnutí č. 36 z roku 2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07, v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci“.

V posuzované věci pak dovolací námitky obviněných primárně a výlučně směřují do skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací (který oproti rozsudku nalézacího soudu toliko zkorigoval popis skutku tak, aby přesněji odrážel skutková zjištění tímto učiněná), a které obvinění uplatnili již v předchozím řízení. Opětovně popírají skutková zjištění ve vztahu k trestné činnosti, pro niž byli uznáni vinnými, napadají hodnocení jednotlivých důkazů a domáhají se přehodnocení celkové důkazní situace a tím i závěrů o jejich vině a uloženém trestu. Takovými argumenty obvinění ale výhradně brojí proti zjištěnému a soudem prvního stupně konstatovanému skutkovému stavu a fakticky nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale z charakteru jejich námitek je evidentní, že jimi vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazují na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou ovšem nesouladné s uplatněným dovolacím důvodem a dovolací soud je povinen se jimi zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotně právním posouzením. To však Nejvyšší soud nezjistil.

V přezkoumávaném případě obviněných se nalézací soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. vypořádal se skutkovými zjištěními a všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a odvolací soud je pak ve svém rozhodnutí upřesnil. Nejvyšší soud si neodpustí výtku na postup zejména odvolacího soudu, který při ukládání trestu oběma obviněným dostatečně nepřihlédl k sofistikované a vysoce nebezpečné trestné činnosti, za pomoci špičkového technického zařízení, kdy hrozila vysoká škoda, a trestné činnosti se dopustili, jak to oba soudy uvádí ve výroku svých rozhodnutí, zřejmě ve spojení s dalšími osobami. Nejenže nebyly splněny podmínky pro ukládání trestu pod spodní hranicí trestní sazby za použití § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku, jak jej uložil odvolací soud, ale dá se dokonce konstatovat, že odvolání státní zástupkyně bylo nedůvodně zamítnuto.

Nutno dodat, že v průběhu řízení bylo na základě provedených důkazů mimo pochybnost prokázáno, že to byli právě obvinění, kteří přijeli na území České republiky vybaveni zařízením, jehož jednoznačným a jediným účelem bylo získání nutných informací o pravých platebních kartách, aby mohly být vytištěny falešné. Obvinění nejenže na více bankomatech zkoušeli tzv. zkušební karty, ale zejména na dvou místech skimmovací zařízení nainstalovali, přičemž tuto dobu bankomat používalo více než tisíc klientů. Toto jejich jednání již představuje činnost vedoucí ke sběru potřebných dat a bezprostředně směřuje k výrobě platební karty. Nepochybně tak bylo jejich jednání vedeno záměrem vyrobit a jako pravý použít falešný platební prostředek, přičemž výrobou zde nelze mít na mysli pouze výtisk karty, ale dané jednání lze v širším smyslu do celkové činnosti vedoucí k vyhotovení padělku zahrnout. Jednání pachatelů, kteří instalovali skimmovací zařízení do bankomatů za účelem stahování dat o pravých platebních kartách tak bezprostředně směřuje k padělání platebního prostředku, jehož data byla tímto stahováním získávána. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že z posuzované trestné činnosti jsou obvinění usvědčování jednak výpovědí svědka P. S., pracovníka firmy zabývající se servisem bankomatů, která je zejména podpořena listinnými důkazy. Z nich lze především zmínit odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat, odvětví elektrotechniky a odvětví mechanoskopie, protokoly o ohledání míst činů, fotodokumentace, protokoly o vydání a odnětí věcí, záznamy z kamerových zařízení bankomatů a zprávy společnosti ČSOB a.s. a GE Money Bank a další. Skutkovým zjištěním pak odpovídají i učiněné právní závěry těchto soudů, neboť jednání obviněných naplňují požadované znaky trestného činu, jímž byli uznáni vinnými, tedy pokusem zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 21 tr. zákoníku, § 234 odst. 3 tr. zákoníku.

Nezbývá tedy než konstatovat, že se dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v něm neuvedli jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem. Tentýž závěr lze vyslovit i ohledně námitky obviněných spočívající v prostém tvrzení, že jim uložený trest považují za nepřiměřený, neboť tuto nebylo možné s úspěchem uplatnit s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož takto uplatněná námitka není hmotně právního charakteru.

Z těchto uvedených důvodů (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se svým pojetím dovolání ocitli mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř.).



V Brně dne 31. března 2015



Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec




Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 338/2015, ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.338.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies