5 Tdo 307/2015

31. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 178 odst. 1
  • TrZ - § 178 odst. 2
  • TrZ - § 173 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2015 o dovolání, které podal obviněný J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 2 To 251/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 213/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í



Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 T 213/2014, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudů se obviněný obou těchto trestných činů dopustil tím, že dne 2. 6. 2014 kolem 19.00 hodiny v Z. , ulice K. , po požití návykové látky, zvonil u vchodu do panelového domu na zde bydlící P. H. , požadoval vydání svých ponožek, proto jej P. H. vpustila do domu, před vchodem do svého bytu mu chtěla předat požadované prádlo, avšak obviněný přes její nesouhlas vstoupil do bytu poté, co vstrčil nohu mezi dveře a zatlačil na ně, přes opakované žádosti poškozené, aby byt opustil, jí řekl, že půjde, až sám bude chtít, cestou do kuchyně strhl korálkový závěs, poté vzal do ruky kuchyňský nůž, obrátil se proti P. H. , mířil na její hrudník se slovy „Dej mi prachy, nebo tě zabiju“, a když se pokusila mu nůž vzít, došlo k jejímu řeznému poranění do dlaně pravé ruky v oblasti malíčku, poté J. H. nůž odhodil do dřezu a z bytu utekl, aniž by se zmocnil jakýchkoli věcí, poškozená P. H. utrpěla zranění a to drobné řezné poranění dlaně pravé ruky.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej soud zařadil do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Proti tomuto rozsudku si obviněný podal odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu a to usnesením ze dne 21. 11. 2014.

Obviněný napadl citované usnesení dovoláním prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ivany Jordové, které opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný především nesouhlasil s postupem soudů obou stupňů, které jeho vinu oběma trestnými činy založily na výpovědích jeho adoptivních rodičů, P. H. , J. H. a znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Hanou Kučerovou. Připustil, že v inkriminovaný den se dostavil do bytu P. H. pro své oblečení, ta jej však pustila dovnitř zcela dobrovolně, „normálně“ se bavili. Z důvodu svého rozrušení vyvolaného vztahem s jeho přítelkyní sice nechtěně strhl závěs v kuchyni a poté vzal z dřezu kuchyňský nůž, který však namířil proti sobě. Ke zranění poškozené pak došlo poté, co se mu ona snažila zabránit, aby si ublížil. Kategoricky popřel, že by měl v úmyslu napadnout svou adoptivní matku, a žádat po ní vydání peněz pod pohrůžkou použití nože. Nikdo v bytě nebyl přítomen, svědek J. H. , se dostavil asi hodinu poté, co již obviněný z bytu odešel. Podle obviněného tak soudy nedůvodně uvěřily popisu události poškozenou a přihlédly k jeho trestní minulosti, ačkoli obviněný chtěl již začít „nový život“, založit rodinu a najít si zaměstnání. Dalším nedostatkem provedeného dokazování je podle obviněného skutečnost, že k posouzení věrohodnosti poškozené si soudy neobstaraly žádné důkazy, např. zprávu o pověsti z místa bydliště či opis rejstříku trestů. Rovněž zdůraznil, že při svém zatčení nebyl pod vlivem žádné návykové látky, což by se muselo projevit, pokud by měla být pravdivá výpověď P. H. , že v době incidentu jevil známky ovlivnění „nějakou drogou“.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k podanému dovolání prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Zuzany Sýkorové. Uplatněné námitky jsou podle jejího názoru jen opakováním dosavadní obhajoby obviněného, s níž se podrobně vypořádaly soudy obou stupňů a k jejich závěrům v podstatě není co dodávat. Požadavek na doplnění dokazování k posouzení věrohodnosti výpovědí poškozené považuje státní zástupkyně za nadbytečný právě s ohledem na výsledky provedeného dokazování. Všechny dovolací námitky obviněného se proto míjejí s obsahem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou ve věci splněny formální podmínky konání dovolacího řízení, přitom zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Poté se Nejvyšší soud zabýval konkrétním obsahem dovolání z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tzn., že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotně právního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotně právních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotně právní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, § 89 a násl. tr. řádu, § 207 a násl. tr. řádu a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Podobně nelze s odkazem na dotčený důvod dovolání namítat ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod. Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotně právní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona.

Obviněný v dovolání skutečně neuplatnil žádnou jinou argumentaci, než jakou předkládal v průběhu hlavního líčení v rámci své obhajoby. Jeho dovolací námitky se prakticky shodují s těmi, které použil již ve svém řádném opravném prostředku – odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se v napadeném usnesení velice pečlivě vypořádal se všemi okolnostmi, na něž obviněný poukázal. Reagoval podrobně na jednotlivá tvrzení obviněného, která se týkala jak způsobu, jakým se dostal dovnitř bytu poškozené, tak následné manipulace s kuchyňským nožem a vzniku poranění ruky P. H. Odvolací soud navázal na úvahy soudu prvního stupně při hodnocení jednotlivých důkazů a oba soudy si byly vědomy ztížené důkazní situace, neboť samotnému incidentu uvnitř bytu nebyl kromě obviněného a poškozené nikdo přítomen. Vzhledem k tomu bylo nutné zvlášť obezřetně vyhodnotit konkrétní obsah jednotlivých důkazů, a jejich vzájemnou souvislost ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Soud druhého stupně v podstatě doplnil naprosto správné úvahy a skutkové závěry, k nimž dospěl již okresní soud, a v odůvodnění napadeného usnesení je podpořil dalšími argumenty.

V podaném dovolání pak obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav, jak je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, nenaplňoval znaky trestných činů porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku či loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze znovu opakoval svou verzi průběhu událostí ze dne 2. 6. 2014, která je však v rozporu s tím, jak jeho „návštěvu“ ve svém bytě popsala svědkyně P. H. Právě s ohledem na to, že se jedná o jediný přímý důkaz, soudy podrobily pečlivým úvahám další, již nepřímé, důkazy, zejména lékařskou zprávu o poranění poškozené, výsledky ohledání místa činu, výpověď svědka J. H. a též zjištění znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, která provedla odborné vyšetření duševního stavu obviněného i jeho vztahu k užívání omamných a psychotropních látek. Pokud v dovolání obviněný poukázal na to, že při svém zadržení nebyl pod jejich vlivem, nelze akceptovat jeho názor, že tato skutečnost vyvrací tvrzení svědkyně, že při napadení obviněný jevil známky ovlivnění omamnou látkou. Jak je patrné z protokolu založeném na č. l. 34 až 36 trestního spisu, došlo k omezení osobní svobody obviněného podle § 76 odst. 1 tr. řádu až dne 4. 6. 2014 v 9.50 hodin, tj. více jak 28 hodin poté, kdy mělo dojít k vniknutí do bytu poškozené a k jejímu následnému napadení obviněným. Během této doby proto při následné abstinenci obviněného vymizely známky aplikované omamné látky, pokud byl pod jejím vlivem v čase spáchání protiprávního jednání. Na podkladě zjištěných okolností nelze soudům vytýkat, pokud považovaly výpověď svědkyně P. H. za věrohodnou. Navíc je možné poukázat na její znalost osobnosti obviněného plynoucí z její dřívější zkušenosti s jeho chováním především poté, co poměrně dlouhou dobu aplikoval různé omamné látky a dopouštěl se agresivního, dokonce též protiprávního jednání.

Tato ani jiná skutečnost proto nezpochybňuje věrohodnost výpovědi svědkyně P. H. , zejména za situace, kdy její opakovaný a neměnný popis událostí koresponduje ostatním provedeným důkazům, byť nepřímým, jež v komplexu dokreslují jak průběh činu, tak osobu obviněného. Jeho sklon k neadekvátním a především agresivním reakcím na pro něho „nepříjemné“ situace se projevil také v době po spáchání útoku na poškozenou vhozením mobilního telefonu na balkon jejího bytu, když nereagovala na jeho zvonění, a také obsah korespondence zaslané otci – J. H. , jež je založena na č. l. 216 a 217 trestního spisu. Z těchto důvodů nelze napadenému rozhodnutí nic vytknout, neboť závěry odvolacího soudu, jimiž podpořil správný postup soudu prvního stupně a jimiž byla vyvrácena obhajoba obviněného, odpovídají výsledkům provedeného dokazování na jedné straně a obecným principům logického uvažování na straně druhé. Z těchto důvodů se skutečně jeví zcela nadbytečné provádět dokazování zprávou o pověsti či opisem rejstříku trestů svědkyně P. H. , u níž kromě naprosto pochopitelné obavy z dalších útoků ze strany poškozeného, nebyl zjištěn jakýkoli zájem na „nepravdivém“ a záměrném vystavení obviněného trestnímu stíhání. Jím proklamovaná snaha „začít lepší život“ se totiž dosud míjela s reálným chováním a to nejen vůči adoptivním rodičům.

Dovolání obviněného obsahuje pouze jinou verzi průběhu skutkového stavu, zcela odlišný od toho, než jaký se stal podkladem pro odsuzující rozhodnutí v dané věci. Jak již bylo uvedeno, žádný z dovolacích důvodů neumožňuje skutkové přezkoumání napadených rozhodnutí a Nejvyšší soud je zásadně povinen respektovat zjištění soudů nižších stupňů. Navíc skutek v posuzované trestní věci vychází z obsahu provedeného dokazování, jednotlivé důkazy soudy hodnotily logicky přijatelným způsobem v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu. Dovolání nemůže mít opodstatnění jen proto, že obviněný nesouhlasí s výsledkem trestního řízení a požaduje zvrátit výrok o vině ve svůj prospěch. Jak konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém usnesení z 20. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 1272/12, ani právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho představě, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení. Přestože tedy obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, fakticky uplatnil námitky, které mu svých obsahem neodpovídaly. V žádném směru totiž obviněný nezpochybnil hmotně právní posouzení těch skutkových zjištění, jimiž měly být znaky obou trestných činů, za něž byl odsouzen, naplněny.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného J. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 31. března 2015




Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová







Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 5 Tdo 307/2015, ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.307.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies