3 Tdo 337/2015

08. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 2 odst. 5
  • TrŘ - § 2 odst. 6

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2015 o dovolání, které podal obviněný T. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 10 To 321/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 120/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 8. 2014, sp. zn. 4 T 120/2014, byl obviněný T. H. uznán vinným ze spáchání (částečně sám, částečně ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku)

zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného dílem v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a dílem v souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a dílem v souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě popsaném ve skutkové větě pod body 1. až 28. a

přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného dílem v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a dílem v souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a dílem v souběhu s přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě popsaném ve skutkové větě pod body 31. až 46.

Za to byl podle § 205 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území okresů P., Č. L., H. K.,P.-m. a S., a to na dobu pěti let. Podle § 70 odst. 1 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí konkrétně specifikovaných ve výroku rozsudku.

Podle § 226 písm. c) trestního řádu byl obviněný zproštěn obžaloby pro další ve výroku označené skutky, jimiž měl podle obžaloby spáchat společně s jednáním uvedeným v odsuzující části výroku zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný dílem v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a dílem v souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku.

Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. K., F. D., K. F. a J. K. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu, resp. § 229 odst. 1 trestního řádu či § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestným činem.

O odvolání obviněného T. H. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 10 To 321/2014, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 11. 2014 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. S odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/04 a sp. zn. II. ÚS 669/05 obviněný namítl, že v řízení o dovolání nelze odhlížet od zřejmých vad proběhlého řízení, byť je nelze doslovně podřadit pod důvody uvedené v § 265b odst. 1 trestního řádu. Poukázal na to, že rozhodnutí soudu nemůže nikdy spočívat na správném právním posouzení skutku, pokud vychází z nezákonného procesu. Za nezákonný považuje postup při seznámení s obsahem spisu, kdy mu nebyla předložena celá spisová materie a následně pak byla provizorně nahrazena možná totožnými kopiemi v pozdějším stadiu řízení. Z takového řízení tak podle obviněného nemohlo vzejít správné posouzení skutku.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 To 321/2014-3679.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Obviněný T. H. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Byť lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu výjimečně přiznat relevanci i některým námitkám majícím vliv na správnost skutkových zjištění soudů, nejde o nyní projednávaný případ. Obviněný totiž směřoval svoji námitku výhradně proti procesnímu postupu orgánů činných v přípravném řízení při umožnění mu prostudovat spisy (§ 166 trestního řádu). Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že obviněný tuto námitku uplatňoval opakovaně již v průběhu trestního řízení, takže se s ní vypořádaly jak soud nalézací (str. 48 odsuzujícího rozsudku), tak soud odvolací (str. 14 a 15 usnesení ze dne 13. 11. 2014). Jejich závěrům přitom nelze nic vytknout. Podstatné je, že vytýkaným postupem orgánů činných v trestním řízení nemohlo v dané věci dojít k takovým nedostatkům ve zjišťování skutkového stavu, které by ve svém důsledku mohly založit pochybení odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Současně nemohlo být tímto způsobem zasaženo ani do práva obviněného na spravedlivý proces, k čemuž odvolací soud správně odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1537/07.

Námitky obviněného směřující k uvedenému dovolacímu důvodu proto nemohly být shledány relevantními. Za této situace nemohla být shledána opodstatněnou ani námitka obviněného odkazující na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítljako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).


V Brně dne 8. dubna 2015



Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 3 Tdo 337/2015, ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.337.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies