25 Cdo 3584/2012

24. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237 odst. 1 písm. c)
  • OSŘ - § 237 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. B., zastoupené JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 292/15, proti žalovaným 1) Fakultní nemocnici Plzeň, příspěvkové organizaci se sídlem v Plzni, Edvarda Beneše 1128/13, IČO 00669806, a 2) Domažlické nemocnici, a. s., se sídlem v Domažlicích, Kozinova 292, IČO 26361078, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/28, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně první žalované, o zaplacení 974.640,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 30 C 15/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2012, č. j. 15 Co 462/2011-623, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 5. 5. 2011, č. j. 30 C 15/2007-514, zamítl žalobu o zaplacení 974.640,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se dne 14. 1. 2005 podrobila na chirurgickém oddělení druhé žalované operaci brániční kýly, po zákroku se objevily komplikace, které byly opakovaně řešeny reoperací a dalšími zákroky později i první žalovanou. Na základě stížnosti žalobkyně ústřední znalecká komise Ministerstva zdravotnictví shledala, že přístup lékařů byl převážně systematický, odborný a odpovídal postupům lege artis, pouze nesprávná reakce na varovné příznaky počínajících komplikací pooperačního stavu a neprovedení odpovídajících vyšetření u druhé žalované byly nesprávnými postupy, a že ztráta přehledu o zavedeném drénu byla způsobena nedostatečným vedením zdravotnických dokumentací. Usnesením Policie ČR ze dne 31. 8. 2007 byla věc s podezřením ze spáchání trestného činu, ke kterému mělo dojít pochybením ve způsobu léčby a pooperační péčí ze strany lékařů první i druhé žalované, odložena, přičemž policie vyšla ze znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice Praha. Z něj vyplynulo, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá stavu po komplikovaném průběhu léčení spojeném s mnoha operacemi, dlouhodobým pobytem na ARO při umělé plicní ventilaci a dlouhodobou hospitalizací na chirurgické klinice první žalované a že postup lékařů při léčbě komplikací lze hodnotit jako správný. Soud po provedení důkazu znaleckým posudkem a výslechem pověřených pracovníků Fakultní nemocnice Brno dospěl k závěru, že perforace břišní části jícnu žalobkyně, která byla příčinou vzniku a následného rozvoje zdravotních komplikací, vznikla nejspíše na základě koagulační nekrózy, jež se projevila vypadnutím kousku stěny jícnu. V době vzniku prvotní příčiny, vedoucí k poškození jícnu, tedy při první operaci 14. 1. 2005 žádné podezření na hrozbu nekrózy nevzniklo, a nedalo se jí tedy i při zachování nejvyšší míry opatrnosti zabránit. Komplikace spočívající v proniknutí zapomenutého drénu do břišní dutiny byly pro žalobkyni zatěžující a působící diskomfort, ale neměly další negativní následky na zhoršení jejího zdravotního stavu. Jak u první, tak u druhé žalované nebyly shledány postupy non lege artis, nebylo tedy na jejich straně prokázáno protiprávní jednání, kterým by žalobkyni byla způsobena újma na zdraví, v důsledku čehož nevznikla ani jedné z nich odpovědnost za způsobenou škodu podle § 420 obč. zák. Návrhu na doplnění dokazování výslechem členů ústřední znalecké komise Ministerstva zdravotnictví, na němž žalobkyně i po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. setrvala, soud nevyhověl, neboť jejich závěry byly provedeny jako důkaz listinou a ve věci byl vyžádán znalecký posudek Fakultní nemocnice Brno.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. 6. 2012, č. j. 15 Co 462/2011-623, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé zčásti změnil tak, že první žalované uložil zaplatit žalobkyni 58.200,- Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování a doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze z části. Soud prvního stupně správně dovodil, že ani po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. se žalobkyni nepodařilo prokázat porušení právní povinnosti ze strany žalovaných. Jestliže je pouze určitá pravděpodobnost, jak se mohly rozhodné skutečnosti odehrát, jde tato pravděpodobnost, za předpokladu, že je poskytnuto řádné poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, na vrub toho, kdo nese důkazní břemeno. Správný byl i postup soudu prvního stupně, jestliže nevyhověl návrhu na doplnění dokazování o výslech členů ústřední znalecké komise Ministerstva zdravotnictví, protože výstup její činnosti byl už v řízení proveden jako důkaz listinou, a objevil-li se rozpor s jinými důkazy, zde konkrétně se znaleckým posudkem Ústřední vojenské nemocnice v Praze, který byl také proveden jako důkaz listinou, soud prvního stupně správně ustanovil znalecký ústav k podání znaleckého posudku. Odvolací soud také neshledal důvodnou odvolací námitku, že nebyla provedena předoperační vyšetření směřující ke zjištění rizika vzniku koagulační nekrózy, protože šlo o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a odst. 1 o.s.ř., neboť žaloba byla od počátku postavena pouze na tvrzení, že škoda byla způsobena tím, že žalobkyni byl během operativních zákroků protržen jícen. V průběhu řízení před soudem prvního stupně nebyla námitka zanedbání postupů proti riziku koagulační nekrózy uplatněna, a nelze k ní proto přihlížet ani v řízení před odvolacím soudem. Obdobně to platí i o odvolacích námitkách, že škoda vznikla v důsledku použití stentu nebo zavádění kalibrační sondy. I když se neuplatní objektivní odpovědnost podle § 421a obč. zák. ve vztahu k zapomenutému drénu, který po odlomení hrotu spínacího špendlíku pronikl do dutiny břišní, dovodil odvolací soud, že pracovníci první žalované o něm ztratili přehled, a v důsledku toho došlo k perforaci žaludku, což si vyžádalo opakovanou endoskopii a další operační zákrok, tedy šlo v tomto směru o porušení povinnosti na straně první žalované. Přiznal proto žalobkyni bolestné (275 bodů), včetně zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2001 Sb. pro mimořádně náročný způsob léčby, a náhradu za ztížení společenského uplatnění (210 bodů), celkem tedy 58.200,- Kč.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a proti navazujícím výrokům o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a zdůvodňuje ho tím, že předcházející řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Odvolacímu soudu vytýká striktní výklad podmínek neúplné apelace zakotvený v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. (správně zřejmě v ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř.), namítá, že už v řízení před soudem prvního stupně byla otázka předoperačních vyšetření poměrně obsáhle projednávána. Jestliže žádala, aby byly vyšetření a operační postupy popsány a aby byly zhodnoceny jejich případné nedostatky, je z toho zřejmé, že uvažuje o tom, že zavinění pracovníků druhé žalované může spočívat v tom, že k operaci přistoupili lehkomyslně jako k rutinní záležitosti, aniž by provedli potřebná předoperační vyšetření. Až když zjistila, že soud prvního stupně klade důraz na koagulační nekrózu, svůj požadavek v odvolání konkretizovala na úplnost a správnost předoperačních vyšetření směřujících ke zjištění rizika jejího vzniku. Nemůže proto také jít o nepřípustnou novotu v odvolacím řízení, což platí i ve vztahu k námitce, že škoda mohla vzniknout použitím stentu. Výklad podmínek neúplné apelace nesmí být v žádném případě na újmu odvolatele, navrhuje proto, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Druhá žalovaná ve svém vyjádření především polemizuje s vymezením novot podle § 205a odst. 1 o.s.ř. ze strany dovolatelky. V odvolacím řízení nelze připojovat stále nové verze možného pochybení žalovaných, jestliže před soudem prvního stupně neuspěla s celou řadou jiných tvrzení, smyslem koncentrace řízení je naopak zabránit tomuto stavu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Předpoklady přípustnosti dovolání nejsou v rozsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o.s.ř. naplněny, zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti tohoto dovolání použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.

Odvolací soud postupoval v souladu se zákonnou dikcí i smyslem ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na § 118a o.s.ř., neboť důvodně považoval za tzv. skutkovou novotu tvrzení žalobkyně, které se objevilo teprve v rámci odvolání, že důvodem trvalých zdravotních následků není samotný operační zákrok, nýbrž nedostatky předoperačního vyšetření. Smyslem úpravy tzv. zákazu novot v odvolacím řízení je eliminovat situace, kdy je řízení neúměrně protahováno a komplikováno tím, že účastník uvede až v odvolacím řízení nové skutečnosti, které měl možnost tvrdit již v řízení před soudem prvního stupně, a že teprve v této fázi řízení budou muset být prováděny další důkazy. Tento zákaz ve smyslu § 205a odst. 1 písm. d) o.s.ř. je provázán s poučovací povinností soudu podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř.; zde je upravena výjimka, umožňující účastníku uplatnit v odvolacím řízení nové skutečnosti či důkazy, jestliže nebyl soudem prvního stupně řádně poučen podle stavu řízení o tom, že nebyly vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti či navrženy důkazy potřebné pro rozhodnutí o nároku uplatněném žalobou či podle odlišného právního názoru soudu, a účastník měl proto neúspěch ve sporu. K takové situaci však v dané věci nedošlo.

I když zejména ve sporech o náhradu škody mezi pacientem a poskytovatelem zdravotní péče nelze na žalobce klást přehnané požadavky ohledně podrobnosti a odborné kvality vymezení důvodů odpovědnosti žalovaného, lze i přes nepochybně složitou odbornou problematiku v těchto věcech trvat na tom, že z hlediska skutkového vylíčení nároku musí žaloba obsahovat (byť laickým popisem) specifikaci postupů, od nichž poškozený dovozuje vznik škodné události. Tam, kde poškození zdraví mohlo být důsledkem pochybení či postupů v různých fázích léčebného procesu, je namístě jejich rozlišení zejména tehdy, jestliže se na léčbě podílí více subjektů. Ovšem i ve vztahu k témuž žalovanému je doplnění důvodů žaloby o nové vymezení okolností, v nichž žaloba spatřuje příčinu škodlivého následku, tzv. novotou, která je přípustná jen za podmínky, že o tom účastník nebyl poučen v rámci postupu soudu podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. V posuzované věci ovšem soud prvního stupně žalobkyni po provedení důkazu znaleckým posudkem hodnotícím lékařský postup zaměstnanců obou žalovaných poučil, že protiprávní jednání, s nímž žaloba spojuje vznik škody na zdraví, není prokázáno a že to může být důvodem zamítnutí žaloby. Žalobkyně reagovala jen požadavkem na svědecký výslech členů ústřední znalecké komise ke skutkovým tvrzením již učiněným. Tvrzení, že újma na zdraví měla příčinu již v nedostatcích předoperačního vyšetření či při použití stentu nebo zavádění kalibrační sondy, pak uvedla teprve v odvolání a uplatnila tak novotu, která není zmíněnou výjimkou pokryta.

Uplatněné námitky žalobkyně tedy přípustnost dovolání nezaložily, a Nejvyšší soud proto dovolání podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, první žalované a vedlejší účastnici žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly a náklady druhé žalované spojené s podáním vyjádření, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2015
JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3584/2012, ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3584.2012.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies