21 Cdo 1506/2014

09. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce ELAN plus, s.r.o. se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Blattného č. 2316, IČO 61063509, zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II č. 1718/8, proti žalovaným 1) NAXOS a.s. se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, zastoupenému JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 2127/13, 2) JUDr. Tomáši Pelikánovi, advokátovi se sídlem v Praze 1, Dušní č. 866/22, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, družstva se sídlem v Praze 5, Na Hutmance č. 300/7, IČO 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, a 3) P. B., zastoupenému Mgr. Ing. Markétou Hrabákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Zahradníčkova č. 28/24, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 174/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 54 Co 172/2013-154, takto:

I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku městského soudu o náhradě nákladů řízení se odmítá.
II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. března 2013 č.j. 42 C 174/2012-115 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:


Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.4.2009 č.j. MSPH 96 INS 714/2009-A-256 zjistil úpadek dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, na dlužníka prohlásil konkurs a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil advokáta JUDr. Tomáše Pelikána. Do majetkové podstaty dlužníka byla zapsána (mimo jiné) "garáž č. 2151/260, která se nachází v objektu vedeném pod popisnými čísly, postavená na pozemcích parcelní číslo 2964, 2965, 2967, 2968, 2969, 2970, 2973, 2974, 2975, 2976 a 2977, v katastrálním území S., v obci P., a k ní přináležející spoluvlastnický podíl na společných částech integrovaného objektu U9, vedeného pod popisnými čísly o velikosti 366/476600". Žalobu o vyloučení této nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka podanou žalobcem dne 8.8.2012 Městský soud v Praze usnesením ze dne 21.1.2013 č.j. MSPH 96 ICm 2342/2012-51 jako opožděnou odmítl; o odvolání, které proti tomuto rozhodnutí podal žalobce, dosud nebylo rozhodnuto.

Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 8.8.2012 domáhal určení, že "dražba dobrovolná, číslo dražby DD/023/2012, která byla provedena žalovaným 1) dne 25.7.2012, a při níž došlo k vydražení nebytové jednotky - garáže č. 2151/260, která se nachází v objektu vedeném pod popisnými čísly, postavené na pozemcích parcelní číslo 2964, 2965, 2967, 2968, 2969, 2970, 2973, 2974, 2975, 2976 a 2977, v katastrálním území S., v obci P., a k ní přináležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech integrovaného objektu U9, vedeného pod popisnými čísly, o velikosti 366/476600", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že má "přinejmenším legitimní očekávání dosáhnout účinného nabytí vlastnického práva k nebytové jednotce - garáži č. 2151/260 a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu - s ohledem na nepřetržitou oprávněnou držbu přinejmenším od 7.1.1997", neboť na základě Dohody o postoupení práv a povinností vyplývajících ze Smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy reg. č. 860 uzavřené dne 20.9.1996 s obchodní společností NH Car, spol. s r.o. (společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 20.7.2011), se kterou vyslovilo souhlas i Pražské stavební bytové družstvo, nabyl právo na převedení garáže do výlučného vlastnictví, že dne 17.7.2012 přípisem "Oznámení o existenci práv bránících provedení dražby, návrh na upuštění od dražby číslo DD/023/2012" oznámil dražebníku právo bránící provedení dražby ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách a vyzval jej, aby upustil od dražby garáže č. 2151/260, a že současně se žalobou na určení neplatnosti dražby podal proti insolvenčnímu správci dlužníka žalobu na vyloučení předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka a u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu na určení vlastnictví k předmětné nemovitosti.

Žalovaný 1) namítal, že žalobce není k žalobě o určení neplatnosti dražby legitimován, neboť "žalobci nesvědčilo a nemůže svědčit žádné předkupní právo", a žalobu není oprávněn podat ani jako "údajný" vlastník, když "vlastník dražené nemovitosti není uveden mezi osobami oprávněnými napadat platnost veřejné dražby". Žalovaný 1) od dražby nemohl jako dražebník odstoupit, neboť mu "nebylo cokoliv doloženo", a nenastal žádný z důvodů, pro které se lze domáhat neplatnosti dražby.

Žalovaný 2) namítal, že je "přinejmenším sporná" otázka, zda žalobce disponuje právem k nabytí nebytové jednotky a zda tedy došlo provedením dražby k podstatnému zásahu do jeho práv, že byl jako insolvenční správce oprávněn navrhnout provedení veřejné dražby, když předmět dražby byl řádně zahrnut do soupisu majetkové podstaty dlužníka Pražského stavebního bytového družstva (v katastru nemovitostí je dlužník zapsán jako vlastník), žalobci bylo doručeno vyrozumění o zahrnutí nebytové jednotky do soupisu majetkové podstaty a lhůta pro podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty marně uplynula, a že dražebník nebyl povinen upustit od dražby, neboť žalobce nedoložil žádné skutečnosti způsobilé k upuštění od dražby.

Žalovaný 3) uvedl (mimo jiné), že žalobce není aktivně věcně legitimován, neboť neprokázal své vlastnické právo k předmětné nebytové jednotce, a že není dán žádný z důvodů pro vyslovení neplatnosti dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 7.3.2013 č.j. 42 C 174/2012-115 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 13.552,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Švába, žalovanému 2) 13.552,- Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Volfa a žalovanému 3) 13.552,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Markéty Hrabákové. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce není "procesně" legitimován, neboť nepatří mezi subjekty oprávněné podat žalobu na vyslovení neplatnosti dražby "taxativně vyčtené v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách", když "vlastník věci mezi tyto subjekty nepatří" a žalobce neprokázal "skutečnost, že by byl osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby a zároveň bylo podstatným způsobem zasaženo do jeho práv".

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.5.2013 č.j. 54 Co 172/2013-154 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 3.388,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Švába, žalovanému 2) 6.776,- Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Volfa a žalovanému 3) 6.776,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Markéty Hrabákové. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce není ve věci legitimován, neboť není osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby; žalobce v řízení neprokázal, že by mu svědčilo právo na uzavření kupní smlouvy k předmětné nebytové jednotce, a vlastnické právo ke garáži nemohl žalobce nabýt ani vydržením, neboť netvrdí, že by byl v dobré víře ohledně právního titulu, který by převáděl vlastnické právo k předmětné bytové jednotce, a i kdyby, vlastník mezi subjekty oprávněné podat žalobu na vyslovení neplatnosti dražby nepatří. Námitku, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z dosud nepravomocných soudních rozhodnutí, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že "pro posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobce jsou tato rozhodnutí bezvýznamná".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě nesprávnost posouzení nedostatku své aktivní věcné legitimace, když soudy své závěry o oprávněnosti žalovaného 2) nakládat s předmětnou nemovitostí "opřely o nepravomocná rozhodnutí, která jsou dosud z důvodů včas podaných opravných prostředků bez jakýchkoliv právních účinků", a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Dovolatel se domnívá, že za situace, kdy žalovaný 2) je sám advokátem, nelze tu část nákladů řízení, která zahrnuje odměnu jím zmocněného advokáta, považovat za nezbytný a účelně vynaložený náklad, a ohledně náhrady nákladů žalovaného 3) uvádí, že soudy nevzaly v potaz skutečnost, že žalobce svým chováním nikterak nezavdal příčinu k podání této žaloby. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že vysloví neplatnost napadené veřejné dobrovolné dražby.

Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl. Uvedl, že žalobce "neprokázal, že by byl osobou oprávněnou podat žalobu na určení neplatnosti a není tedy vůbec aktivně legitimován".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014 - projednat a rozhodnout (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovní vztahy nebo o věci uvedené v ustanovení § 120 odst.2 o.s.ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 238 odst.1 písm.d) o.s.ř.].

Za podmínek uvedených v ustanovení § 237 a § 238 odst.1 písm.d) o.s.ř. je dovolání přípustné také proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, včetně výroků o náhradě nákladů řízení (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení (ve vztahu ke každému ze žalovaných) ve výši, která nepřesahuje částku 50.000,- Kč. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí tedy není podle ustanovení § 238 odst.1 písm.d) o.s.ř. přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst.1 o.s.ř. odmítl.

Pro rozhodnutí soudů ve věci samé bylo významné (mimo jiné) vyřešení právních otázek, zda smí být v řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (§ 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách) provedené na návrh insolvenčního správce řešena (jako předběžná otázka) skutečnost, zda patří do majetkové podstaty dlužníka věc, právo nebo jiný majetek, který byl předmětem dražby, když jeho zahrnutí do soupisu bylo zpochybněno žalobou na vyloučení majetku z majetkové podstaty (§ 225 insolvenčního zákona) podanou až po zpeněžení nemovitosti ve veřejné dobrovolné dražbě, a zda je oprávněn (legitimován) k žalobě o určení neplatnosti takové veřejné dobrovolné dražby ten, kdo tvrdí, že je vlastníkem takového majetku, příp. osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby, a kdo se proto žalobou domáhá vyloučení označeného majetku z majetkové podstaty dlužníka. Vzhledem k tomu, že tyto otázky procesního práva byly vyřešeny v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o věci samé je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o věci samé je opodstatněné.

Neplatnost veřejné dobrovolné dražby provedené žalovaným 2) dne 25.7.2012 je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů a nálezů Ústavního soudu č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb., č. 257/2004 Sb., č. 181/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb. a č. 223/2009 Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "zákona o veřejných dražbách"), a podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákonů a nálezů Ústavního soudu č. 312/2006 Sb., č. 108/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 362/2007 Sb., č. 301/2008 Sb., č. 458/2008 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 163/2009 Sb., č. 217/2009 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 285/2009 Sb., č. 241/2010 Sb., č. 260/2010 Sb., č. 409/2010 Sb., č. 69/2011 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 139/2011 Sb., č. 188/2011 Sb., č. 466/2011 Sb. a č. 167/2012 Sb., tedy podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.10.2012 (dále jen "insolvenčního zákona").

Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka (srov. § 17 odst.1 větu první zákona o veřejných dražbách); vlastníkem se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a insolvenční správce (srov. § 17 odst.4 zákona o veřejných dražbách).

Veřejnou dobrovolnou dražbu lze provést jen na základě písemné smlouvy o provedení dražby, kterou uzavře navrhovatel s dražebníkem (srov. § 19 odst.1 část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách). Dražebník upustí od dražby nejpozději do jejího zahájení tehdy, je-li mu doloženo, že navrhovatel není oprávněn navrhnout provedení dražby [srov. § 22 odst.1 písm.b) zákona o veřejných dražbách].

Každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v ustanoveních § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká (srov. § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).

Majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka insolvenční správce zapíše do soupisu majetkové podstaty; jakmile dojde k zápisu majetku do soupisu majetkové podstaty, lze s ním nakládat jen způsobem stanoveným insolvenčním zákonem a učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními (srov. § 217 insolvenčního zákona).

Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (§ 225 odst.1 insolvenčního zákona). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně; totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (srov. § 225 odst.3 insolvenčního zákona).

Od počátku běhu lhůty k podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce (srov. § 225 odst.4 větu první insolvenčního zákona). Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze přistoupit ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem, který je předmětem žaloby, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl (srov. § 225 odst.5 větu první insolvenčního zákona); z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě (srov. § 225 odst.5 větu druhou insolvenčního zákona).

Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno (srov. § 225 odst.6 insolvenčního zákona).

Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí rovněž tehdy, zpeněžil-li insolvenční správce (jako navrhovatel) věc, právo nebo jiný majetek z majetkové podstaty [ve shodě s ustanovením § 286 odst.1 písm.a) insolvenčního zákona] prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby.

Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se může domáhat určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen některá z osob uvedených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2008 sp. zn. 21 Cdo 718/2007).

K žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je oprávněn (legitimován) - jak vyplývá z ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách - jen ten, do jehož práv bylo provedením dražby zasaženo podstatným způsobem, a, současně, ten, kdo byl účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. V případě, že navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby byl insolvenční správce, vychází zákon z předpokladu, že insolvenční správce navrhl dražbu jen (a teprve) tehdy, jestliže nastala nevyvratitelná právní domněnka, že předmět dražby byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (ve smyslu ustanovení § 225 odst.3 insolvenčního zákona), nebo jestliže bylo podle zákona možné majetek zpeněžit ještě před skončením řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty (ve smyslu ustanovení § 225 odst.4 nebo 5 insolvenčního zákona). Kdyby však uvedený předpoklad nebyl naplněn, je nezbytné přihlédnout k tomu, že žaloba o neplatnost veřejné dobrovolné dražby je - jak vyplývá z výše uvedeného - právním prostředkem (zásadně jediným) ochrany vlastnického práva toho, kdo tvrdí, že předmět dražby neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty, protože to vylučuje jeho vlastnické právo k tomuto majetku, a že z hlediska ochrany vlastnického práva má přednost zachování vlastnictví jeho nositeli před peněžitou náhradou poskytovanou za jeho odnětí. Podle ustálené judikatury soudů je tak vlastník předmětu dražby oprávněn (věcně legitimován) - analogicky podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách - navrhnout soudu určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh insolvenčního správce, který byl podán v době, kdy ještě nenastala nevyvratitelná právní domněnka, že předmět dražby byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, nebo kdy ještě nebylo skončeno řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty (srov. právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2014 sp. zn. 21 Cdo 953/2014).

Nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (§ 225 odst.3 insolvenčního zákona), nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je tedy povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor [srov. § 159 odst.1 písm.b) insolvenčního zákona]. Nikdo jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou, už proto, že žádné řízení vedené před jiným orgánem než insolvenčním soudem (a výsledek takového řízení) nemůže zabránit tomu, aby nenastala nevyvratitelná právní domněnka podle ustanovení § 225 odst.3 insolvenčního zákona (k tomu srov. právní názor vyjádřený rovněž v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2014 sp. zn. 21 Cdo 953/2014).

Uvedené samozřejmě platí rovněž v řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby. Byla-li veřejná dobrovolná dražba provedena na návrh insolvenčního správce, může být (z hlediska věcné legitimace insolvenčního správce ke zpeněžení předmětu dražby) neplatná, jen jestliže předmět dražby, který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty. V případě, že řízení na vyloučení majetku (předmětu dražby) z majetkové podstaty dosud nebylo pravomocně skončeno, soud řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 109 odst.1 písm.b) o.s.ř. přeruší.

V projednávané věci žalobce podal žalobu na vyloučení předmětu dražby ("garáže č. 2151/260, která se nachází v objektu vedeném pod popisnými čísly, postavené na pozemcích parcelní číslo 2964, 2965, 2967, 2968, 2969, 2970, 2973, 2974, 2975, 2976 a 2977, v katastrálním území S., v obci P., a k ní přináležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech integrovaného objektu U9, vedeného pod popisnými čísly, o velikosti 366/476600") z majetkové podstaty dlužníka Pražské stavební bytové družstvo u insolvenčního soudu (Městského soudu v Praze) dne 8.8.2012 a do vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu nebylo o této žalobě (vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 ICm 2342/2012) pravomocně rozhodnuto [usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.1.2013 č.j. MSPH 96 ICm 2342/2012-51 o odmítnutí žaloby pro opožděnost bylo žalobcem napadeno odvoláním, o němž nebylo do vyhlášení napadeného rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto]. Protože nešlo o případy podle ustanovení § 225 odst.4 a 5 insolvenčního zákona, soudy měly - i když žaloba na vyloučení předmětu dražby z majetkové podstaty byla podána až po provedení veřejné dobrovolné dražby - řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené dne 25.7.2012 podle ustanovení § 109 odst.1 písm. b) o.s.ř. přerušit; to však neučinily a zabývaly se (s nesprávnou premisou, že vlastník draženého předmětu není oprávněn podat žalobu na vyslovení neplatnosti dražby) tím, zda je žalobce vlastníkem předmětné garáže, případně osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby, ačkoliv otázku, zda předmět dražby patřil do majetkové podstaty dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, mohl (a směl) řešit pouze insolvenční soud.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto v tomto výroku a v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. dubna 2015



JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1506/2014, ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1506.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies