28 Cdo 3918/2013

25. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 120 odst. 3
  • OSŘ - § 6

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause, a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce K. S., B., zastoupeného JUDr. Pavlem Durišem, advokátem se sídlem v Praze, Ostrovského 3, proti žalovanému Myslivecké sdružení Načeradec, IČO: 48925691, se sídlem Načeradec, Načeradec 49, zastoupenému Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Palackého 357, o určení, že rozhodnutí členské schůze o vyloučení žalobce ze sdružení je v rozporu se stanovami a se zákonem, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 75/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 28 Co 468/2012-123, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 28 Co 468/2012-123, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


A. Předchozí průběh řízeníŽalobce se domáhal určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení žalobce ze sdružení je v rozporu se stanovami a se zákonem. Odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Ve svém rozhodnutí vycházel skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobce hrubě porušil povinnosti člena, když neodpracoval stanovený počet brigádnických hodin a ani neuhradil finanční náhradu za tyto neodpracované hodiny, jak vyžadují stanovy žalovaného. Dále odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobci byla pro nezaplacení finanční částky za neodpracované brigádnické hodiny na dobu jednoho roku odejmuta povolenka k lovu, kterou žalovaný sice neodevzdal, neboť ji podle svého tvrzení ztratil, nicméně dodržoval zákaz vstupu do honitby s loveckou zbraní. Uvedené opatření spočívající v zákazu lovu po dobu jednoho roku odvolací soud posoudil jako trest za výše uvedené porušení členských povinností žalobce spočívající v neodpracování stanoveného počtu brigádnických hodin a neuhrazení finanční náhrady za tyto neodpracované hodiny. Následně uvedl, že byl-li za porušení členských povinností žalobce potrestán zákazem lovu, nemůže být za tentýž skutek současně potrestán vyloučením ze sdružení. Z uvedeného důvodu odvolací soud vyzval žalovaného k tvrzení a prokázání skutečnosti, že poté, co byl žalobce potrestán zákazem lovu za neodpracování stanoveného počtu brigádnických hodin a neuhrazení finanční náhrady, opětovně porušil své členské povinnosti a jejich porušení mu bylo vytknuto osobně nebo písemně. Žalovaný sice navrhl důkazy (mj. výpovědi svých představitelů) k prokázání dalších porušení členských povinností žalobcem, nicméně nenavrhl důkaz k prokázání skutečnosti, že tato porušení byla žalobci před jeho vyloučením ze sdružení vytknuta. Za této situace odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení žalobce ze sdružení je v rozporu se zákonem a stanovami, neboť za své první porušení povinností člena byl žalobce potrestán zákazem lovu a nebylo prokázáno, že by další tvrzená porušení povinností člena žalobci byla před vyloučením ze sdružení vytknuta. Nebyla

-li další tvrzená porušení členských povinností žalobci vytknuta, nemohl za ně být vyloučen.
B. Dovolání

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 28 Co 468/2012-123, podal žalovaný dovolání, v němž namítl:
a) odvolací soud dospěl k odlišným skutkovým zjištěním oproti soudu prvního stupně, aniž by zopakoval dokazování.
b) odvolací soud neprovedl žalovaným navržené důkazy.
c) výrok rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá jeho odůvodnění, neboť výrok rozhodnutí vyznívá v neprospěch žalovaného, ačkoliv podle odůvodnění rozhodnutí postupoval žalovaný při rozhodnutí o vyloučení žalobce ze sdružení správně.
d) v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zavádějícím způsobem konstatuje splnění poučovací povinnosti vůči žalobci o povinnosti prokázat skutečnost, že vytkl žalobci tvrzená následná porušení členských povinností.
e) žalovaným navrženými důkazy mohla být prokázána i skutečnost, že žalobci byla následná porušení členských povinností vytknuta.
f) protokol o jednání ze dne 15. 11. 2012 neodpovídá faktickému průběhu jednání, neboť ve skutečnosti nebyl sdělen obsah listin, jak se uvádí v protokolu o jednání. Navíc odvolací soud protokoloval vyjádření žalující strany doslovně, zatímco vyjádření žalované strany pouze v poupravené a zkrácené podobě.
g) odvolací soud oslovoval právního zástupce žalobce jménem, což vzbuzovalo dojem známosti senátu odvolacího soudu s právním zástupcem žalobce.Žalobce ve svém vyjádření navrhl zamítnutí dovolání, rozporoval námitky dovolatele a některá tvrzení žalovaného označil za lež.
C. Přípustnost

Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno přede dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013.

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 1 o. s. ř.

Protože v souzené věci byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost

Dovolání je důvodné.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním oproti soudu prvního stupně (sub a/), aniž by zopakoval dokazování, nelze než konstatovat, že odvolací soud vycházel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, a proto námitka není důvodná. Rozdíl mezi oběma rozhodnutími spočívá v právním posouzení souzené věci, kdy odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil zákaz lovu uložený žalobci jako trest za porušení povinnosti odpracovat stanovený počet brigádnických hodin, resp. uhradit finanční náhradu za tyto neodpracovaného hodiny, a to s tím důsledkem, že není možné žalobce opětovně potrestat za uvedené porušení jeho členských povinností vyloučením ze sdružení.

Námitka dovolatele, že výrok rozhodnutí neodpovídá jeho odůvodnění (sub c/) rovněž není důvodná, neboť odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá jeho výroku. Je pravdou, že v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvádí, že nedošlo k pochybení, pokud jde o svolání členské schůze, na níž bylo rozhodnuto o vyloučení žalobce, ani pokud jde o změnu programu členské schůze, a to tak, že teprve na členské schůzi byl na program jednání zařazen návrh na vyloučení žalobce ze sdružení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí však vycházel též ze skutkového zjištění o porušení členských povinností žalobcem, konkrétně porušení povinnosti odpracovat stanovený počet brigádnických hodin, resp. uhradit finanční náhradu za tyto neodpracovaného hodiny. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že žalobce byl za posledně uvedená porušení členských povinností již jednou potrestán a žádné další porušení povinností mu nebylo vytknuto. Uvedené okolnosti postačovaly samy o sobě k přijetí závěru o tom, že rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení žalobce ze sdružení je v rozporu se zákonem a stanovami sdružení. Jinými slovy, ačkoliv byl v mnoha ohledech postup žalovaného správný, současně shledal odvolací soud v postupu žalovaného taková pochybení, která odůvodňují jeho závěr o rozporu rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení žalobce ze sdružení se zákonem a stanovami sdružení.

Dále žalobce namítá (sub d/), že odvolací soud „zavádějícím způsobem v rozsudku na straně 8 uvádí, že žalovaného poučil o tom, že žalovaný musí prokázat svoje tvrzení, že nejpozději dne 13. 5. 2011 na schůzi žalovaného, při které došlo k vyloučení žalobce, žalobci vytkl všechna jím tvrzená porušení členských povinností. Poučení zněla jinak, viz protokol ze dne 4. 10. 2012“. V protokole o jednání ze dne 4. 10. 2012 (č. l. 80), na který žalobce ve své námitce odkazuje, se v uvedeném směru uvádí: „Dále je žalovaný poučen, že musí ke všem svým tvrzením navrhnout důkazy, včetně tvrzení, že žalobci byla tato konkrétní porušení členských povinností vytčena osobně nebo písemně v době od 1. 6. 2010 do 13. 5. 2011, jinak se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci.“. Z citovaného poučení je zřejmý požadavek odvolacího soudu, aby žalovaný prokázal, že žalobci nejpozději dne 13. 5. 2011 vytkl porušení členských povinností, na jejichž základě mohlo dojít k vyloučení žalobce ze sdružení. Dovolatel byl tedy o svém důkazním břemenu řádně poučen a v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud udělení příslušného poučení konstatoval způsobem, který nelze označit za zavádějící.

Dále dovolatel uvádí, že důkazy, jež navrhl k prokázání následných porušení členských povinností žalobcem, mohla být prokázána i skutečnost, že následná porušení členských povinností byla žalobci vytknuta (sub e/), a že odvolací soud neprovedl jím navržené důkazy (sub b/). V uvedeném směru je třeba vyjít jak z ustanovení § 6 o. s. ř., dle kterého soud postupuje v řízení v „součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny“, tak z ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. (do 31. 12. 2013 se jednalo o ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.), podle něhož soud „může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu.“. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu k uvedenému ustanovení platí, že soud je povinen provést jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 29 Odo 1538/2006, uveřejněný pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4209/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2168/2011). V souzené věci žalovaný poté, co byl soudem vyzván ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., navrhl důkazy k prokázání dalších porušení členských povinností žalobcem a to mimo jiné svědeckými výpověďmi představitelů žalovaného, aniž výslovně uvedl, že tyto důkazy navrhl i k prokázání skutečnosti, že následná porušení členských povinností byla žalobci vytknuta. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalobci byla další porušení členských povinností vytknuta a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Uvedený postup odvolacího soudu však byl nesprávný, neboť nezohlednil ustanovení § 6 a § 120 odst. 2 o. s. ř. i související judikaturu dovolacího soudu. Navrhl-li totiž žalovaný – sdružení mj. důkaz výpověďmi svých představitelů, mohl odvolací soud s ohledem na obvyklý běh věcí očekávat, že tyto osoby budou z titulu své funkce vypovídat i k otázce, zda byla dodatečná porušení členských povinností žalobci vytknuta. Odvolací soud měl proto provést důkaz výslechem představitelů žalovaného sdružení, neboť potřeba provedení těchto důkazů vyšla v řízení najevo (jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu) a tyto důkazní návrhy vyplývají z obsahu spisu. Ostatně, pokud by žalovaný v návaznosti na poučení odvolacího soudu (aby navrhl důkazy jak k následnému porušení členských povinností žalobcem, tak k jejich vytknutí) navrhl důkaz výpověďmi představitelů sdružení, aniž by tyto důkazní návrhy ve svých podáních jakkoliv komentoval, nepochybně by své povinnosti navrhnout důkazy jak k tvrzení o dalším porušení členských povinností žalobcem, tak k tvrzení o tom, že žalobci byla tato další porušení vytknuta, dostál. Z uvedených důvodů zakládají námitky dovolatele týkající se neprovedení jím navržených důkazů způsobilých prokázat skutečnost, že žalobci byla další porušení členských povinností vytknuta důvodnost dovolání.

Namítá-li dovolatel vady protokolu (sub f/), nelze než uvést, že měl již při jednání požadovat zjednání nápravy, popřípadě vznést námitky proti znění protokolu; jestliže to neučinil, nemůže posléze (až v závislosti na výsledku řízení) dovozovat (jinak neprokazatelné) vady řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3842/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1412/2011).

Konečně měl-li žalovaný pochybnosti o vztahu senátu a právního zástupce žalobce (sub g/), mohl vznést ve smyslu § 15a odst. 2 o. s. ř. námitku podjatosti, a to i po lhůtě stanovené v § 15a odst. 2 o. s. ř., neboť podle obsahu protokolu nebyl o možnosti vznést námitku podjatosti poučen. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že absence tohoto poučení není sama o sobě vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2520/2004). Jinými slovy, v době, kdy bylo ve věci rozhodnuto, už není procesně významné, zda byla splněna poučovací povinnost podle ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř., ale jen to, zda ve věci rozhodl vyloučený soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2963/2012). Z námitky dovolatele se přitom nepodává pochybnost o podjatosti kteréhokoliv z členů senátu odvolacího soudu, neboť dovolatel tvrdí toliko známost mezi právním zástupcem žalobce a členy senátu odvolacího soudu (není zřejmé, zda se jedná o všechny soudce, nebo jen některé), přičemž pouhé „pracovní (kolegiální) či společenské vztahy samy o sobě důvod podjatosti nezakládají“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Nd 394/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 25 Nd 274/2013).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.

Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 25. března 2015

JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3918/2013, ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.3918.2013.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies