11 Tcu 176/2014

31. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • 269/1994 Sb. - § 4a odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal dne 31. března 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. F. , rozsudkem Soudu pro předběžné vyšetřování v Bolzanu, Itálie, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 6639/12, ve které mu byl pro trestné činy podle čl. 648 bis, čl. 81, 337 a 635 odst. 1 a 2 č. 3 italského trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. F. , rozsudkem Soudu pro předběžné vyšetřování v Bolzanu, Itálie, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 6639/12, v části, v níž mu byl pro přečiny v jednom případě podle čl. 699 a ve dvou případech podle čl. 651 italského trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.



O d ů v o d n ě n í :


Výše uvedeným rozsudkem Soudu pro předběžné vyšetřování v Bolzanu byl J. F. uznán vinným trestnými činy podle čl. 648 bis, čl. 81, 337 a 635 odst. 1, 2 č. 3 italského trestního zákoníku a přečiny podle čl. 699 a ve dvou případech podle čl. 651 italského trestního zákoníku a byl odsouzen ke dvěma trestům odnětí svobody v trvání dvou let (za uvedené trestné činy, viz dále body 1 - 2) a v trvání šesti měsíců (za přečiny, viz dále body 3 – 4).

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu pro předběžné vyšetřování v Bolzanu tím, že
1. umístil přes původní poznávací značku vozidla Ford Escort Van jinou poznávací značku ......, pocházející z krádeže uskutečněné vůči poškozené L. N. mezi 21. 12. 2012 a 23. 12. 1012, čímž zabránil identifikaci původu odcizeného vozidla, jehož odcizením byla způsobena škoda S. C. v Ř. dne 22. 12. 2012, přičemž v tomto vozidle byl zadržen v B. dne 25. 12. 2012;
2. v B. dne 25. 12. 2012 v cca 11.35 hod kladl odpor zástupci velitele M. M. výhružkou „You must kill me! Fuck police!“ („Musíš mě zabít! Policie, jdi do prdele!“) a provedl výkop z kickboxu proti zasklenému oknu v místnosti zadržených uvnitř komisariátu státní bezpečnosti v B. , čímž jej rozbil na střepy, a poté zničil dvěma výkopy z kickboxu zasklení ve druhé místnosti zadržených, zatímco veřejný činitel pracoval na protokolu a především činil přípravné kroky k zadržení této osoby z důvodu trestného činu ad 1;
3. v B. dne 25. 12. 2012 přinesl ze svého příbytku nebo z jeho příslušenství zavírací nůž s ostřím o délce 7 cm a rukojetí o délce 8,5 cm, aniž by vlastnil příslušné povolení úřadu;
4. v B. dne 25. 12. 2012 v cca 11.35 hod. odmítl poskytnout své osobní údaje, přestože byl řádně vyzván zástupcem velitele M. M. – veřejným činitelem, který vykonával službu na komisariátu státní bezpečnosti v B. ;
5. v B. dne 28. 12. 2012 v 9.00 hod. odmítl v rámci výslechu ve smyslu č. 294 trestního řádu sdělit soudci své osobní údaje, přestože mu byla žádost přeložena tlumočníkem z českého jazyka, který byl přítomen výslechu.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Je-li předmětem rozsudku soudu jiného členského státu Evropské unie více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v § 4a odst. 3 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení částečně týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (skutky uvedené pod body 1 a 2, v nichž lze spatřovat trestné činy podílnictví podle § 214 tr. zákoníku a vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona. Naopak jako trestné z pohledu českého právního řádu nelze posoudit skutky popsané pod body 3 – 5.

V posuzované věci jsou ohledně části skutků, které lze posoudit jako trestné z pohledu právního řádu České republiky, dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku a zájmu na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti. Jednal přitom v takovém rozsahu (dopustil se více trestných činů), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu za tyto trestné činy uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky částečně vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 31. března 2015


Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 11 Tcu 176/2014, ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.176.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies