32 Cdo 4371/2014

01. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Bohemia Faktoring, s.r.o., se sídlem v Praze 1- Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené Mgr. et Mgr. Janou Sekyrovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalované M. L., o zaplacení 14 680 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 2 500 Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 EC 100/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2014, č. j. 47 Co 268/2013-136, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně změnil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. února 2013, č. j. 5 EC 100/2011-105, ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení 14 680 Kč s příslušenstvím a 2 500 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

Odvolací soud dospěl (na rozdíl od soudu prvního stupně) k závěru, že žalobkyni nelze právo na zaplacení žalované částky s příslušenstvím a smluvní pokuty přiznat, neboť tento její nárok je promlčen. Poskytla-li žalovaná žalobkyni na dluh z úvěrové smlouvy v průběhu roku 2008 postupně několik dílčích plateb, nedošlo podle posouzení odvolacího soudu tímto částečným plněním žalované k uznání závazku ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

Dovolací soud nepřisvědčil námitce dovolatelky, že by se odvolací soud při výkladu a aplikaci ustanovení § 407 odst. 3 obch. zák. na zjištěný skutkový stav odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, když se touto judikaturou řídil (srov. odkazy odvolacího soudu na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1251/2006, a ze dne 24. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 4777/2008). Tvrdí-li dovolatelka, že se odvolací soud při řešení otázky, zda částečným plněním žalované došlo k uznání závazku žalovanou a tedy k běhu nové promlčecí doby ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, žádnou takovou judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v řešení otázky uznání závazku v rozporu, neoznačila. Dovolatelkou citovaná judikatura k otázce určitosti právního úkonu je pro posuzovanou věc bez významu, neboť tuto otázku odvolací soud – jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí – neřešil a výraz „určitost právního úkonu“ v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nepoužil.

Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. dubna 2015


JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4371/2014, ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.4371.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies