25 Cdo 2132/2014

25. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 241a odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobců a) Ing. V. L., IČO 12818984, podnikatele se sídlem Karlovy Vary, Šípková 442/8, a b) MUDr. B. L., zastoupených JUDr. Vítem Lebedou, advokátem se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 854/25, proti žalovanému statutárnímu městu Karlovy Vary, IČO 00254657, se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 2035/21, zastoupenému JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Vítězná 10, o 1.100.000,- Kč a 2.580.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 11/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2013, č.j. 25 Co 496/2013-161, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:


Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 12. 2013, č.j. 25 Co 496/2013-161, změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 5. 2013, č.j. 11 C 11/2012-118, tak, že se žaloba na zaplacení částky 1.100.000,- Kč s úrokem z prodlení zamítá, ve zbývající části rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podávají je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.

Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelé zjevně odkazují na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012, když dovozují přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do jeho důvodnosti poukazují na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 2 o. s. ř. Pomíjejí však, že s účinností od 1. 1. 2013 novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvody doznaly podstatných změn.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). Tomuto požadavku však dovolatelé nedostáli, odvozují-li přípustnost dovolání ze znění ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jež bylo účinné do 31. 12. 2012 a v rozhodném znění o. s. ř. není takové ustanovení obsaženo (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4345/2013, a ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3666/2013).

Avšak ani z obsahového hlediska nesměřují námitky dovolatelů proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Pro naplnění přípustnosti dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku tak dovolatelé nevznášejí žádnou právní otázku, která by měla být posouzena dovolacím soudem.

Ani z obsahového hlediska nesplňuje dovolání obligatorní zákonné požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013).

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů případně vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2015


JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2132/2014, ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2132.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies