30 Cdo 943/2014

15. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce Ing. P. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 326/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č. j. 55 Co 241/2013-94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 12. 2012, č. j. 27 C 326/2010-65, v zamítavém výroku o věci samé (o zaplacení částky 3.461.763,- Kč s příslušenstvím), ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.616,- Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodná ustanovení čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.; dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalobce odmítl pro vady neodstraněné ve lhůtě dle § 241b odst. 3 o. s. ř.

Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro v dovolání zpochybněné řešení otázky příčinné souvislosti odvolacím soudem, stojící na závěru o jejím přerušení nepodáním žaloby o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (tak jako v dané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení věci odvolacím soudem ani odkaz na § 237 o. s. ř. či citace (části) jeho textu v tomto směru nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Dle dovolatele se odvolací soud při řešení dovoláním formulované otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z obsahu dovolání však již není patrno, o kterou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu má jít (tuto dovolatel nijak blíže nespecifikuje). Dovolatelem citované „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 475/96“ tuto praxi představovat zjevně nemá; dle čl. VI. dovolání se jedná naopak o rozhodnutí aplikované odvolacím soudem (dle dovolatele formalisticky) ve prospěch řešení dovoláním namítané otázky. Dovolání tak trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Jelikož dovolatel podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroků, jimiž odvolací soud změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, taktéž nemá zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatel ani zde nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 a § 237 až § 238a o. s. ř.); rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na posouzení dovolatelem namítaného nespočívalo a jinou otázku hmotného nebo procesního práva dovolatel ve vztahu k nim v dovolání neuvedl.

Námitky dovolatele vytýkající odvolacímu soudu vady řízení (nevypořádání se s žalobní a odvolací argumentací, neprovedení žalobcem navrženého dokazování v rozporu s § 205a písm. f/ o. s. ř. a tedy neúplnost skutkových zjištění) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám dovolací soud přihlíží dle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, pokud je dovolání přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2015

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 943/2014, ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.943.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies