5 Tdo 298/2015

22. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 270 odst. 1
  • TrZ - § 270 odst. 2 písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2015 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 2 To 103/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 195/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. M. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í



Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 5 T 195/2013, byl obviněný Ing. M. Š. uznán vinným v bodě I. výroku o vině přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a v bodě II. výroku o vině přečinem porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen podle § 269 odst. 2, § 43 odst. 1, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku úhrnný peněžitý trest sestávající z 200 denních sazeb po 1.000 Kč, tj. celkem 200.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku soud pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Proti uvedenému rozsudku podal obviněný Ing. M. Š. odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci o něm rozhodl rozsudkem ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 2 To 103/2014, tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině v bodě II. a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu nově rozhodl tak, že za skutek popsaný v bodě I. výroku o vině, který zůstal nedotčen, uložil obviněnému podle § 270 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest sestávající ze 100 denních sazeb po 1.000 Kč, tj. celkem 100.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku (výrok ad I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci).

Dále odvolací soud podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc ve zrušené části napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. M. Š. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miloše Slabého, opřel je o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Přesto obviněný vznesl námitky především proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů a označil je za „absurdní“. Nesouhlasil již s časovým vymezením skutku, který je ukončen v květnu roku 2011 s tím, že ani z provedených důkazů ani z odůvodnění rozhodnutí soudů nelze dovodit právě tento okamžik spáchání činu. Přitom poukázal na datum provedení prohlídky jiných prostor provedené v objektu tuzemského sídla organizační složky zahraniční společnosti Stylers made to measure GmbH na adrese O., H. L. č. … (dále jen „organizační složka obchodní společnosti Stylers“), k níž došlo dne 12. 11. 2010. Poté již orgány činné v trestním řízení neučinily žádné další úkony směřující ke zjištění obsahu počítačových zařízení, jež zde byla umístěna a odňata.

Obviněný dále zpochybnil znalecký posudek zpracovaný Ing. Václavem Zápotockým a to právě v souvislosti s předmětem odborného zkoumání, neboť jmenovaný znalec hodnotil právě data, o jejichž zákonném pořízení lze mít pochybnosti. K provedení tohoto procesního úkonu totiž došlo na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Olomouci dne 5. 11. 2010 ve věci podezření ze spáchání přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. d), f), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku. Pro tento přečin však nebyla obžaloba podána. Navíc se uvedená prohlídka uskutečnila v době, kdy proti obviněnému nebylo zahájeno trestní stíhání, přičemž odkázal na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu, a v něm vyslovený požadavek na „neodkladnost“ provedení procesního úkonu, která může být splněna jen tehdy, pokud trestní stíhání proti konkrétnímu pachateli nemohlo být skutečně zahájeno, jinak jde o porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. O takový případ však podle obviněného nejde, neboť úkony v rámci trestního řízení pro přečin podle § 248 tr. zákoníku probíhaly již od května 2010, a orgány činné v trestním řízení proto měly dost času trestní stíhání zahájit dříve než usnesením ze dne 1. 12. 2011.

Naznačil dále, že s daty zajištěnými při uvedené prohlídce, jež byla následně srovnávána s daty poskytnutými zaměstnanci obchodní společnosti Oděvní podnik, a.s., se sídlem v Prostějově, IČ: 25532774, (dále již jen „OP Prostějov“), mohlo být manipulováno. Poukázal přitom na rozdíly v celkovém objemu dat poskytnutých oběma subjekty, která byla podkladem pro zpracování znaleckého posudku a dat tvořících tzv. systém made to measure. V této souvislosti obviněný považuje osobní konzultaci znalce se zaměstnanci OP Prostějov za důkaz, jímž jsou jeho pochybnosti o objektivitě znaleckého zkoumání a též o samotném předmětu srovnání obsahu počítačových zařízení v obou jmenovaných firmách jen umocněny.

Obviněný dále vyjádřil nesouhlas s posouzením zásahu do práva k databázi jako „nikoliv nepatrného“. Soudy podle jeho mínění nesprávně vycházely ze skutečnosti, že vlivem předmětného jednání poklesl objem zakázek u OP Prostějov v průběhu tří let o 50 procent. Tento závěr však nelze nijak prokázat, rozhodně ne výpověďmi svědků – zaměstnanců OP Prostějov, tedy přímého konkurenta organizační složky obchodní společnosti Stylers. V této souvislosti obviněný připomněl zásadu subsidiarity trestní represe s tím, že odmítl jakýkoli podíl na zhoršení ekonomického stavu obchodní společnosti OP Prostějov, která se v předmětné době již v úpadku nacházela. Navíc údajně poškozená obchodní společnost neobchodovala s tzv. měřenkovými oděvy, ve všech smluvních vztazích vystupovala německá společnost Bernhardt Fashion GmbH, u níž však žádný úpadek zjištěn nebyl. Proto bylo podle dovolatele nutné spatřovat příčiny „krachu“ OP Prostějov v odlišných okolnostech než v působení obviněného na její dosavadní zákazníky.

Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit vinu trestným činem, jímž byl uznán vinným, navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud zrušil výrok pod bodem I. výroku napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 2 To 103/2014, a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. (Jen pro upřesnění Nejvyšší soud upozorňuje, že pod bodem I. výroku napadeného rozsudku odvolací soud mj. zrušil též odsuzující výrok o vině pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně, ohledně něhož následně pod bodem II. svého výroku vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. Svým závěrečným návrhem v dovolání se tak obviněný fakticky domáhá i zrušení tohoto výroku odvolacího soudu. Nicméně Nejvyšší soud při zkoumání opodstatněnosti podaného dovolání obviněného v jeho celku nijak nepřihlédl k této nesprávnosti.)

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného Ing. M. Š. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Pavla Kučery. K části argumentace obviněného v bodě V. dovolání uvedl, že neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť v ní předkládá výhrady týkající se skutkových zjištění soudů, jež odmítá jako „velmi odvážné až absurdní“. Dále zpochybňuje tzv. neodkladnost prohlídky jiných prostor a pozemků, o níž však nelze mít žádnou pochybnost. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nelze v dané věci dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, naopak dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu zcela v souladu s trestním řádem, rozhodnutí nejsou projevem libovůle a jejich odůvodnění odpovídají požadavkům § 125 odst. 1 tr. řádu.

Zbývající výhrady obviněného uvedené pod bodem VI. dovolání by podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství mohly naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak v daném případě nemají opodstatnění. U obviněným tvrzeného nedostatku znaku „nikoli nepatrného“ zásahu do práva k databázi a porušení principu subsidiarity trestní represe se ztotožnil se závěry soudů ve věci dosud činných, které neshledaly prostor pro uplatnění § 12 odst. 2 tr. zákoníku a současně považovaly za naplněný také znak „nikoli nepatrného“ zásahu do zákonem chráněných práv poškozené obchodní společnosti.

Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud při zkoumání splnění formálních podmínek konání dovolacího řízení zjistil, že obviněný Ing. M. Š. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Obviněný se měl uvedeného trestného činu dopustit ve stručnosti tím, že nejméně v době od 12. 3. 2010 do května 2011 jako vedoucí zahraniční organizační složky obchodní společnosti Stylers a současně jako jednatel této obchodní společnosti se sídlem ve Spolkové republice Německo, poté, co si dosud nezjištěným způsobem nezákonně opatřil jedinečnou elektronickou databázi obsahující cca 1415 souborů, zahrnující jedinečné střihové díly a automatické střihové úpravy pro výrobu oděvů na míru formou hromadné výroby, která byla ve výlučném vlastnictví pořizovatele – OP Prostějov, nechal tuto databázi dne 12. 3. 2010 přenést do IT zařízení organizační složky obchodní společnosti Stylers, kde byla následně využívána při zhotovování oděvů na míru formou hromadné výroby bez vědomí a svolení OP Prostějov, čímž porušil oprávněné zájmy a autorská práva OP Prostějov jako pořizovatele databáze vyplývající z § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „autorský zákon“), ve spojení s § 94 odst. 1 a z § 89 a § 90 odst. 1 autorského zákona.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dopadá na případy, kdy skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tudíž nelze napadat samotné závěry soudů, jež učinily ohledně skutkového stavu včetně jeho rozsahu, a především tento dovolací důvod není určen k námitkám proti způsobu, jakým soudy ve věci rozhodující provedené důkazy hodnotily, ani jak postupovaly při dokazování. Předmětem právního posouzení pro dovolací řízení je zásadně skutek, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů.

Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu vyslovil mimo jiné nesouhlas s časovým vymezením skutku kvalifikovaného jako přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, nepředložil však žádný konkrétní důvod či námitku, proč nepovažuje dané časové ohraničení za odpovídající skutkovým zjištěním soudů. Obviněnému lze na tomto místě připomenout stranu 64 rozsudku Okresního soudu v Olomouci, kde tento soud vysvětlil, proč byla doba spáchání činu vymezena právě obdobím uvedeným ve výroku o vině. S ohledem na to, že se z důkazů nepodařilo určit přesný okamžik neoprávněného pořízení předmětné databáze obviněným, soud prvního stupně vycházel ze zjištění znalce Ing. Václava Zápotockého, podle něhož byl v rámci instalace předmětného souboru proveden poslední zásah v organizační složce obchodní společnosti Stylers právě dne 12. 3. 2010. Období protiprávního jednání obviněného bylo pak v obžalobě ukončeno květnem roku 2011, ačkoli prohlídka prostor v sídle obchodní společnosti Stylers made to measure GmbH v Německé spolkové republice proběhla až 13. 3. 2012. Soud se tedy přiklonil k obžalobě a vycházel z celkové doby páchání trestného činu pro obviněného velmi příznivé, tj. čtrnáct měsíců.

Ačkoli i další svou námitkou, směřující proti zákonnému provedení prohlídky pozemků a jiných prostor, se obviněný ocitl mimo rámec dovolacích důvodů, Nejvyšší soud se stručně vyjádří k důvodu její neopodstatněnosti, ale především k nesprávné interpretaci procesních úkonů v dané věci vůbec.

V této souvislosti je totiž nutné zdůraznit, že v projednávané věci byly podle § 158 odst. 3 tr. řádu zahájeny úkony trestního řízení dne 15. 10. 2010 (viz záznam o zahájení úkonů trestního řízení na č. l. 1 tr. spisu) a to pro podezření přečinů porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. f), h), odst. 3 písm. c) tr. zákona, kterých se měl dopustit právě obviněný.

Podnět k vydání návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a tr. řádu byl v téže věci orgánem Policie České republiky podán soudu dne 3. 11. 2010. Následně státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci navrhl vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a Okresní soud v Olomouci vydal dne 5. 11. 2010 příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků.

Lze tedy odmítnout výhrady obviněného, že prohlídka jiných prostor a pozemků byla nařízena pouze pro přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, neboť ve smyslu § 158 odst. 3 tr. řádu byly úkony trestního řízení zahájeny dne 15. 10. 2010 a to pro tři shora vyjmenované trestné činy, tj. včetně toho, jímž byl obviněný uznán vinným napadeným rozhodnutím, (tedy trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku). Obviněný v dovolání poukázal pouze na jeden z trestných činů, přičemž zbývající dva ve své dovolací argumentaci účelně opomenul.

Obviněný dále brojil proti nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků ve fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání. K těmto výhradám lze připomenout, že orgán činný v trestním řízení, který provádí úkon před zahájením trestního stíhání, musí vždy bedlivě zvažovat, zda takový úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným a tedy, zda splňuje podmínky neodkladnosti či neopakovatelnosti vymezené v § 160 odst. 4 tr. řádu, a to vždy ve vztahu k určité osobě, vůči níž má být později zahájeno trestní stíhání. Ve věci, v níž je stíháno více obviněných, se posuzují účinky zahájení trestního stíhání vždy ve vztahu k určité osobě, nikoli ve vztahu k věci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, str. 2079). Stejně tak se vyjádřil Ústavní soud ve své judikatuře, kdy zdůraznil, že jestliže byl příkaz k domovní prohlídce vydán ve stadiu „prověřování podezřelého“ nikoli ve stadiu trestního stíhání stěžovatele, musí být příkaz k provedení domovní prohlídky vydán s odůvodněním toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 3073/10, a nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 3369/10).

V projednávaném případě je neodkladnost prohlídky ve smyslu § 160 odst. 3 tr. řádu zcela zřejmá a je nutné zdůraznit, že jak státní zástupce ve svém návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 3. 11. 2010, tak i samotný Okresní soud v Olomouci v příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 5. 11. 2010 nutnost postupu podle zmíněného ustanovení trestního řádu dostatečně odůvodnili. Neodkladnost provedení tohoto úkonu spočívala především v obavě z možného odstranění či dokonce zničení věcí důležitých pro trestní řízení nacházejících se v prostorách organizační složky obchodní společnosti Stylers. Jednalo se především o hardwarové a softwarové komponenty, jež představovaly významný důkaz o protiprávním jednání, a bez jejich opatření by došlo ke zmaření účelu trestního řízení. Bez zajištění obsahu a kontroly dat v počítačích instalovaných v objektech užívaných organizační složkou obchodní společnosti Stylers nebylo fakticky možné prověřit, zda je podezření obviněného z protiprávní činnosti opodstatněné. Bez zajištění těchto důkazů by pravděpodobně nebylo možné, případně velmi složité, jej usvědčit ze spáchání tohoto činu. V předmětné trestní věci proto byla prohlídka jiných prostor a pozemků naprosto důvodně posouzena jako neodkladný úkon v souladu s ustanovením § 83a odst. 2 tr. řádu. Na uvedeném postupu orgánů činných v trestním řízení Nejvyšší soud neshledal žádné pochybení, kterým by mohlo dojít k tvrzenému porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Obviněný dále napadl znalecký posudek a jeho závěry, vyjádřil však pouze své pochybnosti o původnosti hodnocených dat prostřednictvím nepodložených námitek. Pokud obviněný znalci vytkl, že v rámci zpracování svého posudku konzultoval část problematiky se zaměstnanci OP Prostějov, nelze takovou výhradu přičítat k tíži znalce a je nutné odmítnout případnou nesprávnost či jen nevěrohodnost výsledků znaleckého zkoumání. Ve své výpovědi u hlavního líčení dne 10. 12. 2013 Ing. Václav Zápotocký sám na tuto skutečnost upozornil, nijak ji nezastíral, a vysvětlil důvody, proč tento postup zvolil. S ohledem na velmi specifickou problematiku a charakter obsahu zkoumané databáze je zcela pochopitelná potřeba znalce podrobněji se seznámit s otázkami souvisejícími se způsobem využití dat uložených v databázi určené k tzv. měřenkové výrobě oděvů. K získání potřebných informací tak znalec důvodně využil znalosti konkrétních zaměstnanců OP Prostějov, kteří mu mohli poskytnout vysvětlení tohoto druhu výrobní činnosti dlouhodobě provozované ve jmenovaném podniku. Vytýkaný postup zpracovatele znaleckého posudku naopak svědčí o tom, že ke svému úkolu přistupoval s vysokou mírou zodpovědnosti ve snaze si co nejlépe ujasnit zkoumanou problematiku, aby ve svém posudku mohl pečlivě a objektivně zodpovědět položené otázky.

V projednávaném případě nelze shledat ani žádný zájem na tom, aby byla hodnocená data manipulována, tak jak se snažil obviněný naznačit, aniž by však konkrétně označil smysl svých pochybností. Pokud poukazoval na rozdíly v objemech dat, která znalec získal z počítačových komponentů odňatých při prohlídce jiných prostor organizační složky obchodní společnosti Stylers, a dat obdržených pro porovnání od OP Prostějov, není zřejmé, jaké konkrétní pochybení orgánům činným v trestním řízení vytýká. Je naprosto důvodné očekávat, že v počítačích a nosičích dat obou firem nebyla uložena výlučně data týkající se zkoumané databáze, ale zejména u OP Prostějov, který provozoval podnikatelskou činnost v textilním průmyslu výrazně delší dobu a nejen v oblasti tzv. měřenkové výroby, tvořila obsah paměťových médiích data, jež neměla žádnou souvislost s databází. Je tedy nutné zdůraznit, že znalec se soustředil na zodpovězení otázek jemu uložených v zadání posudku, jak se sám vyjádřil ve své výpovědi u hlavního líčení, tudíž se zabýval jen tou částí zajištěných dat, jež byla relevantní pro posudek.

V podstatě jedinou výhradu, jež odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu, směřoval obviněný proti naplnění znaku objektivní stránky trestného činu spočívající v zásahu do práva k databázi „nikoli nepatrného“. Ani tuto námitku však neshledal Nejvyšší soud důvodnou.

Při zkoumání, zda došlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 tr. zákoníku, tedy zda zásah do chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi byl nikoli nepatrný, je třeba zvažovat okolnosti konkrétního případu. Především intenzitu takového zásahu, způsob provedení činu, jeho následky zejména ve formě a závažnosti zasažení osobních a majetkových práv autorů či pořizovatelů databáze, v případě déle trvajících a opakovaných zásahů i počet takových případů, délku doby narušování konkrétního chráněného práva, bez významu není ani osoba pachatele, míra zavinění, pohnutka apod. Za nepatrný zásah by bylo možné s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu považovat ojedinělý nebo jen nepatrně významný zásah do některého chráněného práva, v takových nepatrných případech bude totiž postačovat postih pro přestupek či jiný správní delikt podle § 105a až § 105c autorského zákona a není třeba uplatňovat trestní odpovědnost pachatele (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2752).

V daném případě je nejprve nutné konstatovat, že předmětný systém „made to measure“ má povahu databáze, jak ji definuje ustanovení § 88 autorského zákona, tedy že se jedná o soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Podle § 2 odst. 2 a odst. 5 autorského zákona se databáze považuje za souborné dílo, pokud je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jeho součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem.

Z autorskoprávního hlediska lze tedy databáze rozlišovat jako:
a) souborná díla, tedy databáze, které jsou způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora (uspořadatele),
b) databáze považované za souborná díla, tedy původní (nejedinečné) databáze, které jsou způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu vlastním duševním výtvorem uspořadatele,
c) prosté (netvůrčí, neautorské) databáze, tedy soubory systematicky nebo metodicky uspořádaných prvků nevykazující úroveň duševní uspořadatelské činnosti uvedenou pod písm. a) nebo b).

Autorskoprávní ochrana (§ 2 a násl. autorského zákona) se poskytuje jen databázím zmíněným výše pod písm. a) a b), nikoli databázím pod písm. c). Všechny tyto tři kategorie databází ovšem mohou být nezávisle na existenci autorskoprávní ochrany rovněž předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze podle § 90 až § 93 autorského zákona, a to za předpokladu, že pořizovatel databáze vynaložil kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k pořízení, ověření nebo předvedení obsahu databáze ve smyslu § 88a odst. 1 autorského zákona, resp. v době spáchání činu ve smyslu § 88 odst. 1 věty druhé autorského zákona ve znění účinném do 21. 5. 2006 (viz Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 41, 56 a 721).

Nikoli nepatrný charakter zásahu do práv k databázi je v projednávaném případě dán tím, že zmíněná střihová databáze je pro daný druh podnikání naprosto klíčovým podkladem pro poskytování služby tzv. „šití na míru“. Pokud si tedy obviněný založil obchodní společnost (resp. organizační složku zahraniční obchodní společnosti) s totožným předmětem podnikání jako OP Prostějov, již toto samo o sobě má za následek určitý zásah do rozdělení trhu a zákazníků, navíc lze podotknout, že se jedná o specifický druh služby, která není příliš obvyklá a výrazně žádaná, potenciál trhu je tak poměrně omezený. Pokud tedy obviněný navíc vytěžoval ve smyslu § 90 odst. 2 autorského zákona tuto databázi jako výsledek dlouhodobé snahy a činnosti jejího pořizovatele – OP Prostějov, jenž pomocí této databáze dosáhl šití oděvů na zakázku na určité úrovni garantující uspokojení vybrané skupiny zákazníků, rozhodně se nejedná o zásah nepatrný. (O ten může jít např. v případech ojedinělého porušení autorských práv poskytnutím nelegální kopie filmového či hudebního díla, apod.)

Obviněný se v této souvislosti pozastavil nad časovým vymezením škodlivého následku přesahujícím dobu spáchání skutku. K tomu je nutné připomenout, že pro určení míry neoprávněného zásahu do práv pořizovatele databáze nebyl škodlivý následek spočívající v odlivu zakázek OP Prostějov jediným či dokonce rozhodujícím hlediskem. Není účelem trestního řízení zkoumat všechny příčiny nepříznivé ekonomické situace OP Prostějov, a je možné souhlasit s tím, že protiprávní jednání obviněného ji samo o sobě nezpůsobilo. Na druhé straně však z obsahu důkazů je zřejmé, že se tento typ oděvní výroby výrazně snížil a to vlivem žalovaného jednání spolu s tzv. „ negativní reklamou“, OP Prostějov, již obviněný šířil mezi trvalými zákazníky. Intenzita zásahu do práv k databázi vyplývá především ze samotného způsobu provedení činu a specifického charakteru databáze, jež byla výsledkem dlouhodobé snahy uspokojovat potřeby vybraných zákazníků dožadujících se ušití obleku na míru v poměrně krátké době. Právě s ohledem na širokou škálu individuálních potřeb objednatelů rozdílných velikostí, tzn. netypizovaných měr jednotlivých součástí obleků, bylo nutné dlouhodobě zpracovávat šablony pro střihy schopné strojního zpracování. Ze strany nově založené obchodní společnosti obviněným, jež se zaměřila právě na daný specifický způsob textilní výroby, představovala databáze těchto střihů faktickou možnost okamžité realizace zakázek a schopnost proniknout na tento omezený trh.

S těmito okolnostmi souvisí též použití zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v zásadě vypovídají o nutnosti použít trestní postih obviněného za jednání, jehož se dopustil v rámci podnikatelské činnosti, na niž dopadá zvláštní úprava ochrany autorských práv a práv k databázi. Z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že ani uvedená zásada a pojetí trestního práva jako ultima ratio nevylučují uplatnění trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení určitých povinností stanovených jinými právními normami, které lze sankcionovat i mimotrestními právními prostředky, protože trestní zákoník chrání též soukromé zájmy fyzických a právnických osob. (Srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.) V předmětné věci se navíc nejedná o nepatrný, jednorázový či výjimečný zásah do práv pořizovatele databáze, aby ke zjištěnému porušení chráněných práv postačovala správní sankce za přestupek či jiný správní delikt podle § 105a až 105c autorského zákona. Důvodně byl tedy obviněný postaven před soud za trestný čin a odsouzen při respektování všech platných zásad trestního řízení včetně subsidiarity trestní represe.

Nakonec, opět mimo rámec dovolacího přezkumu musí Nejvyšší soud odmítnout stručné námitky obviněného vůči hodnocení důkazů soudy, s tím, že závěr o jeho vině nepovažuje za „logický“. Ve věci bylo postupováno v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu, byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu. V rámci interpretace množství důkazů, především svědeckých výpovědí a listin, které je možné ze strany soudu prvního stupně považovat za příliš obsáhlé, se při posuzování jejich obsahu soudy nedopustily žádné deformace. Při respektování obecných zásad logiky hodnotily jednotlivá vyjádření svědků, listinné důkazy i znalecké posudky, poukázaly na zřejmé okolnosti, z nichž jednoznačně vyplývá, že pořizovatelem předmětné databáze byl výlučně OP Prostějov. Jak správně konstatovaly soudy obou stupňů, obviněný se sice na vývoji celého systému značnou měrou podílel, spolu s ním na něm však pracovala i řada dalších osob různých odborností, nikoli pouze specialistů v oblasti textilního průmyslu. Příkladem lze uvést Ing. M. J. či RNDr. Z. P., kteří měli výrazný podíl na úspěšném vytvoření celé databáze umožňující strojovou výrobu oděvů na míru. Funkce obviněného měla spíše povahu koordinační, manažerskou, kdy celou činnost též odborně zastřešoval. Podklady pro vývoj celého systému byly převzaty od obchodních společností Vestra a Bernhardt fashion GmbH (ta se stala součástí OP Prostějov), byly dále rozvíjeny, přičemž celý proces byl společností OP Prostějov financován a podporován, a to po dobu trvající déle než pět let.

O tom, že střihová databáze organizační složky Stylers byla totožná s databází obchodní společnosti OP Prostějov, svědčí vedle závěrů znaleckého posudku z oboru informačních technologií Ing. Václava Zápotockého (srov. č. l. 171 a násl. tr. spisu) taktéž i výsledky znaleckého zkoumání Ing. Antonína Havelky, CSc. (srov. č. l. 490 a násl. tr. spisu). Ten porovnával konkrétní kalhoty ušité tzv. měřenkovou metodou OP Prostějov a kalhoty vyrobené v organizační složce obchodní společnosti Stylers toutéž metodou. Podle Ing. Antonína Havelky, CSc. byla zjištěna shodnost v celých 90 procentech, tj. s touto pravděpodobností byly kalhoty zpracovány z totožné střihové dokumentace. Významné pro shodu byl zejména soulad v atypických znacích jejich zpracování.

Soudy se rovněž vypořádaly s tou částí důkazů, které potvrzovaly obhajobu obviněného o vlastním tvůrčím opatření zajištěné databáze, např. správně neuvěřily výpovědi svědka K. K., který tvrdil, že jde výlučně o jeho vlastní dílo. Možnost vytvořit za velmi krátkou dobu zhruba jednoho roku, byť pod vedením obviněného, tak rozsáhlé podklady nezbytné k celé databázi jednoznačně odmítl například svědek Ing. J. K. Nevěrohodnost tvrzení svědka K. K. je však podpořena i dalšími důkazy a může být jen dokreslena skutečností, že tento svědek je současným zaměstnancem obviněného v organizační složce obchodní společnosti Stylers.

Dovolání obviněného Ing. M. Š. proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a to ohledně námitek, které odpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Za splnění podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl dovolací soud rozhodnout v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. dubna 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 5 Tdo 298/2015, ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.298.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies