5 Tdo 389/2015

29. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 240 odst. 1
  • TrZ - § 240 odst. 2 písm. c)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2015 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného L. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 8 To 288/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 18/2014, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 8 To 288/2014, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušujívšechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu seObvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í



Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014, byl obviněný L. J. podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

Obviněný se měl výše uvedeného trestného činu dopustit ve stručnosti tím, že jako oprávněný zástupce obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem daně z přidané hodnoty, nepodal u příslušného správce daně přiznání k této dani za 2. čtvrtletí 2011 a zatajil tak daňovou povinnost ve výši 646 200 Kč, která jmenovanému subjektu daně vznikla v důsledku zrealizovaného prodeje tří osobních motorových vozidel obchodní společnosti LAUDER-DALE, s. r. o., za celkovou částku 3 231 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 napadla citovaný rozsudek odvoláním v neprospěch obviněného, které Městský soud v Praze podle § 256 tr. řádu zamítl usnesením ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 8 To 288/2014, jako nedůvodné.

Nejvyšší státní zástupce využil svého práva a v zákonné lhůtě podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 8 To 288/2014, dovolání v neprospěch obviněného L. J. z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu předpokládá existenci vady v hmotně právním posouzení skutku či v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho naplnění dojde zejména v případech, kdy skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Předmětem právního posouzení je zásadně skutek tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, kterým je dovolací soud vázán.

V posuzované trestní věci obviněného L. J. došlo podle dovolatele k vadnému právnímu posouzení osoby pachatele jako znaku skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, pro který byla na obviněného podána obžaloba. Soudy obou stupňů totiž neshledaly obviněného vinným označeným zločinem z toho důvodu, že v době splatnosti daně z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2011 již nebyl statutárním orgánem subjektu daně, tj. obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s.r.o. Jeho funkce jednatele skončila k datu 17. 5. 2011 a svůj obchodní podíl prodal O. B.. Podle nejvyššího státního zástupce se jednalo o formální převod, neboť i po ukončení funkce jednatele to byl obviněný, kdo nadále vystupoval jménem obchodní společnosti. Činil tak na základě generální plné moci, kterou mu udělil O. B. dne 17. 5. 2011, a to na dobu určitou do 30. 9. 2011. Platnost této generální plné moci obviněný ostatně sám nikdy nezpochybnil.

Nejvyšší státní zástupce soudům obou stupňů vytkl, že neodlišily subjekt daně od subjektu trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy namísto toho, aby přihlédly k faktickému jednání obviněného, nedůvodně vycházely z písemného vyjádření správce daně k údajné formální nesprávnosti plné moci, na základě které obviněný v době od 17. 5 do 30. 9. 2011 prokazatelně jednal za subjekt daně. Skutečnost, že Finanční úřad pro Prahu 3 dospěl k závěru, že obviněný L. J. nedisponoval oprávněním k zastupování obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o. pro účely daňového řízení, podle nejvyššího státního zástupce nemá vliv na trestní odpovědnost obviněného. Poukázal přitom na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které se může trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku dopustit kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla plátci daně vyměřena, a trestný čin přitom může spáchat i úmyslným nepodáním daňového přiznání k této dani, v jehož důsledku došlo k zatajení zdanitelného plnění.

Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil ani se závěry soudů prvního a druhého stupně, že plná moc, kterou obviněnému dne 17. 5. 2011 udělil O. B. – nový jednatel obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., je neplatná. Posuzovaná plná moc byla svou povahou tzv. generální plnou mocí a jejím vystavením nedošlo k zákonem zapovězenému přenesení jednatelského oprávnění. Přitom nejvyšší státní zástupce odkázal na znění plné moci, v jejímž textu je mimo jiné výslovně uvedeno, že O. B. – jednatel obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., zmocňuje obviněného L. J. k tomu, aby činil bez jakýchkoli omezení veškeré právní úkony za tuto obchodní společnost.

Na podporu svého právního názoru nejvyšší státní zástupce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1061/2004, který se zabýval otázkou zastupování obchodní společnosti a z něhož vyplývá, že hovoří-li plná moc o zastupování obchodní společnosti ve shodném rozsahu jaký má její jednatel, znamená to, že zmocněnec je oprávněn činit za tuto společnost právní úkony, tj. jednat za ni ve vztahu k třetím osobám stejně jako jednatel, a nikoli to, že tím dochází k přenesení funkce jednatele na zmocněnce. Podle nejvyššího státního zástupce je zřejmé, že v posuzované věci obviněný L. J. mohl na základě generální plné moci ze dne 17. 5. 2011 vystupovat jako oprávněný zástupce obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., a to i ve vztahu ke správci daně. V této souvislosti zdůraznil, že Finanční úřad pro Prahu 3 ve svém stanovisku ze dne 17. 4. 2014 sdělil, že pokud by mu byla předmětná plná moc předložena, neakceptoval by ji, protože nový jednatel zmocnil obviněného k zastupování své osoby ve funkci jednatele, což je v rozporu s ustanovením § 66 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). Zároveň státní zástupce poukázal na to, že pokud by finančnímu úřadu byla doručena formálně chybná plná moc, vyzval by daňový subjekt, tedy obchodní společnost Czech Ropy Speed Group, s. r. o., k odstranění vad. Proto údajný nedostatek zmocnění k zastupování sám o osobě nemohl obviněnému bránit v tom, aby jako zmocněnec obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., podal v zastoupení tohoto subjektu daně přiznání k dani z přidané hodnoty. Ostatně obviněný ani nemohl předvídat, že správce daně později označí generální plnou moc ze dne 17. 5. 2011 za nevyhovující pro účely daňového řízení.

V další části dovolání nejvyšší státní zástupce konstatoval, že v daňovém řízení je zástupce na plnou moc nejčastěji využívaný způsob zastoupení daňového subjektu, k jehož vzniku dochází na základě svobodného a souhlasného projevu vůle zastoupeného a zástupce. Nejvyšší státní zástupce pak shrnul právní úpravu jednatelství obchodních společností v návaznosti na ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „daňový řád“) a také podstatu rozdílu mezi plnou mocí, dohodou o zastoupení a samotným vztahem zastoupení.

K obhajobě obviněného, že se o zaplacení daně z přidané hodnoty nestaral, nejvyšší státní zástupce připomněl, že obviněný na základě dohody o plné moci přijal „generální závazek“ zastupovat dotčenou obchodní společnost a jestliže z jejího titulu realizoval prodej vozidel za cenu zahrnující daň z přidané hodnoty, pak měl bezesporu i povinnost zajistit příslušnou evidenci v účetních podkladech a zahrnout zdanitelná plnění do daňového přiznání. Podle mínění nejvyššího státního zástupce musel obviněný s ohledem na své předchozí podnikání vědět, že převzal finanční prostředky, které jsou majetkem obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., a mají být řádně zúčtovány a následně i zdaněny, přičemž si musel být vědom i toho, že k takovým úkonům za obchodní společnost je povinen on sám z titulu svého zmocnění.

O úmyslu obviněného zkrátit daň z přidané hodnoty nepodáním daňového přiznání za obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., pak podle nejvyššího státního zástupce vypovídá to, že ihned poté, co obviněný zrealizoval předmětná zdanitelná plnění, uvedl obchodní společnost Czech Ropy Speed Group, s. r. o., do stavu, kdy fakticky nevykonávala žádnou obchodní činnost, a dosáhl toho, že funkci nového jednatele a zároveň společníka přijala osoba, již lze charakterizovat jako tzv. „bílého koně“.

Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu, aby zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 8 To 288/2014, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 T 18/2014, a přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 9 znovu projednat a rozhodnout. Současně přitom upozornil na potřebu doplnění dokazování za účelem objasnění otázky výše daňové povinnosti.

Nejvyšší soud zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu], včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší státní zástupce shledal naplnění citovaného důvodu dovolání v jeho druhé alternativě s tvrzením, že odvolací soud sice v řádném opravném řízení věcně přezkoumal zprošťující rozsudek soudu prvního stupně, ale neodstranil vadu vytýkanou intervenující státní zástupkyní v odvolání, která se týkala nesprávného hmotně právního posouzení skutku a zakládala důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Vzhledem k tvrzené vadě nesprávného posouzení subjektu žalovaného trestného činu zjištěné v rozsudku soudu prvního stupně byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku odvolací soud v napadeném usnesení neodstranil, tudíž nejvyšší státní zástupce v dovolání správně uplatnil druhou alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud tedy přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu z podnětu mimořádného opravného prostředku podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného L. J. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 8 To 288/2014, jakož i řízení mu předcházející, a to v rozsahu a z důvodů v něm uvedených. Přitom shledal dovolání důvodným.

Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ve značném rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb.

Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že obviněný L. J. jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem daně z přidané hodnoty, dne 6. 4. 2011 prodal dvě osobní motorová vozidla obchodní společnosti LAUDER-DALE, s. r. o., a ke každému z těchto zdanitelných plnění vystavil fakturu zahrnující i daň z přidané hodnoty, která byla odběratelem jemu osobně v hotovosti obratem uhrazena (viz faktury a příjmové doklady na č. l. 67, 68 a 70 trestního spisu). Další skutková zjištění vypovídají o tom, že dne 17. 5. 2011 byl obviněný L. J. odvolán z funkce jednatele obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., a novým jednatelem byl jmenován O. B., na kterého obviněný téhož dne převedl obchodní podíl. Změna ve funkci jednatele byla ale ryze formální a fakticky obviněný i nadále za jmenovanou obchodní společnost činil všechny úkony, nyní ovšem na základě generální plné moci k zastupování, kterou mu udělil nový jednatel O. B. a která byla účinná až do dne 30. 9. 2011 (viz č. l. 34 trestního spisu). Dne 28. 6. 2011 pak obviněný v zastoupení obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., prodal shora uvedenému odběrateli další vozidlo (viz č. l. 69 tr. spisu). Realizací těchto tří zdanitelných plnění vznikla obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., povinnost přiznat a zaplatit za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2011 daň z přidané hodnoty ve výši 646 200 Kč. Obviněný L. J. ale daňové přiznání za uvedené zdaňovací období záměrně nepodal a daň z přidané hodnoty nepřiznal ani neodvedl.

Soudy nižších stupňů ve shora popsaném jednání obviněného nespatřovaly trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku s argumentem, že obviněný nebyl v okamžiku, kdy vznikla subjektu daně povinnost přiznat a odvést daň z přidané hodnoty, oprávněn zastupovat obchodní společnost Czech Ropy Speed Group, s. r. o., v daňovém řízení, protože ode dne 17. 5. 2011 nebyl jejím jednatelem. Trestní odpovědnost za spáchání uvedeného trestného činu nelze podle soudů odvozovat ani z plné moci, která byla obviněnému dne 17. 5. 2011 udělena novým jednatelem, protože tato plná moc je v rozporu s ustanovením § 66 odst. 2 obchodního zákoníku. Podle tohoto ustanovení je nutné považovat závazek z výkonu funkce jednatele za závazek osobní povahy, který nelze převést na jiného, jak se stalo v posuzovaném případě, kdy jednatel O. B. obviněného zmocnil k tomu, aby ho v plném rozsahu zastupoval. Soud prvního stupně na podporu svého názoru poukázal na vyjádření Finančního úřadu pro Prahu 3 a blíže nespecifikovaný komentář vydaný Nakladatelstvím Wolters Kluwer k obchodnímu zákoníku, podle kterého statutární orgán může vydat plnou moc třetí osobě jen pro zařízení určité záležitosti a nikoli k výkonu činnosti statutárního orgánu.

Uvedené právní závěry soudů obou stupňů však nejvyšší státní zástupce správně označil za nesprávné, a v důsledku této vady jsou obě napadená rozhodnutí nezákonná.

V předmětné věci není sporu o tom, že obviněný přestal být statutárním orgánem i společníkem v obchodní společnosti dnem 17. 5. 2011. Téhož dne mu nový jednatel O. B. udělil plnou moc, kterou jej pověřil činit veškeré právní úkony, které jinak náleží jednateli. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), účinného v době spáchání skutku se právnická osoba (zmocnitel) mohla při právním úkonu dát zastoupit fyzickou osobou (zmocněncem). Zmocnitel udělil za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musel být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Rovněž současná právní úprava umožňuje smluvní zastoupení, jehož rozsah je určen plnou mocí (srovnej § 441 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je pak vždy rozhodující obsah plné moci, protože plná moc je jednostranným právním úkonem zmocnitele, který není adresován zmocněnci, ale naopak třetím osobám, kterým se takto osvědčuje, že k dohodě o zastoupení došlo. Případná omezení zmocněncových oprávnění jednat jménem zmocnitele musí tedy být z důvodu právní jistoty vymezena právě v plné moci. Nejsou-li v plné moci uvedena omezení žádná, pak jde o plnou moc všeobecnou, generální nebo též neomezenou.

Nejvyšší soud již dříve vyjádřil právní názor, že hovoří-li plná moc o zastupování obchodní společnosti, nelze to v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 občanského zákoníku chápat jinak, než že zástupce je zmocněn činit za společnost právní úkony, tj. jednat za ni ve vztahu ke třetím osobám. Pokud se v plné moci stanoví, že zmocněnec může zastupovat společnost v plném rozsahu oprávnění jednatele, plyne z toho, že rozsah zmocněncova oprávnění ve smyslu § 31 odst. 1 občanského zákoníku je vymezen tak, že může za společnost činit všechny právní úkony, které může činit jednatel společnosti – jde tedy o tzv. generální plnou moc (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1061/2004).

Z formulace plné moci založené na č. l. 34 trestního spisu, kterou obviněnému udělil jednatel obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., O. B., vyplývá, že je svou povahou tzv. generální plnou mocí. K tomuto závěru lze dospět z jejího doslovného znění. V textu se sice nejprve výslovně uvádí, že jednatel O. B. zmocňuje obviněného L. J. k tomu, aby jej v plném rozsahu zastupoval, ovšem dále se zde praví, že O. B. obviněného zmocňuje k tomu, aby bez jakýchkoli omezení činil veškeré právní úkony za obchodní společnost. V daném případě proto obsah plné moci bez jakýchkoli pochybností splňuje podmínky stanovené v § 31 odst. 1 občanského zákoníku.

Generální plná moc ze dne 17. 5. 2011 udělená na dobu určitou do dne 30. 9. 2011 tak obviněného opravňovala v plném rozsahu zastupovat obchodní společnost Czech Ropy Speed Group, s. r. o., a činit za ni veškeré právní úkony, tedy i ty, které směřovaly vůči správci daně v době, kdy vznikla povinnost podat přiznání k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí 2011. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti rovněž správně upozornil na to, že obviněný skutečně naplňoval své zmocnění mj. tím, že v červnu 2011, tj. po ukončení svého jednatelství, jménem označené obchodní společnosti prodal osobní vozidlo, vystavil příslušný daňový doklad a přijal plnění ve prospěch prodávající strany. Žádné opodstatnění nelze přiznat ani názoru soudů nižších stupňů, podle něhož udělením plné moci došlo k přenesení funkce jednatele, což bylo v rozporu s tehdy platným ustanovením § 66 obchodního zákoníku. Jednatel O. B. totiž nepřeváděl citovanou plnou mocí na obviněného L. J. svou funkci, ale jen ho zmocnil k tomu, aby obchodní společnost Czech Ropy Speed Group, s. r. o., zastupoval ve všech věcech, ve kterých by jednal jinak on sám jako jednatel. Např. tímto úkonem nepozbyl povinnost zajistit řádné vedení účetnictví ve smyslu tehdy platného ustanovení § 135 odst. 1 obchodního zákoníku.

Vyjádření Finančního úřadu pro Prahu 3 (viz str. 311 trestního spisu) k plné moci, kterou disponoval obviněný L. J., nemá pro trestní odpovědnost obviněného žádný význam. Jak správně připomněl nejvyšší státní zástupce, bylo úkolem soudů vyřešit si otázku pravomoci obviněného jednat jménem subjektu daně samostatně jako předběžnou otázku ve smyslu § 9 odst. 2 tr. řádu. Soudy nižších stupňů navíc opomněly vzít do úvahy ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řádů), podle něhož může zmocnitel udělit zmocnění fyzické nebo právnické osobě nejen ke konkrétnímu úkonu, například předložení účetnictví, zaregistrování firmy, ale i tzv. generální plnou moc ke všem úkonům před správcem daně. V případě, že není rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, správce daně vyzve zmocnitele k úpravě plné moci. Zároveň je správce daně povinen o nedostatcích při vymezení rozsahu plné moci vyrozumět zmocněnce. Aby nedošlo k poškození daňového subjektu, stanoví § 28 odst. 3 daňového řádu, že účinky podání učiněného zmocněncem na základě vadné plné moci zůstávají zachovány, dojde-li k odstranění vad ve stanovené lhůtě.

Z obsahu vyjádření správce daně, o nějž v podstatě odvolací soud opřel svůj souhlas se zprošťujícím výrokem rozsudku soudu prvního stupně, je navíc zcela zřejmé, že pokud by obviněný L. J. podal v zastoupení obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., řádné daňové přiznání a finanční úřad by dospěl k závěru, že k takovému úkonu nebyl formálně oprávněn s ohledem na široce vymezený rozsah zastupování, vyzval by jak obviněného tak statutární orgán obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., k odstranění vad plné moci. Účinky podání by ale zůstávaly zachovány a ke zkrácení daně by nedošlo.

Závěrem pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že pachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku může být nejen subjekt daně, ale i kdokoli jiný, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla vyměřena buď vůbec, nebo byla vyměřena nikoli v zákonné míře a v důsledku toho byla zkrácena ve větším rozsahu (viz rozhodnutí č. 25/1968 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2012, sp. zn. 7 Tdo 45/2012). Ze shora popsaných skutkových zjištění se přitom podává, že to byl právě obviněný L. J., kdo jménem obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., nebo v jejím zastoupení činil v rozhodném zdaňovacím období veškeré právní úkony, zatímco nově ustanovený jednatel O. B. byl jen tzv. „bílým koněm“, žádnou podnikatelskou činnost fakticky neprováděl a neplnil žádnou povinnost jemu vyplývající z funkce jednatele či společníka. Soud prvního stupně vzal za prokázané i to, že obviněný osobně zrealizoval zdanitelná plnění spočívající v prodeji tří osobních motorových vozidel, v důsledku kterých obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., vznikla za dané zdaňovací období povinnost přiznat daň z přidané hodnoty v základní sazbě minimálně z částky ve výši 3 231 000 Kč, jež představovala přijatou kupní cenu. Přesto však obviněný nepodal daňové přiznání v zastoupení obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o., a naopak učinil kroky směřující k tomu, aby zdanitelné plnění bylo správci daně zatajeno a daň z přidané hodnoty nebyla zaplacena. Nezajistil řádné zaúčtování daňových dokladů týkajících se prodeje vozidel a s penězi, které mu byly v hotovosti předány, podle svého tvrzení uhradil závazky obchodní společnosti Czech Ropy Speed Group, s. r. o.

V této souvislosti ještě Nejvyšší soud připomíná, že trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku lze ve vztahu k dani z přidané hodnoty spáchat i úmyslným nepodáním přiznání k této dani, a tím i zatajením zdanitelného plnění, přestože subjekt daně je řádně registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty u správce daně. V takovém případě totiž správce daně není povinen stanovit výši nepřiznané daně podle pomůcek, ale je oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši daně. Ke zkrácení daně pak dojde v důsledku nepodání daňového přiznání a zatajení zdanitelného plnění, nikoli v příčinné souvislosti s případnou nečinností správce daně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 8 Tdo 790/2005).

S ohledem na shora popsané právní závěry Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným a zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud zrušením pozbyla svůj podklad. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V rámci nového projednání věci se Obvodní soud pro Prahu 9 vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi a právními závěry, na které Nejvyšší soud ve shodě s dovolatelem poukázal, a rovněž se vypořádá s otázkou určení skutečné výše daňové povinnosti, jak správně připomněl nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání. Za tímto účelem bude zřejmě nezbytné doplnit dokazování. Nejvyšší soud mohl své rozhodnutí o dovolání učinit v rámci neveřejného zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. dubna 2015


Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová



Vypracovala:
JUDr. Pavla Augustinová

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 5 Tdo 389/2015, ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.389.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies