7 Tdo 450/2015

29. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 143 odst. 1
  • TrZ - § 143 odst. 2
  • TrZ - § 274 odst. 1
  • TrZ - § 274 odst. 2 písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. dubna 2015 v Brně dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 9 To 358/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 102/2014, a rozhodl takto:



Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 2 T 102/2014, uznal obviněného J. P. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, které spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že

dne 21. 6. 2014 kolem 18:55 hod. před obcí K., okr. D., jako řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, ...., které nemělo platnou známku o provedené technické kontrole, jedoucího ve směru od D.c po silnici I. třídy č. ..., před křižovatkou se silnicí III. třídy č. ...., v blízkosti benzínové čerpací stanice ÖMV, nepřizpůsobil rychlost jízdy, která činila na počátku nehodového děje nejméně 73 km/h, zejména svým schopnostem, když vozidlo řídil po předchozím požití alkoholických nápojů a v době jízdy a nehody měl v krvi nejméně 2,35 g/kg alkoholu a nebyl při tomto ovlivnění alkoholem schopen bezpečně a spolehlivě řídit motorové vozidlo, a před projetím křižovatky nereagoval na cyklisty jedoucí ve směru jeho jízdy v levém odbočovacím jízdním pruhu, když přední částí svého vozidla narazil do zadních částí jízdních kol cyklistů, poškozených A. Č., ...., jedoucího na jízdním kole zn. Favorit, a V., ...., jedoucí na jízdním kole zn. Author Integra. V důsledku této dopravní nehody utrpěl poškozený A. Č. mnohačetná závažná poranění, a to mozkolebeční poranění, krevní výron v měkkých pokrývkách lebečních ve spánkové a temenní krajině vpravo na temeni vlevo, překrvení měkkých obalů mozku na horní ploše čelního laloku vpravo a spánkových laloků, zlomení hrudní kosti, sériové zlomení žeber vpravo a blokové zlomení žeber vlevo, víceložiskové pohmoždění plic a poúrazovou rozedmu pravé plíce, částečné rozhmoždění sleziny, povrchní trhliny pravého laloku jater, zlomení horní pažní kosti vpravo, oděrky na obličeji, oděrky a krevní výrony na končetinách, šíji a zadní ploše trupu, kterým na místě podlehl, když bezprostřední příčinou smrti bylo zjištěno přehmoždění mozkového kmene při rozlámání spodiny lebeční, přičemž dominantním poraněním bylo tupé poranění hlavy. Poškozená V. Č. utrpěla mnohačetná závažná poranění, a to roztržení vazivového spojení mezi spodinou lební a krční páteří s následným poraněním horní části krční míchy, roztržení plic a rozsáhlé pohmoždění zadních partií plic, zakrvácení do pohrudničních dutin, vlasovou puklinu v kostech lebky v oblasti pravé střední a zadní jámy lební a v pravé kosti temenní, četné podlitiny a oděrky především na zadní ploše těla, kterým na místě podlehla, když bezprostřední příčinou smrti bylo zjištěno roztržení vazivového spojení mezi spodinou lební a krční páteří s následným poraněním horního úseku krční míchy. Obviněný tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1, 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“) a § 18 odst. 1 tohoto zákona.

Podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 56 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu deseti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 9 To 358/2014, podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, které spáchal podle jeho skutkových zjištění tím, že

dne 21. 6. 2014 kolem 18:55 hod. před obcí K., okr. D., jako řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, ...., které nemělo platnou známku o provedené technické kontrole, jedoucího ve směru od D. po silnici I. třídy č...., před křižovatkou se silnicí III. třídy č. ...., v blízkosti benzínové čerpací stanice ÖMV, nepřizpůsobil rychlost jízdy, která činila na počátku nehodového děje nejméně 73 km/h, zejména svým schopnostem, když vozidlo řídil po předchozím požití alkoholických nápojů a v době jízdy a nehody měl v krvi nejméně 2,35 g/kg alkoholu a nebyl při tomto ovlivnění alkoholem schopen bezpečně a spolehlivě řídit motorové vozidlo, a před projetím křižovatky nereagoval na cyklisty jedoucí ve směru jeho jízdy v levém odbočovacím jízdním pruhu, když přední částí svého vozidla narazil do zadních částí jízdních kol cyklistů, poškozených A. Č., ....., jedoucího na jízdním kole zn. Favorit, a V. Č., ...., jedoucí na jízdním kole zn. Author Integra. V důsledku této dopravní nehody utrpěl poškozený A. Č. mnohačetná závažná poranění, a to mozkolebeční poranění, krevní výron v měkkých pokrývkách lebečních ve spánkové a temenní krajině vpravo na temeni vlevo, překrvení měkkých obalů mozku na horní ploše čelního laloku vpravo a spánkových laloků, zlomení hrudní kosti, sériové zlomení žeber vpravo a blokové zlomení žeber vlevo, víceložiskové pohmoždění plic a poúrazovou rozedmu pravé plíce, částečné rozhmoždění sleziny, povrchní trhliny pravého laloku jater, zlomení horní pažní kosti vpravo, oděrky na obličeji, oděrky a krevní výrony na končetinách, šíji a zadní ploše trupu, kterým na místě podlehl, když bezprostřední příčina smrti bylo zjištěno přehmoždění mozkového kmene při rozlámání spodiny lebeční, přičemž dominantním poraněním bylo tupé poranění hlavy. Poškozená V. Č. utrpěla mnohačetná závažná poranění, a to roztržení vazivového spojení mezi spodinou lební a krční páteří s následným poraněním horní části krční míchy, roztržení plic a rozsáhlé pohmoždění zadních partií plic, zakrvácení do pohrudničních dutin, vlasovou puklinu v kostech lebky v oblasti pravé střední a zadní jámy lební a v pravé kosti temenní, četné podlitiny a oděrky především na zadní ploše těla, kterým na místě podlehla, když bezprostřední příčinou smrti bylo zjištěno roztržení vazivového spojení mezi spodinou lební a krční páteří s následným poraněním horního úseku krční míchy. Obviněný tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmi let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu, a to Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Plzeň, pobočka pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj, Sady 5. května 59, 306 30 Plzeň, částku 6.028 Kč, S. Č., ...., bytem N. T. čp. ..., .... K., ve výši 2.000.000 Kč, a T. V., ...., bytem S. čp. ..., .... K., ve výši 1.000.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené se zbytkem nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání poškozených S. Č. a T. V. podaná proti výroku o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kláry Long Slámové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nedošlo k řádné aplikaci všech hmotně právních norem, neboť soudy obou stupňů mu uložily nepřiměřeně přísný trest. Poukázal na to, že vzhledem ke všem polehčujícím okolnostem, změně výroku o vině, jeho majetkovým poměrům a stanovené výši náhrady škody, odvolací soud změnil výrok o trestu v nesrovnatelně menší míře, než mohl v této trestní věci učinit. Odvolací soud sice zohlednil některé jím namítané polehčující okolnosti, ale podle jeho názoru je dostatečně nepromítl do výroku o trestu. Výrok o trestu je proto stižen především hmotně právní vadou. Výrokem o trestu bylo podle jeho názoru zasaženo i do jeho práva na osobní svobodu, neboť uložení trestu při horní hranici nebylo náležitě odůvodněno a je nepřiměřeně přísné vzhledem k prokázaným polehčujícím okolnostem, modifikaci výroku o vině a jeho majetkovým poměrům. To nabývá na významu i v souvislosti s náhradou škody. Podle názoru dovoletele je její výše ekonomicky likvidační a ve spojení s dlouhým výkonem trestu má znemožněno ji řádně hradit a uhradit ve zbytku jeho tzv. produktivního života, neboť má 50 let.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 9 To 358/2014, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., zčásti je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, neboť odvolací soud dostatečně nevzal v úvahu všechny polehčující okolnosti případu, jeho majetkové poměry a změnu rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o vině.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného a poukazuje na to, že námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Námitku nepřiměřenosti trestu odnětí svobody nelze podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Obviněný J. P. v souvislosti s námitkami proti nepřiměřenosti trestu, v dovolání uvedl následující: „Rozhodnutí o trestu je stiženo vadou zejména hmotně právní. Navíc nedošlo k zohlednění poměrů obžalovaného – zejména jeho rodinných (péče, výživa a výchova nezletilého syna, péče o starou a nemocnou matku) a pracovních. To nabývá na významu i v souvislosti s uloženou výší náhrady škody, když podle názoru dovolatele je její výše ekonomicky likvidační, navíc ve spojení s dlouhým výkonem trestu odnětí svobody má prakticky dovolatel znemožněno ji řádně hradit a již vůbec ne uhradit v rámci zbytku svého tzv. produktivního života (dovolatel je ve věku 50 let). Dlouhodobým výkonem trestu se tak výrok o náhradě škody dostává do ryze formální roviny a nikoliv té, u které by bylo možné očekávat řádné splacení, neboť nelze očekávat ani to, že pojišťovna bude v tomto případě plnit jen s ohledem na rozsudek trestního soudu a poškozené tak či tak budou zřejmě nuceny obrátit se na civilní soud.“

Přestože obviněný výslovně neuvedl, že těmito námitkami napadá výrok o náhradě škody, resp. o stanovení tzv. nemajetkové újmy, v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud posoudil tuto část dovolání obviněného podle jejího obsahu (§ 59 odst. 1 tr. ř.) i jako dovolání podané proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 9 To 358/2014, učiněného podle § 228 odst. 1 tr. ř.

Krajský soud v Plzni tímto výrokem uložil obviněnému povinnost uhradit poškozeným způsobenou škodu, a to Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Plzeň, pobočka pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj, Sady 5. května 59, 306 30 Plzeň, ve výši 6.028 Kč, S. Č., ...., bytem N. T. čp. ..., .... K., ve výši 2.000.000 Kč, a T. V., ...., bytem S. čp. , K., ve výši 1.000.000 Kč. Výrok odůvodnil na str. 8 rozsudku tak, že Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky přiznal na náhradě škody částku 6.028 Kč tak, jak to učinil již soud prvního stupně. Poukázal na to, že situace je složitější v případě rozhodování o nárocích na náhradu škody, které uplatnily obě poškozené pozůstalé. Poškozené vycházely při uplatňování jejich nároků z Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), z níž vyplývá, že v podstatě by měla činit hodnota lidského života kolem deseti milionů korun. Podle odvolacího soudu je nutno při zvažování výše nemajetkové újmy posuzovat i osobu pachatele, jeho reálné možnosti, příjmy a jeho vyživovací povinnosti. Krajský soud v Plzni uvedl, že obviněný má měsíční příjem kolem 36.000 Kč, vyživovací povinnost k nezletilému synovi narozenému v roce 2001, a je též významné to, jakým způsobem a jakou formou zavinění byla způsobena smrt poškozených osob. Poukázal na to, že způsobení smrti nedbalostním zaviněním představuje nižší míru zavinění než u úmyslného zavinění, přestože míra zavinění byla u obviněného vysoká vzhledem k vysoké hladině alkoholu v jeho krvi v době řízení. Poté učinil následující závěry:

Odvolací soud má za to, že s přihlédnutím k reálným možnostem obviněného a především i k vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, byla i škoda, kterou určil soud prvního stupně, vysoká, a proto ji snížil. Bylo tedy rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit poškozené S. Č. na náhradě nemajetkové újmy částku 2.000.000 Kč a poškozené T. V. částku 1.000.000 Kč. Rozdíl je dán tím, že při dopravní nehodě zaviněné obžalovaným poškozená S. Č. ztratila manžela a jedinou dceru, poškozená T. V. pak ztratila otce a nevlastní sestru. Se zbytkem uplatněných nároků byly obě poškozené odkázány podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť bližší rozhodování o peněžitém zadostiučinění za zásah do osobnostního práva na soukromí a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké by přesahovalo rámec dokazování v trestním řízení. Odvolací soud z těchto důvodů znovu rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených S. Č. a T. V.. Oproti rozsudku soudu prvního stupně poškozeným přiznal nižší částky. Okresní soud v Domažlicích poukázal v odůvodnění rozsudku na to, že si je vědom Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví s tím, že tato metodika představuje výrazný posun, pokud jde o určování „ceny lidského života“ oproti předcházející právní úpravě. Při stanovení náhrady škody vycházel z toho, že obviněný odpovídá poškozeným za způsobenou škodu podle § 2910 občanského zákoníku a dále z ustanovení § 2959 občanského zákoníku, podle něhož platí, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradu vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Nejvyšší soud k tomuto výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu a jeho odůvodnění jen připomíná, že odvolací soud nerozlišil ve výroku rozsudku majetkovou škodu a nemajetkovou újmu podle platného znění § 228 odst. 1 tr. ř., a považoval všechny nároky poškozených za škodu, přestože majetková škoda a nemajetková újma jsou rozdílné újmy. To však obviněný nenamítl.

Námitka obviněného, že výše uložené náhrady nemajetkové újmy je pro něj ekonomicky likvidační, nemůže při zjištěných okolnostech případu založit důvodnost dovolání. Ustanovení § 2959 občanského zákoníku nevymezuje žádná konkrétní kritéria pro stanovení výše zadostiučinění kromě zásad slušnosti a požadavku na plné odčinění újmy. Není tedy vyloučeno, aby soud při rozhodování o nárocích poškozených případně zvažoval i výjimečně nepříznivý dopad výše náhrady nemajetkové újmy do majetkové sféry škůdce, tedy obviněného. Obviněný J. P. zmiňuje tento důvod pouze v obecné rovině bez jakékoliv další argumentace, která by mohla zpochybnit přiměřenost celkové výše uložené náhrady za nemajetkovou újmu, která vznikla poškozeným S. Č. a T. V. ztrátou dvou nejbližších příbuzných trestnou činností obviněného. Jde o námitku věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu, byť řádně neodůvodněnou, s níž se odvolací soud v opravném řízení náležitě vypořádal a obviněný v dovolání jen opakuje argumenty uplatněné v řízení o řádném opravném prostředku. V této části je dovolání zjevně neopodstatněné.

Pokud by obviněný na základě dovolání opírajícího se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal jen nepřiměřenost trestu, musel by dovolací soud takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Protože však uplatnil i další, výše zmíněnou námitku, kterou dovolací soud posoudil jako zjevně neopodstatněnou, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2015



Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 450/2015, ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.450.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies