11 Tdo 99/2015

27. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2015 dovolání podané obviněným V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 12 To 391/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 51/2014, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného V. Š.

o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 3 T 51/2014, byl V. Š. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od prosince 2013 do 1. 4. 2014, tj. do doby zadržení, na různých místech města M. B., zejména v místě svého pobytu v M. B. na tř. V. K. přenechával zakázanou látku metamfetamin, tedy psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších novel, kterou si opatřil od neznámého muže v Praze, a dále zakázanou látku konopí seté (cannabis Sativa), uvedené v příloze č. 3 „Omamné látky“ zařazené v seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách k zákonu č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších novel, a po předchozí telefonické nebo osobní dohodě těmto osobám:
· M. K., nejméně v šesti případech pervitin zdarma, v pěti případech konopí seté – marihuanu zčásti zdarma a zčásti za úplatu za částku nejméně 200 Kč v celkovém množství 5 gramů,
· T. N., neméně v pěti případech pervitin vždy za částku 800 Kč,
· R. V., neméně v pěti případech pervitin zdarma,
· K. Z., nejméně ve dvaceti případech pervitin zdarma v množství neméně 0,2 gramů,

přičemž shora uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 2 T 203/2013, s právní mocí dne 20. 11. 2013, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu domácího vězení na dobu jednoho roku.

Odvolání obviněného proti citovanému rozsudku Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 12 To 391/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Pavlíka dovolání.Pokud jde o dovolací důvod, uvedl, že rozhodnutí napadá „z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ve vztahu k nesprávnému posouzení ustanovení týkajícího se nezákonnosti získaných důkazů“.

V textu svého dovolání obviněný poukázal na nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Svědci vyslechnutí v hlavním líčení byli před svým výslechem řádně poučeni. Svědkyně M. K. vypověděla, že v přípravném řízení při výslechu cítila ze strany policie jakýsi nátlak. V rámci hlavního líčení nejprve vyloučila, že by dostala od obviněného marihuanu, následně, po předestření výpovědi z přípravného řízení, opět jednoznačně nepotvrdila, že marihuanu dostala. Svědek T. S. od této svědkyně slyšel, že se obviněnému pomstí za to, že jí nedal drogu. Podle obviněného na věrohodnost tohoto svědka nemá vliv skutečnost, že byli určitou dobu společně v jedné cele. T. N. dal obviněný drogu v předcházejícím období, za které již byl odsouzen. Svědek se podle jeho názoru spletl, jeho rozpoznávací schopnosti mohou být ovlivněny dlouhodobým užíváním drog. Jediným prokázaným skutkem je tak podle obviněného předání pervitinu R. V. v pěti případech, nešlo však o klasické dealerství, jednalo se o jakousi výpomoc mezi uživateli drog. Společenská nebezpečnost takového jednání není velká. Obviněný také připomíná, že se v jím obývaném bytě nenacházely drogy v množství, které by opravňovalo dojít k závěru, že mohl poskytovat drogu opakovaně více osobám.

V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí a předcházející řízení zrušil.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, což ostatně vyjadřuje i formulací „ve vztahu k nesprávnému posouzení ustanovení týkajícího se nezákonnosti získaných důkazů“. Navíc nezákonnost důkazů obviněný ani nenamítá, jeho námitky směřují výhradně do hodnocení provedených důkazů. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku neuvádí.

Námitka týkající se skutku spáchaného vůči R. V., že „společenská nebezpečnost“ takového jednání není velká, by sice na první pohled mohla budit dojem, že se dotýká zásady subsidiarity trestní represe (společenská škodlivost), avšak obviněný takto hodnotí pouze část jednání, jehož se dopustil, podkladem jeho tvrzení je předpoklad, že se dopustil pouze jednání vůči R. V., což ovšem nekoresponduje s tím, jak byl skutek v předchozím řízení zjištěn.

K jeho námitkám proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný pouze opakuje svou obhajobu, s níž se již soudy v předchozích stadiích řízení vypořádaly.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. Š. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 27. dubna 2015



Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 11 Tdo 99/2015, ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.99.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies