22 Cdo 2846/2014

29. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. N., P., zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Vasovičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 25, proti žalované Ing. L. N., P., zastoupené Mgr. Janou Hansalanderovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 22, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 200/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 25 Co 49/2014-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):



Okresní soud v Rakovníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. listopadu 2013, č. j. 5 C 200/2013-39, zamítl žalobu na určení, že „žalobce je výlučným vlastníkem těchto nemovitostí: bytu č. p./č. jednotky 1847/11 v budově R., postavené na pozemku parc. č. 3001, zapsaného na LV 6360, spoluvlastnického podílu o velikosti 18/1000 na společných částech domu – budova R., byt. dům, postavená na parcele st. 3001 a spoluvlastnického podílu o velikosti 18/1000 na pozemku parc. č. 3001, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 493 m2, budova a pozemek zapsané na LV 4158, nemovitosti jsou vedeny u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP Rakovník“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).Krajský soud v Praze, jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. března 2014, č. j. 25 Co 49/2014-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v § 237 o. s. ř. a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a o. s. ř. Podle žalobce „soudy při své rozhodovací činnosti nezohlednily nedotknutelná práva žalobce ani rozpor nastalého právního stavu s dobrými mravy a ve svých odůvodněních pouze odkázaly na konstantní judikaturu“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože odvolací soud rozhodl a k zahájení dovolacího řízení došlo po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř“).

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V daném případě v dovolání není vůbec uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř., neboť dovolatel pouze odkazuje na zákonné ustanovení § 237 bez toho, aby jakkoliv vymezil, které ze zákonem předvídaných hledisek považuje za splněné.

Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že pokud dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení okamžiku vypořádání společného jmění manželů (dále již „SJM“) soudy obou stupňů, byla právní otázka zániku SJM podle ust. § 150 odst. 4 obč. zák. v judikatuře Nejvyššího soudu opakovaně řešena (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2006, sp. zn. 30 Cdo 2193/2005, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz ) a napadené rozhodnutí s ní není v rozporu.

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolací soud neshledal ani důvod odklonit se od závěrů napadeného rozhodnutí (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2015



Mgr. David Havlík
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2846/2014, ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2846.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies