26 Cdo 5317/2014

22. 04. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 696

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) S. K., b) I. K., c) L. B., d) K. M., e) Z. H., f) P. H., g) P. Š., h) J. Š., ch) J. R., i) H. R., j) M. D., k) Ing. J. N., l) J. N., m) M. K., n) P. H., o) D. H., p) M. Ch., procesního nástupce N. Ch., r) J. N., s) P. S., t) A. T., u) Ing. M. F., v) H. F., w) Ing. J. P., CSc., x) Ing. L. P., y) M. K., z) J. K., zastoupených (vyjma žalobců e/, f/, g/, h/ a t/) Mgr. Jaroslavou Dospělovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Na Florenci 1, proti žalované CIB Flats P10, a.s.,se sídlem Praha 1, Václavské nám. 33, IČO 27210324, zastoupené Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou se sídlem Liberec, Mozartova 21, o určení záloh a uložení povinnosti vypracovat vyúčtování záloh vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 84/2008, o dovolání žalobců ch), k), p), r), s) a x), a dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2010, č. j. 11 Co 138/2010-159, takto:

I. Dovolání žalované proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2010, č. j. 11 Co 138/2010-159, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 28 C 84/2008-102, ve výrocích II. až XVIII., se odmítá.
II. Dovolání žalobců ch), k), p), r), s) a x) proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2010, č. j. 11 Co 138/2010-159, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 28 C 84/2008-102, ve výroku XIX., se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 11. 2009, č. j. 28 C 84/2008-102, výrokem I. zastavil řízení vůči žalobcům b), f), i), l), o), w) a z), výroky II. až XVIII. určil, že vůči žalobcům a), c), d), e), g), h), ch), j), k), m), n), p), r), s) t), u), x) a y) rozsah služeb spojených s užíváním bytů tvoří i po 1. 1. 2005 pouze úhrada za úklid a osvětlení společných prostor v domě, za dodávku vody a odvádění odpadních vod kanalizacemi, za odvoz pevného domovního odpadu, za ústřední vytápění, za dodávku teplé vody a za užívání výtahu (vůči žalobcům d/, j/, k/, s/ úhrady za užívání výtahu jen do 31. 12. 2008), výrokem XIX. uložil žalované povinnost vůči žalobcům e), ch), k), p), r), x) vypracovat za rok 2005, 2006, 2007 a 2008 opravná vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu v rozsahu úhrady pouze za úklid a osvětlení společných prostor v domě, za užívání výtahu, za dodávku vody a odvádění odpadních vod kanalizacemi, za odvoz pevného domovního odpadu, za ústřední vytápění a za dodávku teplé vody, do 30 dnů od právní moci rozsudku, a výrokem XX. rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 1. 9. 2010, č. j. 11 Co 138/2010-159, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. až XVIII. potvrdil (výrok I.), změnil ve vyhovujícím výroku XIX. tak, že žalobu na uložení povinnosti žalované vůči žalobcům e), ch), k), p), r), x) vypracovat za rok 2005, 2006, 2007 a 2008 opravná vyúčtování zamítl (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobci a), c), d), e), g), h), ch), j), k), m), n), p), r), s) t), u), x) a y) jsou nájemci bytů v domě ve vlastnictví žalované, že na rozdíl od své právní předchůdkyně, která účtovala zálohy za služby spočívající v úklidu a osvětlení společných prostor v domě, za dodávku vody a odvádění odpadních vod kanalizacemi, za odvoz pevného domovního odpadu, za ústřední vytápění a za dodávku teplé vody a užívání výtahu, resp. v případě žalobců d), j), k), l) a s) bez užívání výtahu, účtovala žalovaná od roku 2005 žalobcům navíc ještě za služby označené jako správa domu, režijní náklady a bankovní poplatky a za užívání výtahu všem žalobcům, že účastníci si rozšíření rozsahu služeb spojených s užíváním bytu nedohodli, ani nebyla mezi nimi sjednána možnost pronajímatele či nájemce rozsah služeb jednostranně změnit.

Na tomto skutkovém podkladě - poté co, dovodil, že žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalovaná nebyla oprávněna žalobcům účtovat platbu za další služby, jejichž úhrada nebyla smluvními stranami dohodnuta ani platná právní úprava na ně nepamatuje. Na rozdíl od něj však nepovažoval za důvodný požadavek některých žalobců, aby žalované byla uložena povinnost vypracovat opravná vyúčtování za rok 2005, 2006, 2007 a 2008, neboť byl uplatněn předčasně, jelikož dosud nenabylo právní moci rozhodnutí o určení rozsahu služeb.

Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podali žalobci ch), k), p), r), s) a x) – dále též jen žalobci - dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnili dovolací důvod podle § 241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Vyjadřují nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o předčasnosti jejich žaloby o uložení povinnosti žalované vypracovat opravná vyúčtování a poukazují na to, že rozhodnutí o stanovení rozsahu služeb není konstitutivním rozhodnutím, nýbrž se jedná „o prostou deklaraci již v minulosti nastalého stavu“, a že není tedy nezbytné, aby byl dříve pravomocně určen rozsah služeb. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo ve výroku II. zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vytýká soudům obou stupňů, že o žalobě bylo rozhodnuto v rozporu s ustanovením § 153 odst. 2 o. s. ř., neboť bylo rozhodnuto o „stanovení rozsahu služeb“, ačkoliv žalobci bylo žádáno „určení záloh“ (v této souvislosti poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1290/2008) a žalobcům tak bylo přiznáno něco jiného, než čeho se domáhali. Současně se namítá, že navrhovaný („zřejmě ne zcela přesný a určitý“) petit byl soudy přetvořen tak, že výrok rozsudku se stal „zcela nesrozumitelným“. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla v napadené části zrušena, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. 9. 2010, Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobců i žalované byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jejich přípustností.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. o věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. Dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Žalovaná výslovně neoznačila otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Byť výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., její námitky (jak vyplývá z obsahu dovolání - § 41 odst. 2 o. s. ř.) představují ve skutečnosti dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem uplatněným prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlížet nelze.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání žalobců ch), k), p), r), s) a x), které směřuje proti výroku II. napadeného rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence zmíněných vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává.

Žalobci ch), k), p), r), s) a x) brojí proti závěru odvolacího soudu, který zamítl jejich žalobu na uložení povinnosti vypracovat opravná vyúčtování pro předčasnost. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že povinnost žalované vypracovat opravná vyúčtování, jejíhož splnění se někteří žalobci domáhají, nemá oporu v hmotném právu, neboť v rozhodném období otázku vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu neupravoval žádný právní předpis. Zároveň se však nejedná o situaci, kdy by soud byl oprávněn vyplnit mezeru v právu svým rozhodnutím, neboť žalobci se mohli domáhat ochrany svých práv jiným způsobem, tj. i bez uložení této povinnosti (např. prostřednictvím žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, pokud již na základě nesprávného vyúčtování plnili). V této souvislosti je totiž třeba poukázat na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (byť týkající se vyúčtování za dodávku tepla a teplé užitkové vody), že splatnost nedoplatku za služby může nastat jen na základě řádného (správného) vyúčtování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, uveřejněný pod C 2170 v sešitě č. 27 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozsudek téhož soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007). Dovolací soud proto považuje požadavek, aby žalované byla uložena povinnost vypracovat opravná vyúčtování, za nedůvodný (byť z jiných důvodů než odvolací soud).

Jelikož rozsudek odvolacího soudu je ve výroku II. z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – dovolání žalobců ch), k), p), r), s) a x) jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř., jakož i o skutečnost, že žalobcům ani žalované (dle obsahu spisu) nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měli jinak právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2015



Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5317/2014, ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5317.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies