25 Cdo 272/2015

05. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 2
  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 150

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce Ing. P. P., zastoupeného JUDr. Robertem Kameníkem, advokátem se sídlem Brno, Česká 15, proti žalovaným 1) A. N., zastoupenému JUDr. Renatou Volnou, advokátkou se sídlem Brno, Pellicova 25, a 2) Czech Coal a.s., IČO 25764284, se sídlem Most, V. Řezáče 315, zastoupenému Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem Praha, Jindřicha Plachty 28, o zaplacení částky 10.395.798,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 151/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2014, č.j. 37 Co 65/2014-150, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení ve výši 6.134,70 Kč k rukám JUDr. Renaty Volné, advokátky se sídlem Brno, Pellicova 25, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Žalobce podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2014, č.j. 37 Co 65/2014-150.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Pokud dovolatel v projednávaném případě dovozuje přípustnost dovolání z toho, že „odvolacím soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“, tak se zjevně nejedná o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, když neodpovídá ani jednomu z taxativně vymezených kritérií v § 237 o. s. ř. Žádost, aby určitá právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak, se totiž zásadně významově odlišuje od požadavku (ve smyslu § 237 o. s. ř.), aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má podle mínění dovolatele dovolací soud odchýlit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).

Výše uvedený požadavek však dovolatel nesplnil. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný 1) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tvořených náklady advokátního zastoupení. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání – byla vypočtena podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 (předmětem dovolacího řízení byla částka 301.108,- Kč) ve spojení s § 11 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 4.770,- Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna se podle § 151 odst. 2 o. s. ř. navyšuje o 21 % DPH. Celkem tedy činí náklady 6.134,70 Kč. Žalovanému 2) žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. května 2015


JUDr. Robert Waltr

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 272/2015, ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.272.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies