29 Cdo 2066/2015

11. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • SoudP - § 2 odst. 8

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně VÍTKOVICE, a. s., se sídlem v Ostravě, Ruská 2887/101, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 45193070, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) Ing. J. S., zastoupenému JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Křížovnické nám. 193/2, PSČ 110 00, 2) Ing. J. Š., 3) Ing. M. J., oběma zastoupeným Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, a 4) Mgr. P. F., zastoupenému Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, o zaplacení 225.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 65/2012, o dovoláních prvního a čtvrtého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 5 Cmo 327/2014-840, takto:

Dovolání se odmítají.


Odůvodnění:


Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. července 2014, č. j. 28 Cm 65/2012-812, zamítl žádost prvního a čtvrtého žalovaného ze dne 16. června 2014 o vrácení přeplatku na soudním poplatku z odvolání. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvoláním prvního a čtvrtého žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podali první žalovaný a čtvrtý žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou přípustná ani podle § 237 o. s. ř.

Dovoláními zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož se § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neprosadí v případě samostatných procesních společníků (nejedná-li se o jejich společný úkon), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledává důvod odchýlit se od uvedeného závěru ani v projednávané věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 3659/2014, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2259/2013, či důvody rozsudku ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3317/2007, uveřejněného pod číslem 38/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Uvedený závěr přitom shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. ledna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3801/14, kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení sp. zn. 29 Cdo 3659/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 4. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 240/14, kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení sp. zn. 29 Cdo 2259/2013, či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. I. ÚS 224/11, v němž Ústavní soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož solidární poplatková povinnost nastupuje pouze v případě, kdy hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán samostatně vůči každému společníkovi, a úkon jednoho z nich zavazuje všechny ostatní, tj. že § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích se uplatní jen v případě nerozlučného procesního účastenství; uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

V naposledy citovaném usnesení se Ústavní soud vyjádřil i ke svému nálezu ze dne 10. června 2010, sp. zn. II. ÚS 1198/10, jímž argumentují dovolatelé, přičemž vysvětlil, že jeho závěry jsou použitelné jen v případech, jde-li o společný úkon účastníků řízení či o jinou skutečnost způsobující vznik povinnosti zaplatit soudní poplatek společně. Napadené usnesení odvolacího soudu je tudíž s judikaturou Ústavního soudu plně v souladu.

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 11. června 2015

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2066/2015, ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2066.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies