3 Tdo 666/2015

03. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 205 odst. 1 písm. a)
  • TrŘ - § 265b odst. 1 písm. g)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. června 2015 o dovolání, které podal obviněný J. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 14 To 362/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 241/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. V. odmítá.

Odůvodnění:


I.


Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 5 T 241/2013, byl obviněný J. V. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „v době nejméně od 16:13 hodin dne 9. 7. 2009 do 15:40 dne 7. 11. 2012 v obci S., okres P., v bytě domu čp., tj. na adrese svého trvalého bydliště, jež odpovídá odběrnému místu elektrické energie E.ON Distribuce, a. s., číslo, odebral elektrickou energii mimo elektroměr č. v rozsahu 7697 kWh, a tímto jednáním způsobil společnosti E.ON distribuce, a. s., IČ: 28085400, se sídlem Č. B., škodu ve výši nejméně 43.012,25 Kč“.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 81 odst. 1 tr. zákoníku a ustanovením § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 (patnácti) měsíců.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti E.ON Distribuce, a. s., se sídlem Č. B., IČ: 28085400, na náhradě škody částku 43.012,25 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost E.ON Distribuce, a. s., se sídlem Č. B., IČ: 28085400, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 5 T 241/2013, podal obviněný odvolání.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře usnesením ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 14 To 362/2014, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.

II.


Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 14 To 362/2014, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 331-332), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozsudek nalézacího soudu spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný namítl, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu krádeže, především pak subjektivní stránka, tedy, že by se měl předmětného jednání dopustit úmyslně. Je přesvědčen, že jeho jednání není trestným činem. Poukazuje zejména na to, že s pracovníky společnosti spolupracoval a pustil je do objektu, přestože nebyl tomuto povinen, aby mohla být věc řádně prošetřena. V objektu pak nebylo nalezeno nic, z čeho by se dalo vyvozovat, že neoprávněně odebíral elektrickou energii a tím způsobit škodu. Obviněný rozporuje výpověď svědka D. zejména v tom směru, že skutkový stav zjištěný na místě samém neodpovídal závěru, že by v objektu byl některý spotřebič napojen „na černo“, jak svědek uváděl. Nesouhlasí rovněž se závěrem soudu učiněným v návaznosti na ohledání místa činu, neboť je zřejmé, že do předmětného objektu žádný kabel nevedl. Dále se soud nevypořádal odpovídajícím způsobem se skutečností, že příslušný znalecký posudek vzhledem ke specifičnosti místa odběru nevyloučil možnost odběru elektrické energie na jiném místě, kdy soud přešel bez povšimnutí i možnost, že elektrickou energii mohla odebírat třetí osoba. Závěry učiněné soudy označuje za spekulativní s tím, že byla porušena zásada in dubio pro reo. Obviněný dále namítl, že soud nepostupoval v souladu se zásadou objektivní odpovědnosti ze strany jeho osoby, jenž je aplikována v řízení civilním, s tím, že tuto odpovědnost nese také nájemce, tedy uživatel předmětného objektu. Závěrem zpochybnil soudy uváděné množství spotřebované energie.

Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 14 To 362/2014, v celém rozsahu, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení, s tím, aby poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře nové projednání a rozhodnutí věci.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 24. 4. 2015 (č. l. 333). Dne 6. 5. 2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 458/2015, v němž státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 14 To 362/2014, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.

V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení sice může být důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména se zaměřuje na výpověď svědka P. D., pracovníka poškozené společnosti, znalecký posudek z oboru energetika, odvětví výroba, rozvod a užití elektrické energie Ing. M. Š., Ph.D., a protokol o ohledání místa činu), a vadná skutková zjištění (zejména namítaná nedostatečná zjištění stran možnosti, že elektrickou energii odebírala třetí osoba, že nebyla znaleckým posudkem vyloučena možnost, že k neoprávněnému odběru mohlo dojít na jiném místě a že si předmětného nestandardního zapojení nemusel být vůbec vědom, neboť není vlastníkem předmětného objektu, ale toliko nájemce; spadá sem i námitka stran zjištěného množství odebrané elektrické energie), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy namítá, že se předmětného jednání nedopustil, o předmětném nestandardním zapojení neměl jako nájemce vůbec tušení, ve zdi nebyl nalezen žádný kabel vedoucí do objektu nebo k jakémukoliv spotřebiči, kterým by mohl neoprávněně odebírat elektrickou energii a způsobit tím škodu).

Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zejména že nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného přečinu, kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně obviněný tak učinil způsobem neregulérním, kdy předmětnou námitku založil výhradně na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci (viz výše). Takto uplatněná námitka se ve skutečnosti týká procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřuje (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Jak bylo uvedeno výše, námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Nejvyšší soud však v projednávané věci žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Písku, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Soudy obou stupňů tak svá rozhodnutí založily na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu.

V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Nalézací soud vycházel jak z výpovědi svědka P. D., který kontrolu odběru elektrické energie v objektu prováděl, tak znaleckého posudku z oboru energetika, odvětví výroba, rozvod a užití elektrické energie Ing. M. Š., Ph.D. (č. l. 66-88), a protokolu o ohledání místa činu (č. l. 96) včetně náčrtku a fotografické dokumentace. Dále pak provedl důkazy výsledky odečtu elektrické energie v místě spotřeby č., doklady a zprávami, které se k odběrnému místu vázaly. Nalézací soud uvedl, že „to, že nebylo prokázáno, že příslušný zásah do rozvodu provedl obžalovaný, nezpůsobuje, že by vlastní odběr elektrické energie obžalovaným, při vědomí existence těchto skutkových okolností (provedení takového zásahu, byť jinou osobou), nemohl být hodnocen jako zmocňování se cizí věci“, kdy obviněný „jednal ve vztahu k neoprávněnosti odběru zcela vědomě a současně byl i přímo osobou, jež se obohacovala“ (str. 5 rozsudku). Při stanovení výše způsobené škody pak nalézací soud vycházel z výpočtu znalce obsaženém ve znaleckém posudku, s tím, že „výše škody způsobená pachatelem poškozenému neoprávněným odběrem elektrické energie může být stanovena i na základě podzákonného předpisu“. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 6 Tdo 1152/2013, kde byla předmětná problematika řešena.

Stejně tak nelze považovat za relevantní námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka totiž svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami.

IV.


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. V. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 3. června 2015

Předseda senátu:

JUDr. Petr Šabata



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 3 Tdo 666/2015, ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.666.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies