3 Tdo 583/2015

03. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 274 odst. 1, 2 písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. června 2015 o dovolání podaném T. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 438/2014 ze dne 14. 1. 2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 161/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.



O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 161/2014 ze dne 30. 10. 2014 byl T. L. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců.

V předmětné věci podal T. L. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 438/2014 ze dne 14. 1. 2015 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal T. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněný T. L. v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému rozhodnutí vytkl, že na základě obsahu provedených důkazů v hlavním líčení před soudem prvního stupně dospěl i odvolací soud k nesprávným závěrům ohledně právního posouzení skutku, který je předmětem obžaloby. Nesprávné právní závěry vyplývají zejména z nesprávné interpretace obsahu provedených důkazů, jakož i okolností důležitých pro právní posouzení skutku, jelikož se soudy nevypořádaly s rozpory, které vznikly mezi jednotlivými výpověďmi svědků. Přitom pokud soud neakceptuje výpověď svědka jako nepravdivou, je nutné podrobně zdůvodnit, proč jeho výpověď nemůže být podkladem pro potvrzení obhajoby či obžaloby. Soudy navíc nepřezkoumaly motivaci svědků, zda tito nemají důvod obžalovaného očernit, či se mu pomstít. Zároveň nelze vyloučit, že k nehodě došlo v jiném časovém období, než tvrdí svědci P. Uvedené okolnosti přitom neovlivňují pouze to, jestli obviněný řídil malotraktor ovlivněn alkoholem, ale i to, kdy jej řídil, zda mohl v takové době být ovlivněn alkoholem a do jaké míry. S ohledem na výše uvedené je předčasné rozhodnout, že obviněný naplnil zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Při správném postupu v rámci dokazování, s důsledným odstraněním všech rozporů a s odkazem na stupeň společenské škodlivosti, je nutné zkoumat, zda se jednalo o přečin či zda nemohlo jít o přestupek, případně zda ke skutku mohlo vůbec dojít. Dovolatel proto namítá nesprávné posouzení právní kvalifikace svého jednání, jelikož soudy nesprávně dovodily naplnění zákonných znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť k takovému posouzení nebylo provedeno dostatečné dokazování. Proto závěrem navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolatel současně prohlásil, že ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. souhlasí s rozhodnutím dovolacího soudu v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Konečně požádal, aby dovolací soud ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. přerušil a odložil výkon napadených rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který uvedl, že dovolatel primárně uplatnil námitky skutkového charakteru, kdy vesměs poukazuje na údajné nedostatky soudů při zjišťování skutkového stavu, přičemž poukazuje na nesprávnou interpretaci důkazů a vytýká nedostatky při jejich hodnocení. Obviněný tímto předkládá pro něj příznivější verzi případu, ke které však dospěl pouze na základě vlastního, jím učiněného hodnocení důkazů. Dle názoru státního zástupce se obviněným uplatněné námitky nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s žádným jiným dovolacím důvodem. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání T. L. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Pokud tedy námitky dovolatele z podstatné části směřují k obsahu provedeného dokazování a způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy, je potřeba poznamenat, že povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. K namítané nesprávné interpretaci provedených důkazů, rozporů mezi výpověďmi svědků a nedostatečnému dokazování, lze konstatovat, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence soudu a je zcela na jeho úvaze, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Trestní řád obecně nepovažuje některý druh důkazních prostředků za průkaznější než jiný a stejně tak nestanoví, kterým konkrétním důkazním prostředkem by určitá relevantní skutečnost měla být dokazována. Důkazní význam každého z nich závisí na druhu, povaze a důkazní hodnotě ostatních získaných důkazních prostředků v konkrétní věci. Soudy tak již např. nezjišťovaly případnou motivaci svědků očernit obviněného. Navíc si lze jen stěží představit, že by svědci (P.) zinscenovali dopravní nehodu, zavolali k ní policii a křivě popsali jednání obžalovaného, o němž by ani neměli informace, co ve skutečnosti dělá, a měli informace, kde se fakticky nachází obžalovaného malotraktor apod. Učiněná skutková zjištění tak ve svém celku mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným právě výše uvedeným trestným činem. Pokud by obsahem dovolání byly pouze tyto námitky, pak by s poukazem na výše uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolatel však právně relevantně uvedl námitku ohledně nesprávné právní kvalifikace jeho jednání, přičemž bylo namítnuto, že skutek měl být, s ohledem na stupeň společenské škodlivosti, posouzen jako přestupek. Této námitce však Nejvyšší soud nemohl přisvědčit. Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím vadná aplikace hmotného práva, tj. v tomto případě trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné ovšem je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Podle zjištění Okresního soudu v Blansku, které v napadeném rozhodnutí akceptoval také Krajský soud v Brně, spočíval posuzovaný skutek v tom, že obviněný dne 23. 5. 2014 řídil traktor střední třídy po místní komunikaci v obci B., přičemž nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu pozemní komunikace a svým schopnostem, které byly sníženy předchozím požitím alkoholických nápojů, a při jízdě vyjel s traktorem mimo pozemní komunikaci, kde narazil do plotu u rodinného domu. Z následného šetření Policie ČR a ze znaleckého posudku soudního znalce z oboru soudního lékařství vyplynulo, že v době nehody se hladina alkoholu v krvi obviněného pohybovala mezi 1,39 – 2,94 promile.

Ustanovení § 274 tr. zákoníku zakazuje vykonávat určitou činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, který si pachatel přivodil vlivem návykové látky. Přitom nebezpečí chráněným zájmům (život, zdraví lidí a majetek) nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, ale stačí i jen vzdálená možnost poruchy, daná již tím, že pachatel vykonal určitou činnost. Z toho důvodu závěru o naplnění znaků trestného činu podle § 274 tr. zákoníku např. nebrání ani skutečnost, pokud by vozidlo bylo v konkrétním případě řízeno jinak nezávadně a ve shodě s požadavky pravidel silničního provozu. Ke spáchání přečinu podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku navíc postačuje nedbalostní forma zavinění a nevyžaduje se tak forma úmyslná. I když pro „stav vylučující způsobilost“ neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, tak podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi 1,00 g/kg (1 promile). Při uvážení obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 274 tr. zákoníku a vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že právní závěry, ke kterým došly soudy prvního i druhého stupně, jsou i v tomto směru zcela přiléhavé s tím, že míra společenské škodlivosti popsaného jednání dovolatele zřetelně dosahuje parametrů (náležitostí) předmětného trestného činu.

S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Vzhledem k tomu, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh na odložení nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., a s ohledem na rozhodnutí nyní přijaté dovolacím soudem, o podaném návrhu na odložení výkonu napadeného rozhodnutí dovolací soud již nerozhodoval.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. června 2015


Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 3 Tdo 583/2015, ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.583.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies