7 Tdo 665/2015

17. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 205 odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 6. 2015 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 10 To 14/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 37 T 230/2014 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá.

O d ů v o d n ě n í


Obviněný P. S. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 37 T 230/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l), k) tr. ř. Uplatněnými námitkami zpochybnil správnost zjištění soudů ohledně rozsahu a výše škody způsobené trestným činem. Poukázal na to, že v rozsudku chybí výrok o náhradě škody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo aby po zrušení napadeného usnesení sám ve věci nově rozhodl.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání zčásti není přípustné, a že pokud je přípustné, bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

I.


Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Jednou z podmínek přípustnosti dovolání je to, že soud rozhodl ve druhém stupni. Tato podmínka není splněna ve vztahu k namítanému chybějícímu výroku o náhradě škody. Obviněný napadl rozsudek Okresního soudu Praha – východ odvoláním směřujícím proti výroku o vině a trestu. Odvolání obviněného nebylo podáno proto, že nebyl učiněn výrok o náhradě škody. Z námitek uplatněných proti výroku o vině a trestu nevyplývala povinnost ani oprávnění Krajského soudu v Praze přezkoumat rozsudek i z toho hlediska, zda v něm nechybí výrok o náhradě škody. Přitom Krajský soud v Praze přezkoumával rozsudek jen z podnětu odvolání obviněného, tj. nikoli též z podnětu odvolání jiných oprávněných osob. Za tohoto stavu se Krajský soud v Praze výrokem o náhradě škody nezabýval, a to plně v souladu s rozsahem svého přezkumného oprávnění, jak bylo vymezeno podaným odvoláním. Namítaná absence výroku o náhradě škody tudíž nevyplývá z toho, jak rozhodl Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně. Je tedy vyloučeno, aby obviněný v dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítal, že v rozsudku chybí výrok o náhradě škody.

Dovolací řízení je ovládáno zásadou, že dovolatel může napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně (viz č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jímž je to, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, je dovolání obviněného nepřípustné.

II.


Dovolání není běžným opravným prostředkem a není určeno k tomu, aby bylo nějakým „dalším odvoláním“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný byl odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha – východ, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. S. v době mezi 29. 7. 2014 a 31. 7. 2014 v obci N. J., U l. ..., okr. P. – v., vnikl na oplocený pozemek a vypáčením okna do rodinného domu, kde odcizil ke škodě Z. K. věci v celkové hodnotě 113 482 Kč a ke škodě obchodní společnosti Baxter Czech, s.r.o., v hodnotě 4 000 Kč, přičemž poškozením okna včetně rámu a žaluzií způsobil škodu ve výši 6 000 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 25 T 65/2009, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k trestu odnětí svobody na 25 měsíců, který vykonal dne 5. 3. 2014.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na skutkových námitkách vycházejících z jeho tvrzení, že do souhrnu odcizených věcí byly zahrnuty i věci, které patřily jemu nebo jeho blízkým osobám a které neodcizil. Dalšími námitkami se snažil zpochybnit zjištění ohledně výše škody způsobené poškozením okna. Uvedené námitky pro svou skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, je-li tu extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha – východ, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce rozsahu odcizených věcí a poškození okna, jímž obviněný vnikl do domu poškozené Z. K.. Obviněný naložil odcizené věci do svého automobilu a po činu se ubytoval společně se svou přítelkyní v penzionu, kam si také přenesl část těchto věcí. Po zadržení obviněného byly odcizené věci nalezeny v jeho automobilu a v pokoji penzionu, kde se ubytoval, a některé z odcizených věcí měl obviněný u sebe. Soubor těchto věcí byl vrácen poškozené, která potvrdila, že mezi vrácenými věcmi nebylo nic, co by jí nepatřilo. Přítelkyně obviněného A. E., která s ním jela v jeho automobilu do místa činu a viděla automobil v době před činem, potvrdila, že v kufru vozidla se nacházelo jen „nějaké nářadí“, na zadních sedadlech byla bunda a jinak ve vozidle bylo „pár drobností“. Za tohoto stavu tu je přijatelný podklad pro závěr soudů, že nalezené věci, které byly vráceny poškozené Z. K., jsou věcmi, které obviněný odcizil. Ostatně pokud vyvstaly důvodné pochybnosti o tom, zda některé věci byly odcizeny (knihy a potraviny), Okresní soud Praha – východ je do souhrnu odcizených věcí nepojal a oproti obžalobě tak okruh odcizených věcí zúžil. Výše škody způsobené při vloupání na okně byla bez důvodných pochybností zjištěna na podkladě příslušného odborného vyjádření. Namítaná okolnost, že podle úředního záznamu policejního orgánu poškozená původně odhadla výši škody v nižší částce, nemá žádný význam.

To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů ohledně rozsahu a výše škody a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy v tomto ohledu hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. června 2015


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 7 Tdo 665/2015, ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.665.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies