7 Tdo 622/2015

03. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 209 odst. 1
  • TrZ - § 209 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. června 2015 v Brně dovolání obviněného M. M.,proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 55 To 270/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 6/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 1 T 6/2012, uznal obviněného M. M. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

poté, co F. B., úmyslně sdělil nepravdivou informaci o tom, že je oprávněn prodat věci nacházející se v oploceném areálu bývalé výtopny v majetku společnosti VP topné oleje, s. r. o., v likvidaci, na adrese Vítězslava Nezvala 13, Jablonec nad Nisou, v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu a nejpozději pak v dopoledních hodinách dne 10. 10. 2011 umožnil F. B. z tohoto areálu odvést věci, které mu přímo označil jako věci určené k možnému prodeji. F. B. si takto bez vědomí a souhlasu insolvenčního správce společnosti Mgr. Adama Sigmunda, se sídlem Široká 36/5, Praha 1, odvezl věci patřící do majetkové podstaty dlužníka, tedy společnosti VP topné oleje, s. r. o., v likvidaci, v celkové hodnotě 60.000,- Kč, a to posunovací lokomotivu T 212.068 v hodnotě 35.000,- Kč a tahač návěsů LIAZ 110.573, VIN podvozku .............., s cisternovým návěsem VSS CN 22 TO, VIN podvozku ......, oboje v celkové hodnotě 25.000,- Kč, přičemž obviněný takto postupoval s cílem získat od F. B. finanční protiplnění a takto i skutečně od F. B. převzal finanční částku 50.000,- Kč jako protihodnotu za výše uvedené odvezené věci.

Podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 5 T 214/2012, který nabyl právní moci dne 5. 11. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 55 To 270/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Köhlera včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť nikoho neuvedl v omyl, nevyužil něčího omylu ani nezamlčel podstatné okolnosti. Pro právní posouzení skutku je podle jeho názoru podstatné, zda svědek F. B. jednal v přesvědčení, že se jedná o věci, s nimiž byl oprávněn nakládat. Tuto skutečnost soud prvního stupně prokazoval na základě výpovědi svědka F. B., která je ovšem v rozporu se závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že tento svědek ve své poslední výpovědi ze dne 8. 4. 2014 popřel, že by mu kdy sdělil, že je vlastníkem tahače a lokomotivy. Obviněný namítl, že tomuto svědkovi nikdy nesdělil, že je vlastníkem výše uvedených věcí. Pokud svědek F. B. uvedl, že se domníval, že odvážené věci patří jemu, tj. obviněnému, jedná se o jeho omyl. Svědek následně podstoupil riziko, neboť naložil věci, o kterých si nemohl být jistý, že obviněný M. M. je jejich vlastníkem. Svědek F. B. tedy věděl, že svým jednáním může spáchat trestný čin. Trestný čin lze spatřovat jedině v situaci, že se trestného činu dopustil svědek F. B. a on by byl ve vztahu k tomuto trestnému činu v postavení účastníka – návodce. Obviněný odkázal na vlastní verzi průběhu skutkového děje. Vytkl, že v trestní věci byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a byla porušena zásada in dubio pro reo i zásada oficiality, neboť svědek F. B. měl být orgány činnými v trestním řízení vyšetřován z případného spáchání trestného činu ihned poté, co se dozvěděly o jeho možném trestném jednání. Dále namítl, že byla porušena zásada presumpce neviny, neboť na něj bylo od počátku nahlíženo s presumpcí viny. Bylo také porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces, neboť v trestním řízení byla porušena většina podstatných zásad, na nichž stojí trestní právo. Svědek F. B. není hodnověrný vzhledem k jeho postoji při výslechu v hlavním líčení a k několika změnám a úpravě jeho výpovědi.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 55 To 270/2014, do doby, než ve věci sám rozhodne. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 55 To 270/2014, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že většinu námitek obviněný uplatnil již v řízení o odvolání, se kterými se odvolací soud řádně a v souladu se zákonem vypořádal, přičemž správně konstatoval, že zjištěný skutkový stav věci naplňuje nejen objektivní, ale i subjektivní stránku přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Poukázal na to, že obviněný uplatnil v dovolání především skutkové námitky, které nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako návod k přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

Podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v § 209 odst. 1 tr. zákoníku větší škodu.

Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.

Podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce).

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný M. M. úmyslně sdělil svědku F. B. nepravdivou informaci, že je oprávněn prodat věci nacházející se v oploceném areálu bývalé výtopny v majetku společnosti VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci. Obviněný poté v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu roku 2011 a nejpozději pak v dopoledních hodinách dne 10. 10. 2011 umožnil svědku F. B. tyto věci odvézt, přičemž mu přímo označil věci určené k možnému prodeji. Svědek F. B. tak odvezl bez vědomí a souhlasu insolvenčního správce Mgr. Adama Sigmunda, věci patřící do majetkové podstaty dlužníka, tj. společnosti VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci, v celkové hodnotě 60.000,- Kč, přičemž obviněný takto postupoval s cílem získat od svědka F. B. finanční plnění ve výši 50.000,- Kč, které následně od tohoto svědka převzal za odvezené věci. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný naplnil objektivní stránku přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť obohatil sebe tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tímto činem větší škodu. Jednání obviněného nelze kvalifikovat pouze jako návod k přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný uvedl v omyl nejen majitele uvedených věcí společnost VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci, ale také svědka F. B., vůči kterému předstíral, že je osobou oprávněnou disponovat s výše uvedenými věcmi, které patřily do majetkové podstaty společnost VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci. Svědek F. B. se tedy nedopustil trestné činnosti. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

K námitce obviněného týkající se porušení zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody, neboť z ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle § 265o odst. 1 tr. ř. pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. M. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. června 2015


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 7 Tdo 622/2015, ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.622.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies