4 Tdo 405/2015

20. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2015 o dovolání obviněného B. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2014 sp. zn. 5 To 421/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 187/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného B. K. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 20. 10. 2014 sp. zn. 101 T 187/2014 byl obviněný B. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle ust. § 156 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tento zločin a přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod č. j. 104 T 79/2014-517 ze dne 25. 9. 2014, který nabyl právní moci téhož dne, za který byl potrestán úhrnným trestem odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 28 měsíců a trestem propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty dle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, byl odsouzen podle § 156 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí blíže specifikovaných na č. l. 2 až 4 výroku rozsudku, kdy veškeré tyto věci se nacházejí ve skladu OHK SKPV ÚO Karviná, a finanční částky ve výši 21.463,-Kč, která je v úschovně na účtu Okresního soudu v Karviné České národní banky. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod č. j. 104 T 79/2014-517 ze dne 25. 9. 2014, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená organizace Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, IČ: 47672234, se sídlem Ostrava - Vítkovice, Jeremenkova 11, odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že „dne 4. 2. 2014 kolem 11:30 hodin v místě svého trvalého bydliště v H. S., okres K., na ul. U V., prodal za částku 200,- Kč B. N. a J. R. plastovou láhev o objemu 2 l opatřenou etiketou Kofola s čirou tekutinou, kterou vydával za alkoholický nápoj typu „broskvová vodka“, ačkoliv věděl, že tuto tekutinu, kterou vydával za alkoholický nápoj, vyrobil z biolíhu používaného na topení v bio krbech, který zakoupil ve dnech 21. 11. 2013 od firmy ASPEX a dne 5. 1. 2014 od firmy Profienergie, a to vše s vědomím, že tento produkt je nepoživatelným, což bylo deklarováno samotnými prodejci, a tato tekutina, kterou vyrobil, obsahovala izopropanol, který je znám jako 2-propanol, sloužící k dezinfekci a denaturaci, což toto jednání je v rozporu s obecně závaznými předpisy, především s ust. § 10 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a v rozporu s článkem 14 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 28. 1. 2001, č. 178/2002 Sb., kterým se stanoví obecné požadavky a zásady potravinového práva, a to vše navíc s vědomím, že v této době proti němu již bylo vedeno trestní stíhání policejním orgánem Službou kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Karviná, oddělením hospodářské kriminality pod tamním č. j. KRPT-1901/TČ-2013-070381 pro zločin krácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle ust. § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a přečin porušování práv k ochranné známce a jiným označením podle ust. § 268 odst. 1 trestního zákoníku a přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty § 156 odst. 1 trestního zákoníku, přesto opakovaně vyrobenou tekutinu jako „broskvovou vodku“ s příměsí toxické látky izopropanolu – 2-propanol, kterou následně v odpoledních hodinách společně s dalšími 2 osobami J. R. konzumovala, a v důsledku toho utrpěla kombinovanou otravu etylalkoholem a izopropanolem, na jejichž následky téhož dne v místě svého trvalého bydliště zemřela“.

Proti uvedenému rozhodnutí podali odvolání v neprospěch obviněného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově do výroku o trestu a jednak obviněný, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 5 To 421/2014 napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v napadeném rozsudku, a dále za sbíhající se přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod č. j. 104 T 79/2014-517 ze dne 25. 9. 2014, podle § 156 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí specifikovaných na č. l. 2 až 4 výroku rozsudku, kdy veškeré tyto věci se v současné době nacházejí ve skladu OHK SKPV ÚO Karviná. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod č. j. 104 T 79/2014-517 ze dne 25. 9. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.

Obviněný posléze napadl uvedené rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu svého mimořádného opravného prostředku poté, co shrnul dosavadní průběh řízení, konstatoval, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto směru namítl, že skutkem popsaným ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu nemohl zapříčinit smrt J. R., když tento závěr byl vyvrácen rozborem tekutiny, jež požila. Její část byla zajištěna v plastové láhvi s nápisem kofola a část v karafě, a ačkoliv tuto tekutinu spolu s ní popíjeli svědci M. S. a B. N., kteří měli vypít stejné množství této tekutiny jako poškozená, neprojevily se u nich žádné zdravotní problémy. Zdůraznil, že v předmětné tekutině, která byla podrobena rozboru toxikologickému, byla sice zjištěna zvýšená přítomnost izopropanolu, ne však v takovém množství, aby mohla způsobit uživatelům zdravotní problémy, natož pak smrt. Podle obviněného nalézací soud i odvolací soud ignorovaly důkazy, které svědčily v jeho prospěch a vyvracely příčinnou souvislost mezi smrtí poškozené a jeho jednáním a rozhodly o jeho vině, ačkoliv závěry skutkové a závěry právní, týkající se právní kvalifikace jeho jednání, jsou v extrémním nesouladu s důkazy provedenými v hlavním líčení v této trestní věci.

Poukázal, že v přípravném řízení byl vypracován znalecký posudek MUDr. Dvořáčka a RNDr. Staňkové ohledně zjištění příčin úmrtí poškozené R., který však byl vyvrácen závěrem znalce z oboru toxikologie Ing. Jaroslava Zikmunda, podle něhož příčinou úmrtí nemohla být kombinovaná otrava alkoholem a izopropanolem, ale pouze otrava alkoholem. V přípravném řízení byl rovněž vypracován znalecký posudek MUDr. Igorem Fargašem, který však byl v rozporu s procesními předpisy (zejména pokud jde o poučení znalce) pouze čten jako listinný důkaz, ač měl být proveden stejným způsobem jako předchozí dva posudky. V tomto postupu nalézacího soudu shledal obviněný porušení jeho práva na obhajobu. V další části svého mimořádného opravného prostředku v podrobnostech polemizuje se závěry znalců MUDr. Fargaše a MUDr. Dvořáčka, oproti posudku Ing. Zikmunda, přičemž zpochybňuje protichůdné závěry znalce MUDr. Dvořáčka ohledně stanovení výše hladiny toxicity izopropanolu v krvi. V tomto směru vytýká, že dodatek znaleckého posudku Ing. Zikmunda, který vyvrátil závěr, že poškozená R. zemřela na otravu izopropanolem, však odvolací soud v odvolacím řízení neprovedl a vycházel ze skutkových závěrů nalézacího soudu, které jsou však zjevně ve značném rozporu s provedenými důkazy, zejména pak se shora uvedenými znaleckými posudky, které předložil. Vytkl, že jím navrhovaný důkaz, který by odstranil rozpor mezi znaleckými posudky o toxické hladině izopropanolu v krvi a tedy příčinu úmrtí poškozené R., přibráním znaleckého ústavu či jiné podobné instituce k vyřešení tohoto rozporu a k důkazu, na základě kterého lze spolehlivě rozhodnout o příčině úmrtí poškozené, a o příčinné souvislosti tohoto úmrtí s jeho jednáním, jakož i o právním posouzení jeho jednání, však byl soudy odmítnut. Poznamenal, že odvolacímu soudu byla rovněž předložena mailová komunikace mezi obhájcem a MUDr. P., praktickou lékařkou poškozené R., z níž vyplývá, že poškozená trpěla hepatitidou typu C, pro niž byla léčena na infekčním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Havířově. Ačkoliv pro toxikology i pro soudní lékaře při stanovení jejich závěrů v dané trestní věci jde o významnou skutečnost, ani jeden ze znalců, ani MUDr. Dvořáček o ní nevěděli. Podle obviněného je tak skutkový závěr obsažený ve výroku o vině nalézacího soudu, potvrzený soudem odvolacím v extrémním rozporu s provedenými důkazy, zejména se znaleckými posudky Ing. Zikmunda a MUDr. Fargaše. V návaznosti na nesprávná skutková zjištění v důsledku extrémního rozporu s provedenými důkazy došlo podle obviněného k nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání podle § 156 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť toto nebylo příčinou smrti poškozené.

V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2014 sp. zn. 5 To 421/2014 a rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 20. 10. 2014 sp. zn. 101 T 187/2014 a soudu prvního stupně věc přikázal k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 11. 2. 2015 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2014 sp. zn. 5 To 421/2014 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou opodstatněnosti uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud zároveň poukazuje na skutečnost, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena v rozhodnutí č. 36 z roku 2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07, v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“

V posuzované věci pak dovolací námitky obviněného primárně a výlučně směřují do skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací. Opětovně popírá skutková zjištění ve vztahu k trestné činnosti, pro niž byl uznán vinným, napadá hodnocení jednotlivých důkazů a vytýká odmítnutí důkazních návrhů, čímž se domáhá přehodnocení celkové důkazní situace a tím i závěrů o jeho vině. Takovými argumenty obviněný ale výhradně brojí proti zjištěnému a soudem prvního stupně konstatovanému skutkovému stavu a fakticky nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou ovšem nesouladné s uplatněným dovolacím důvodem a dovolací soud je povinen se jimi zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotně právním posouzením. To však Nejvyšší soud nezjistil.

V přezkoumávaném případě obviněného se nalézací soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. vypořádal se skutkovými zjištěními a všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a odvolací soud je pak ve svém rozhodnutí upřesnil.

Nutno dodat, že v průběhu řízení bylo na základě provedených důkazů mimo pochybnost prokázáno, že obviněný prodal za 200,- Kč poškozené J. R. a B. N. dva litry čiré tekutiny ke konzumaci, kterou vydával za „broskvovou vodku“, ačkoli ji vyrobil z biolíhu používaného na topení (to vše s vědomím, že je za obdobné jednání již stíhán), a že tento produkt je nepoživatelný, neboť obsahoval izopropanol, sloužící k dezinfekci a denaturaci. Je také třeba poukázat na protokol o domovní prohlídce a chemický rozbor zajištěných kapalin, ze kterých vyplývá, že každá z nich obsahuje 2-propanol, v daleko vyšším množství než je povoleno. Také z výpovědi svědků bylo zjištěno, že z tekutin, které jim obviněný prodal, jim bylo špatně (v tomto případě B. N. i M. S.), v předchozím případě musel být J. Ž. dokonce převezen do nemocnice. V důsledku požití této tekutiny, jak vyplývá ze znaleckého posudku a výpovědí znalců MUDr. Dvořáčka a RNDr. Staňkové, ze kterých soudy obou stupňů správně vyšly, poškozená utrpěla kombinovanou otravu ethylalkoholem a izopropanolem, v důsledku čehož zemřela. Pokud takové jednání vzaly soudy obou stupňů za prokázané, když vycházely z provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí a znaleckých posudků a odmítly zejména posudky předložené obhájcem, což řádně ve svých rozhodnutích odůvodnily, včetně procesního postupu jejich provedení, nelze tomuto jejich postupu ani z pohledu projednávaného dovolání Nejvyšším soudem ničeho vytknout. Ani dodatečné důkazy, které předložil obhájce (mailovou komunikaci s MUDr. P.), nemohly na tomto závěru nic změnit. Obviněný tak naplnil skutkovou podstatu zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst.1, 3 tr. zákoníku, neboť v rozporu s jinými právními předpisy (uvedenými ve výroku rozsudku soudu prvního stupně) vyrobil a následně prodal 2 l předmětné tekutiny, jejíž požití je nebezpečné lidskému zdraví poškozené a jejímu bratrovi, a způsobil takovým činem smrt. Obviněný tak jednal k základní skutkové podstatě alespoň v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přičemž kvalifikovanou skutkovou podstatu (smrt poškozené), naplnil přinejmenším ve formě vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

K námitce obviněného o extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a právním posouzením věci je třeba dodat, že uvedené námitky dovolatel ve svých podáních opakuje. Je však třeba poukázat, že soud prvního stupně pečlivě provedl důkazy a řádně je zhodnotil. Odvolací soud pak dostatečně reagoval na odvolací námitky obviněného včetně jím dodaných posudků znalců. Především ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Dvořáčka, MUDr. Dokoupila a RNDr. Staňkové, ale i z jejich výpovědí pak nepochybně vyplývá, že bez zaviněného jednání obviněného, který závadný alkohol připravoval a prodával, mimo jiné poškozené, by škodný následek v podobě její smrti nenastal. To nakonec vyplývá z protokolů o domovních prohlídkách, kdy v bydlišti obviněného a také jeho manželky byly zajištěny lahve alkoholu, které byly vyrobeny z technického bioetanolu denaturací izopropanolem, v důsledku čehož vznikl terciální butanol, který byl přibarvován a ochucován etanolem.

K obviněným namítanému extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy, zejména znaleckými posudky a právním posouzením věci Nejvyšší soud podotýká, že zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Může tak učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. V takovém případě je namístě zásah Nejvyššího soudu proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato skutková zjištění učiněna, apod. Ani Nejvyšší soud však neshledal žádný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a právním posouzením věci, a je tak dána příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele a smrtí poškozené.

Nezbývá tedy než konstatovat, že se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v něm neuvedl jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem.

Z těchto uvedených důvodů (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 20. května 2015



Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 4 Tdo 405/2015, ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.405.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies