29 Cdo 4240/2014

27. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1,2
  • OSŘ - § 138 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. M., zastoupeného opatrovnicí E. M., právně zastoupeného JUDr. Hanou Marvanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Maltézské náměstí 481/12, PSČ 118 00, proti žalovanému Ing. T. M., zastoupenému Mgr. Kateřinou Janstovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 404/19, PSČ 120 00, o zaplacení 6,000.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 204/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2014, č. j. 5 Cmo 78/2014-242, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. července 2014, č. j. 5 Cmo 78/2014-242, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 14. ledna 2014, č. j. 23 Cm 204/2012-234, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků.

Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − vycházeje z doložených (a v důvodech usnesení podrobně popsaných) majetkových a příjmových poměrů žalobce a jeho matky (opatrovnice) a přihlížeje ke zdravotnímu stavu a ke zvýšeným nákladům žalobce, jakož i k výši soudního poplatku − uzavřel, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1180/2013 (jde o usnesení ze dne 8. října 2013), v němž se uvádí, že: „Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zabránit tomu, aby účastníku nebylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení. Z tohoto důvodu nelze říci, že ustanovení § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. umožňuje přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků jen zcela výjimečně, toliko v případech osob zcela nemajetných a s minimálními příjmy“.

Dovolatel podrobně popisuje své a matčiny příjmové a majetkové poměry, jakož i zvýšené náklady související s jeho nepříznivým zdravotním stavem. Má za to, že odvolací soud řádně nevyhodnotil jejich „svízelnou a mimořádně komplikovanou životní situaci“, kterou ještě zhoršuje neochota žalovaného (otce žalobce) plnit dobrovolně závazky vůči žalobci.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalobce, které může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.

Učinil tak – jsa vázán vymezeným důvodem dovolání (§ 241a odst. 3 a § 242 odst. 3 o. s. ř. – proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v důvodech usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ke kterým se Nejvyšší soud přihlásil (mimo jiné) i v dovolatelem odkazovaném usnesení sp. zn. 32 Cdo 1180/2013. Usnesení odvolacího soudu přitom není v rozporu ani s dovolatelem citovanou částí odůvodnění posledně označeného rozhodnutí, když nespočívá na závěru, podle něhož lze osvobození od soudních poplatků přiznat jen osobám zcela nemajetným a s minimálními příjmy, nýbrž na tom, že poměry žalobce [a jeho opatrovnice (matky)] přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodňují.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 27. května 2015



JUDr. Petr G e m m e l


předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4240/2014, ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4240.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies