28 Cdo 2083/2015

18. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) P. L., K., a b) I. L., tamtéž, obou zastoupených JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, proti žalované H. F., H. K., zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109b, o zaplacení částky 480.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 356/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. ledna 2015, č. j. 19 Co 383/2014-107, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.729,- Kč k rukám Mgr. Pavla Střelečka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. />

O d ů v o d n ě n í :



Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2014, č. j. 13 C 356/2013-79, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 2. září 2014, č. j. 13 C 356/2013-92, jímž tento soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 480.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a učinil tak ve správném znění výroku III, kterým uložil žalobcům nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové 160,- Kč (výrok I); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř. a s odůvodněním, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak, aniž však tuto právní otázku formulují. Dovolatelé pouze uvádějí, že „nesprávnost řešené právní otázky (závisí) na podkladě nesprávně vyhodnocených skutkových zjištění.“ V odůvodnění dovolání se pak již omezují na kritiku hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů, a uzavírají, že soudy nesprávně vyhodnotily řešenou právní otázku, zda žalobci unesli důkazní břemeno, a navrhují zrušení obou rozsudků soudů nižších stupňů.

Žalovaná zpochybnila přípustnost dovolání s poukazem na to, že dovolatelé nepředkládají žádnou konkrétní právní otázku, která by měla být dovolacím soudem (odlišně od dosavadní judikatury) řešena, přičemž své dovolání staví na stále se opakujícím jiném hodnocení skutkových zjištění. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první, občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť dovolání – v rozporu s ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. – postrádá řádné vymezení způsobilého důvodu dovolání (právní posouzení věci, které dovolatel pokládá za nesprávné, a vysvětlení, v čem tato nesprávnost spočívá – § 241a odst. 3 o. s. ř.), a nepředkládá tak Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu; z rozhodovací praxe Ústavního soudu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 – všechna dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Sluší se připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelé jsou povinni nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (srov. § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 ,část věty před středníkem, a 146 odst. 3 o. s. ř.), k nimž patří odměna advokáta v částce 10.220,- Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), náhrada hotových výdajů advokáta určená paušální částkou 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 2.209,- Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), t. j. celkem 12.729,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2015


JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2083/2015, ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2083.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies