22 Cdo 2108/2015

17. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně A. Z., M. L., zastoupené Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 608/23, proti žalovanému J. H., M. L., o vydání věcí a zaplacení 60 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 147/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2014, č. j. 15 Co 425/2013-152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. května 2013, č. j. 8 C 147/2012-105, ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni 2 kusy černých, kovových, kulatých lucerniček na elektřinu. Ve výroku II. řízení zastavil v části, ve které se žalobkyně domáhala vydání malé svíčky, nové dětské postýlky, ubrusů a nástěnky, 3 kusů štaflí, věcí ze šuplíků, bot a dětského prádla, obrazu – čestného uznání a válečného obrazu. Ve výroku III. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala vydání movitých věcí uvedených v tomto výroku. Ve výroku IV. pak žalobu zamítl i v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 60 000,- Kč. Ve výroku V. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. července 2014, č. j. 15 Co 425/2013-152, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích III., IV. a V. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Obsahem jejích dovolacích námitek je nesouhlas se skutkovými zjištěními, která učinily nalézací soudy na základě provedeného dokazování. Má za to, že prokázala, že měla v prostorách nemovitostí žalovaného movité věci, které byly předmětem řízení. Podle jejího názoru měl soud vzít za prokázané, že v nemovitostech žalovaného měla uloženu finanční částku ve výši 60 000,- Kč. Navrhla proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že v jeho nemovitostech se žádné věci žalobkyně nenacházely.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 9. července 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným dne 26. září 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolání není přípustné.

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V daném případě dovolání není přípustné z toho důvodu, že dovolatelka řádně nevymezila přípustnost dovolání tak, jak ji vyžaduje rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přípustnost dovolání přitom založit nemůže polemika dovolatelky se skutkovými zjištěními, která učinily soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování.

Dovolatelka v dovolání uplatňuje nepřípustné dovolací důvody, když sice namítá, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, ale ve skutečnosti její argumentace rozporuje zjištěný skutkový stav, tak jej dovodily soudy obou stupňů, neboť soudům vytýká toliko to, že nevzaly za prokázané určité skutečnosti, které podle jejího názoru prokázány byly, čímž dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 je však jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. června 2015


Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2108/2015, ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2108.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies