22 Cdo 2032/2015

03. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 30
  • OSŘ - § 138 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. G., zastoupené JUDr. Václavem Stříbrným, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná 40, proti žalovanému M. G., zastoupenému Mgr. Janem Hlistou, advokátem se sídlem v Opavě, Krnovská 11/7, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 160/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 56 Co 486/2014-122, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 56 Co 486/2014-122, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. října 2014, č. j. 6 C 160/2013-112, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Okresní soud v Opavě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. května 2014, č. j. 6 C 160/2013-52, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k budově – rodinnému domu na pozemku parc. č. 401/2 v obci a katastrálním území D., dům přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému uložil zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku ve výši 1 209 668,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 120 836,80 Kč.

Proti shora uvedenému rozsudku podal žalovaný 13. 6. 2014 odvolání, v němž současně požádal o osvobození od soudního poplatku z odvolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. října 2014, č. j. 6 C 160/2013-112, rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává a zástupce k ochraně jeho zájmů z řad advokátů se mu neustanovuje.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 56 Co 486/2014-122, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Soudy obou stupňů v posuzovaném případě vyšly ze zjištění, že žalovaný je spoluvlastníkem domu, jenž je předmětem řízení, s podílem o velikosti 2/3, v domě bydlí, je od srpna 2013 nezaměstnaný, má ve střídavé péči nezletilou dceru M. G. a je na něj vedena exekuce pro dluh 7.200,- Kč vzniklý na základě rozsudku Okresního soudu v Opavě sp. zn. 14 P 315/2013. Při porovnání údajů uvedených žalovaným v „Prohlášení o osobních a majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ z 11. 8. 2014 (dále též jen prohlášení) se zprávami od příslušných orgánů soud prvního stupně zjistil, že žalovaný nepravdivě uvedl výši přiznaného příspěvku na živobytí ve výši 2 200,- Kč, ačkoliv ta v době vyplnění prohlášení činila 3 920,- Kč, neuvedl, že pobírá i příspěvek na bydlení, který tehdy činil v průměru měsíčně 2 780,- Kč, rovněž neuvedl, že kromě osobního automobilu CHEVROLET CAPTIVA – reg. zn. 8T0 0713, rok výroby 2012, vlastní i přípojné vozidlo (přívěsný vozík) reg. zn. 00 OPL23, rok výroby 1999 – SPZ 3T 7450, vozidlo reg. zn. 3T 7450, v dočasném vyřazení, a vozidlo OPEL ASTRA CARAVAN, reg. zn. 4T4 1706, rok výroby 1998. Ze zprávy společnosti DAAVS s. r. o. Z úředního záznamu vzal soud za prokázané, že žalovaný při hledání pracovního uplatnění nevyužívá nabízené možnosti pracovního zařazení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neúplně a tedy i nepravdivě vyplnil prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Ačkoliv spolu s odvoláním zaslal soudu k důkazu listiny doplňující a vysvětlující údaje uvedené v prohlášení i dokládající snahu o získání práce, odvolací soud k nim nepřihlédl a uzavřel, že žalovaný řádně nedoložil, že jeho poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Navíc v jeho neprospěch přičetl i okolnost, že je po dobu více než jednoho roku nezaměstnaný a nevyužívá důsledně možnosti k získání zaměstnání. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal splnění předpokladů k osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. a pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.

Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva (při aplikaci § 138 o. s. ř.) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Tím porušil ústavní právo žalovaného na spravedlivý proces a právní pomoc v řízení před soudy zakotvené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a odchýlil se od principu právní jistoty a legitimního očekávání. Neustanovením zástupce a neposkytnutím osvobození od soudního poplatku z odvolání znemožnil žalovanému bránit svá práva u soudu, ačkoliv ten v řízení prokázal objektivní nedostatek finančních prostředků.

Žalovaný zpochybňuje závěry odvolacího soudu i soudu prvního stupně, podle kterých nevylíčil své osobní a majetkové poměry úplně, a tedy pravdivě, a navíc nevyužil všechny možnosti k získání pracovního uplatnění, a proto nesplnil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalovaný poukazuje na fakta doložená ve spise. Vzhledem k tomu, že měl ve střídavé péči nezletilou dceru, docházelo při výpočtu dávek hmotné nouze k pravidelným změnám podle počtu posuzovaných osob – střídavě v jednom měsíci mu byla dávka poskytnuta ve výši 2 200,- Kč a ve druhém, kdy byla zohledněna osoba dcery, ve výši 3 920,- Kč. Zprávu o tom měl soud prvního stupně v době rozhodování k dispozici, a přesto k ní nepřihlédl. Vlastnictví podílu na rodinném domě nelze zvažovat, neboť v něm uspokojuje žalovaný a jeho nezletilá dcera potřebu bydlení. Ohledně vozidel – přívěsu a vozidla vyřazeného z provozu - žalovaný s poukazem na jejich stáří a na skutečnost dočasného vyřazení z provozu má za to, že se jedná o vozidla bezcenná. Majitelem vozidla OPEL ASTRA CARAVAN je již od roku 2012 třetí osoba. Důkazy, které k tomu předložil, odvolací soud nevzal vůbec v úvahu. Žalovaný považuje za nesprávné i závěry soudů obou stupňů, že dostatečně nevyužívá možnosti pracovního uplatnění. Neoprávněné odebrání řidičského průkazu pro neplacení výživného mu znemožnilo nastoupit do zaměstnání na pozici řidiče na základě uzavřené pracovní smlouvy, o čemž předložil důkaz odvolacímu soudu, který k němu nepřihlédl. U společnosti DAAVS s. r. o. nikdy nepracoval a žádá o prošetření sdělení této společnosti. Na nezletilou dceru mu bylo stanoveno výživné ve výši 1 200,- Kč měsíčně, hradí stravné dcery a vynakládá prostředky na dopravu, neboť dceru vozí z místa bydliště do 12 km vzdálené Opavy do školky a zpět, vznikají mu i další výdaje např. v souvislosti s návštěvou lékaře. V současné době čelí dalšímu sporu, neboť dům, jenž je předmětem tohoto řízení, je postaven na pozemku nyní ve vlastnictví matky žalobkyně, která vůči němu uplatňuje finanční nároky. V této věci mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a k ochraně jeho zájmů byl ustanoven advokát. Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). V dané věci byly podmínky tohoto ustanovení naplněny, neboť odvolací soud se ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř., může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce v řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedením v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli (žalovanému) přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08).

Institut ustanovení zástupce účastníkovi s předpoklady pro osvobození od soudních poplatků zajišťuje účastníku ochranu jeho práv za situace, kdy podle povahy věci a schopností účastníka sám není schopen účinně svá práva hájit. Jde zpravidla o situace, kdy složitost věci, a to právních i skutkových otázek, vyžaduje, aby účastníkovi byla poskytnuta právní pomoc.

Soud zkoumá faktické poměry žadatele v době podání žádosti o osvobození od soudních poplatků; musí též zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013).

Dovolací soud shledává, že odvolací soud a rovněž soud prvního stupně při posuzování návrhu žalovaného na osvobození od poplatku z odvolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů správně zjistily, že jeho „Prohlášení o osobních a majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ z 11. 8. 2014 nebylo vyplněno zcela řádně. Avšak závěr, že na základě takového nevěrohodného prohlášení, s přihlédnutím k tomu, že si neblahou majetkovou situaci zavinil sám svým počínáním v pracovněprávních vztazích, nelze přiznat osvobození od soudních poplatků, a tudíž ani ustanovit zástupce, lze považovat za předčasný; přitom tu jde o ochranu základního práva na soudní ochranu, a proto je věc třeba věc zvážit z hlediska cíle, sledovaného institutem osvobození od soudních poplatků, a to i za situace, kdy žádost žalovaného obsahuje dílčí nepřesnosti. Lze podotknout, že ani součet obou sociálních příspěvků poskytovaných žalovanému nezajišťuje dostatečný příjem.

Povinností žalovaného bylo prokázat věrohodným způsobem své poměry a uvést rozhodné skutečnosti v prohlášení, což zřejmě neučinil, jestliže neuvedl, že vedle příspěvku v hmotné nouzi pobírá i příspěvek na bydlení; nicméně v ostatním mohou být jeho pochybení omluvitelná, zejména když i z důkazů založených ve spise mohl soud zjistit, že výše příspěvku v hmotné nouzi se pravidelně měsíčně měnila z výše 2 200,- Kč na výši 3 920,- Kč, kdy byla zohledněna osoba nezletilé dcery, kterou měl žalovaný ve střídavé péči. Rovněž bylo třeba více vážit důvody, pro které žalovaný do přiznání nezahrnul přídavná vozidla, která vlastní; k tomu uvedl, že je považoval za bezcenná, případně je již nevlastnil, k čemuž také předložil důkazy v odvolacím řízení. Pokud měl soud prvního stupně pochybnosti o správnosti údajů uvedených v prohlášení, měl vyzvat žalovaného k vysvětlení nesrovnalostí. Odvolací soud, který měl k dispozici důkazy předložené žalovaným k objasnění nejasností v podání, k nim nepřihlédl, i když z ostatních podání žalovaného ve spise je patrné, že vzhledem ke složitosti sporu žalovaný není schopen sám účinně bránit svá práva a jeho příjmy patrně odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků.

Závěr, že osvobození od soudních poplatků nelze žalovanému poskytnout i proto, že nese vinu na své situaci počínáním v pracovně právních vztazích, je předčasný. Nebylo zjištěno, že by šlo o dlouhodobé zaviněné vyhýbání se výdělečné činnosti. V zásadě platí, že pokud majetkové poměry účastníka mu nedovolují zaplatit soudní poplatky a zajistit si právní pomoc, je soud povinen mu odpovídající osvobození přiznat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013).

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. června 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2032/2015, ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2032.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies