29 Cdo 2065/2015

28. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalovaným 1) PhDr. E. M., CSc., a 2) BOHEMIAN CASTLES a. s., se sídlem v Kraborovicích Úhrov 1, PSČ 582 82, identifikační číslo osoby 27481328, zastoupené Mgr. Martinem Rimkem, advokátem, se sídlem v Praze 10 – Vinohradech, Benešovská 1897/24, PSČ 101 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 11/2014, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2015, č. j. 2 Cmo 192/2014-77, takto:

Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobkyně změnil usnesení ze dne 18. dubna 2014, č. j. 59 Cm 11/2014-58, jímž Krajský soud v Praze zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila společnost VFD Partners a. s., se sídlem v Praze, Hradební 759/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24167924 (v usnesení soudu prvního stupně nesprávně označená jako „VDF Partners a. s.“), tak, že návrhu žalobkyně – odkazuje na ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – vyhověl.

Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení § 238a o. s. ř. pak určuje, že dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Dovolání proti (měnícímu) usnesení odvolacího soudu mohlo být – oproti mínění dovolatelky – v posuzovaném případě přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. O případ uvedený v ustanovení § 238a o. s. ř. totiž zjevně nejde, když napadené rozhodnutí odvolacího soudu není mezi těmi, pro něž ustanovení § 238a o. s. ř. dovolání připouští (rozhodnutím odvolacího soudu bylo skončeno řízení o odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. dubna 2014).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., patří mezi jeho obligatorní náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř. rovněž uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13 a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14. Tomuto požadavku přitom dovolatelka (neuvádějíc v dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti ničeho) nedostála.

Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že námitka dovolatelky, podle níž odvolací soud nebyl oprávněn změnit rozhodnutí soudu prvního stupně, nešlo-li o rozhodnutí ve věci samé, nemohla obstát (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 23 Cdo 251/2012, uveřejněné pod číslem 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 1661/2014).

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2015


JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2065/2015, ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2065.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies