22 Cdo 879/2015

27. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 80 písm. c)
  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. S., zastoupené JUDr. Ivo Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, náměstí Minoritů 13, proti žalované České republice, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, adresa pro doručování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 135/9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 19 C 124/2007, pobočky v Krnově, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. července 2014, č. j. 57 Co 325/2014-327, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):



Okresní soud v Bruntále (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. března 2014, č. j. 19 C 124/2007-292, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí budovy občanské vybavenosti na pozemku parc. č. 3310/3 v k. ú. K. – H. P., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Učinil tak pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení s odůvodněním, že žaloba o určení vlastnického práva k nemovitostem nesměřuje vůči všem osobám, které jsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí.Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 15. července 2014, č. j. 57 Co 325/2014-327, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že zamítnutí žaloby soudem prvního stupně bylo správné, důvodem pro její zamítnutí však je nedostatek věcné pasivní legitimace na straně žalované. Zda má či nemá žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem, není již dále rozhodné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvozuje z § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V daném případě v dovolání není řádně uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání není (jak tvrdí žalobkyně), že právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud, ale že dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.

Pro úplnost lze dodat, že závěr odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace na straně žalované je souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2468/2012 (uveřejněným na www.nsoud.cz), na jehož závěry odkázal ve svém rozhodnutí i odvolací soud. Od právních závěrů zde vyslovených nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

V dané věci jde o žalobu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není a předpoklad úspěšnosti takové žaloby po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Žalovaná není jako vlastnice sporných nemovitostí vedena v katastru nemovitostí, netvrdí, že by vlastnicí byla a se žalobkyní není ohledně nemovitostí ani v žádném právním vztahu. Nemovitosti jsou ve vlastnictví třetích osob, které nejsou účastníky řízení. Závěr odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace v řízení na straně žalované je proto správný.

Byla-li žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku věcné legitimace, nemohou přípustnost dovolání založit ani další námitky žalobkyně ve věci samé, jimiž poukazuje na nesprávný postup státu při převodu majetku do vlastnictví obcí a následně do vlastnictví soukromých osob.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2015





Mgr. David Havlík

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 879/2015, ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.879.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies