21 Cdo 2866/2014

11. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • Zpr - § 18
  • Zpr - § 50 odst. 4
  • Zpr - § 52 písm. d)
  • Zpr - § 52 písm. e)
  • 385/2006 Sb. -
  • OSŘ - § 118b
  • OSŘ - § 205a
  • OSŘ - § 211a
  • OSŘ - § 213 odst. 5

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně E. K., zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Slezská č. 949/32, proti žalované České republice – Úřadu práce České republiky v Praze 7 - Holešovicích, Dobrovského č. 1278/25, IČO 72496991, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 237/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2014 č. j. 62 Co 63/2014-295, takto:

Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. října 2013 č. j. 20 C 237/2010-250 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:


Dopisem ze dne 28. 6. 2010 žalovaná sdělila žalobkyni, která u ní vykonávala na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 1995 práci specialisty dávek státní sociální podpory, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci vydaného dne 15. 6. 2010 zdravotním zařízením, které zajišťuje pro zaměstnance žalované závodní preventivní péči, vyplývá, že žalobkyně „vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost“, a žalovaná ji nemá možnost převést na jinou práci.

Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 30. 9. 2010 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru, která jí byla doručena dne 19. 7. 2010, je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, který žalovaná uvedla ve výpovědi, nebyl naplněn, neboť dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci byla zapříčiněna pracovním úrazem ze dne 14. 5. 2009, a jediným „zákonným výpovědním důvodem odpovídajícím současnému skutkovému stavu“ je proto výpovědní důvod vymezený v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce.

Žalovaná zejména namítala, že z lékařského posudku ze dne 15. 6. 2010 bylo zřejmé, že „nejde ve smyslu ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce o zákaz konání dosavadní práce pro pracovní úraz“, že z tohoto posudku naopak vyplynulo, že se jedná o „naplnění skutkové podstaty uvedené v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce“, že na žádost žalované bylo dne 3. 8. 2010 vydáno zdravotnickým zařízením upřesňující stanovisko, v němž MUDr. K. P. uvedla, že „odborní lékaři se zcela jasně nevyjadřují k příčinné souvislosti úrazu a neurologických obtíží, nevylučují ji ani nepotvrzují“, a že ve svém vyjádření ze dne 4. 8. 2010 pak MUDr. K. P. ještě upřesnila, že „se nedomnívají, že tento konkrétní pracovní úraz by sám o sobě byl příčinou dlouhodobého pozbytí pracovní způsobilosti žalobkyně“. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně byla dlouhodobě léčena pro neurologické obtíže i před pracovním úrazem.

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 13. 2. 2013 č. j. 20 C 237/2010-199 doplněným usnesením ze dne 20. 2. 2013 č. j. 20 C 237/2010-208 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice „na účet Obvodního soudu pro Prahu 3“ na náhradě nákladů řízení celkem 11.225,- Kč s tím, že se „na plnění této povinnosti započítává záloha ve výši 3.000,- Kč složená žalobkyní“, a že se žalované vrací složená záloha na znalecký posudek ve výši 3.000,- Kč. Na základě zjištění ze znaleckého posudku znalce MUDr. M. R., CSc., že pracovní úraz, který žalobkyně utrpěla dne 14. 5. 2009, kdy se u dveří své kanceláře uhodila do temene hlavy o vyvýšenou desku stolu, byl sice příčinou vyvolávající, nikoli však hlavní a převažující příčinou její dlouhodobé pracovní neschopnosti, kterou bylo degenerativní onemocnění krční páteře, jímž žalobkyně trpěla již před úrazem a jež je jedinou příčinou jejích „současných a poúrazových zdravotních potíží“, dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že pracovní úraz byl hlavní a převažující příčinou „dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti“ žalobkyně, a proto shledal výpověď ze dne 28. 6. 2010 platnou.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 6. 2013 č. j. 62 Co 224/2013-226 opraveným usnesením ze dne 19. 3. 2014 č. j. 62 Co 224/2013-291 zrušil rozsudek soudu prvního stupně „ve znění usnesení ze dne 20. února 2013“ a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že postup soudu prvního stupně spočívající v tom, že při posuzování platnosti výpovědi vycházel ze znaleckého posudku ustanoveného znalce, je nesprávný, neboť ustanovení znalce nebylo na místě a soud prvního stupně měl posoudit platnost výpovědi pouze na základě lékařského posudku o zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci ze dne 15. 6. 2010, na který se žalovaná odvolala ve výpovědi, který představuje správní rozhodnutí a který soud není oprávněn – za předpokladu, že byl vydán v souladu s právními předpisy - přezkoumávat z hlediska jeho věcné správnosti.

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 30. 10. 2013 č. j. 20 C 237/2010-250 zamítl žalobu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení „před soudy obou stupňů“, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice „na účet Obvodního soudu pro Prahu 3“ na náhradě nákladů řízení 9.475,- Kč s tím, že se „na plnění této povinnosti započítává záloha ve výši 3.000,- Kč složená žalobkyní“, a že se žalované vrací složená záloha na znalecký posudek ve výši 3.000,- Kč. Poté, co zjistil, že lékařský posudek vydaný lékařkou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kliniky nemocí z povolání, MUDr. K. P. dne 15. 6. 2010 s posudkovým závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, aniž by bylo uvedeno, že příčinou dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti je pracovní úraz, splňuje všechny nezbytné náležitosti lékařského posudku vyžadované přílohou č. 1, bodem 8 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotní dokumentaci, že tento lékařský posudek byl zdravotnickým zařízením žalobkyni a žalované odeslán (jak zjistil z poštovního podacího archu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kliniky nemocí z povolání) prostřednictvím České pošty, s. p., doporučeně dne 17. 6. 2010 a že žalobkyně nepodala v zákonné lhůtě návrh na jeho přezkoumání, dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k dosavadní práci u žalované z důvodu pracovního úrazu, a že je proto výpověď z pracovního poměru ze dne 28. 6. 2010 platným právním úkonem.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2014 č. j. 62 Co 63/2014-295 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a o vrácení složené zálohy na znalecký posudek ve výši 3.000,- Kč žalované, ve výroku o nákladech řízení státu jej změnil tak, že se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává a že se žalobkyni vrací záloha na znalecký posudek ve výši 3.000,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že z lékařského posudku ze dne 15. 6. 2010 nevyplývá, že by žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost pro pracovní úraz, že takový závěr nelze učinit ani z označení „účelu vydání posudku“ jako „mimořádná prohlídka - pracovní úraz“ (neboť z užití slovního spojení „pracovní úraz“ lze dovodit pouze to, že žalovaná vyslala žalobkyni na kliniku nemocí z povolání za účelem vypracování lékařského posudku proto, že žalobkyně utrpěla u žalovaného pracovní úraz), a že lékařský posudek splňuje náležitosti uvedené v příloze č. 1, bodu 8 vyhlášky č. 385/2006 Sb. Zdůraznil, že „bylo na žalobkyni“, aby podala do 15 dnů ode dne, kdy jí lékařský posudek byl doručen, návrh na jeho přezkoumání, že „pokud tuto možnost nevyužila, pak již v tomto řízení nelze dodatečně dovozovat, z jakého důvodu dlouhodobě pozbyla pracovní způsobilost“, a že uvedení této skutečnosti v lékařském posudku se žalobkyně mohla domáhat v opravném prostředku – návrhu na přezkoumání lékařského posudku. Dospěl k závěru, že lékařský posudek, který byl žalobkyni doručen – jak zjistil z dodejky a z listovní doručovací karty – dne 18. 6. 2010, je platný, že výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce „byl užit zcela správně“ a že výpověď z pracovního poměru ze dne 28. 6. 2010 je proto platným právním úkonem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil lékařský posudek ze dne 15. 6. 2010, a to „z hlediska jeho možného obsahu vzhledem k disproporci mezi zněním ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce a ustanovením Přílohy č. 1, bod 8, písm. c) vyhlášky č. 385/2006 Sb.“, neboť zaměstnavatel je oprávněn přistoupit k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce jen tehdy, jestliže je v lékařském posudku uvedeno (z jeho obsahu lze učinit „nepochybný závěr“), že k dlouhodobé ztrátě zdravotní způsobilosti zaměstnance nedošlo v důsledku pracovního úrazu. Protože lékařský posudek nemůže obsahovat jiný závěr než „některý z výslovně uvedených ve vyhlášce č. 385/2006 Sb.“, nemohl lékařský posudek ze dne 15. 6. 2010 podle mínění žalobkyně obsahovat důvod pozbytí její pracovní způsobilosti, a proto je zjištění takového důvodu úlohou soudu, který pro tento účel může vycházet toliko z obsahu lékařského posudku. Jestliže v samotném posudku není uvedeno nic o důvodech dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti, avšak je v něm uveden účel posudku, musí být podle názoru dovolatelky závěr posudku vykládán v souladu s jeho účelem, a nikoli v rozporu s ním. Má za to, že závěr lékařského posudku ze dne 15. 6. 2010 při výkladu respektujícím účel jeho vydání, kterým byla „mimořádná prohlídka – pracovní úraz“, zní, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost v důsledku pracovního úrazu. Pokládá za „zcela absurdní“ názor odvolacího soudu, že měla podat návrh na přezkoumání lékařského posudku, neboť z právní úpravy neplyne, že by součástí lékařského posudku „mělo a mohlo být uvedení důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti“, a žalobkyně by proto nemohla být se svým návrhem na přezkoumání lékařského posudku úspěšná. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že skutečnost, že jí byl lékařský posudek doručen, vzal za prokázanou dílem na základě důkazů, které byly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení, resp. které byly provedeny soudem prvního stupně „bez důkazního návrhu“ účastníků (kopie podacího archu), a dílem na základě důkazů, které byly žalovanou nepřípustně uplatněny až v řízení před odvolacím soudem (dodejka ze dne 18. 6. 2010 a listovní doručovací karta z téhož dne), přestože otázku doručení lékařského posudku žalobkyni byl oprávněn posuzovat jen a pouze na základě důkazů označených do 18. 10. 2013. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žalobě vyhovuje, popřípadě aby rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl, neboť je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva [jaké jsou předpoklady výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která jí byla doručena dne 19. 7. 2010 – i v současné době podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb. a č. 326/2009 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zák. práce“).

Podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

Podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

Podle ustanovení § 50 odst. 4 zák. práce, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná; důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

Platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je podle ustálené judikatury soudů (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 1998 sp. zn. 2 Cdon 829/97, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (srov. § 18 zák. práce a § 34 a § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013). Tuto zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti výpovědi z pracovního poměru a dalších právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru. Zkoumání podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru se proto děje podle stavu v době výpovědi, neboť její právní účinky nastávají okamžikem, kdy výpověď byla doručena druhému účastníku; k tomuto okamžiku (tj. ke dni, k němuž ve smyslu ustanovení § 334, § 335 a § 336 zák. práce byla výpověď z pracovního poměru zaměstnanci doručena, popř. se považuje za doručenou) musí být též zjišťováno, zda byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi.

Není-li zaměstnanec schopen pro svůj (nepříznivý) zdravotní stav dále konat dosavadní práci, může mu zaměstnavatel dát - jak vyplývá z výše citovaných ustanovení - výpověď z pracovního poměru buď podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci, protože pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci. I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův (nepříznivý) zdravotní stav, v důsledku kterého zaměstnanec nesmí (není schopen) dále konat dosavadní práci, je třeba důsledně oba výpovědní důvody odlišovat (a nezaměňovat je), neboť spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi (zčásti) odlišné právní následky.

K výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce smí zaměstnavatel - jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení - přistoupit, jen jestliže zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, který nebyl způsoben pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání, pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci a jen jestliže dlouhodobé pozbytí způsobilosti konat dále dosavadní práci vzhledem ke zdravotnímu stavu zaměstnance stanovil lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2785/2010, který byl uveřejněn pod č. 34 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).

Lékařský posudek, který je zařízením závodní preventivní péče vydáván „pro účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů“, musí obsahovat - jak je zřejmé z bodu 8 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů, účinné do 31. 3. 2012 - identifikační údaje posuzované osoby, zaměstnavatele, příslušného zdravotnického zařízení a lékaře, který posudek vydal, účel vydání posudku, údaje o pracovním zařazení posuzované osoby, druhu práce, režimu práce a zdravotních a bezpečnostních rizicích práce, za kterých je vykonávána, a míře těchto rizik, označení nemoci z povolání (jde-li o lékařský posudek ve věci nemoci z povolání), posudkový závěr, poučení o možnosti podat návrh na přezkoumání posudku a datum vydání posudku; je-li účelem posudku posouzení zdravotní způsobilosti, musí být z posudkového závěru lékařského posudku zřejmé, zda posuzovaná osoba a) je zdravotně způsobilá, nebo b) je zdravotně způsobilá s podmínkou (zdravotní způsobilostí s podmínkou se rozumí například použití nezbytného zdravotnického prostředku posuzovanou osobou nebo jiné omezení posuzované osoby kompenzující její zdravotní omezení; v posudku se vždy tato podmínka vymezí), nebo c) je zdravotně nezpůsobilá, anebo d) pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.

Dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní práci, musí - jak vyplývá z ustanovení § 50 odst. 4 věty první zák. práce - ve výpovědi skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních) skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, nebo zda zaměstnavatel přistoupil k výpovědi z důvodu popsaného v ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, jinak je výpověď z pracovního poměru neplatná (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4468/2010, který byl uveřejněn pod č. 144 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013).

Odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, pak musí být také v lékařském posudku (v rozhodnutí příslušného správního úřadu) výslovně uvedeno nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci. Jestliže totiž zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru musí - má-li být jeho výpověď z pracovního poměru platným právním úkonem - při skutkovém vymezení výpovědního důvodu vždy rozlišit, zda důvodem výpovědi je neschopnost zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí, protože zaměstnanec z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, je dáno již povahou věci, že, zakládá-li se důvod výpovědi na lékařském posudku vydaném zařízením závodní preventivní péče nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, musí rozlišení toho, proč zaměstnanec není schopen dále konat dosavadní práci [rozlišení důvodů výpovědi podle ustanovení § 52 písm. d) a § 52 písm. e) zák. práce], vždy obsahovat lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává. Lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, jsou tedy způsobilým podkladem k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) nebo § 52 písm. e) zák. práce, jen jestliže je z nich jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci [zda jsou to okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d), nebo v ustanovení § 52 písm. e) zák. práce]. To platí bez ohledu na skutečnost, že právní úprava náležitostí lékařského posudku (v rozporu se zákonem) s takovým rozlišováním v posudkovém závěru - jak vyplývá z výše uvedeného – neuvažuje (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2013 sp. zn. 21 Cdo 492/2012 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2669/2012).

Ze skutečnosti, že v lékařském posudku nejsou jako příčina toho, proč zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, uvedeny pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, nelze bez dalšího dovozovat, že zaměstnanec pozbyl tuto zdravotní způsobilost z jiných („obecných“) příčin, a pomíjet tak požadavek na určitost závěrů lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává) a na jejich přezkoumatelnost, neboť případný nedostatek odborných závěrů o příčinách zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce nebo jiná pochybení v obsahu lékařského posudku není možné bez dalšího promítat ve prospěch výpovědního důvodu z hlediska jeho právních následků pro zaměstnance nevýhodnějšího a využívat v „neprospěch zaměstnanců“ také to, že z lékařských posudků vždy není jednoznačně (bez dalšího) patrno, zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu dosavadní práce zakládá důvod k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, nebo zda je výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2013 sp. zn. 21 Cdo 492/2012 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013).

V projednávané věci je v posudkovém závěru lékařského posudku vydaného lékařkou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kliniky nemocí z povolání, MUDr. K. P. dne 15. 6. 2010 uvedeno, že žalobkyně „pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost“. Z jeho obsahu tedy není (v rozporu se zákonem) jednoznačně patrno, co bylo příčinou dlouhodobé nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu dosavadní práce. Tuto příčinu nelze dovozovat ani z označení účelu vydání posudku „mimořádná prohlídka - pracovní úraz“, neboť skutečnost, že lékařský posudek byl vydán na základě mimořádné prohlídky žalobkyně v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěla dne 14. 5. 2009, sama o sobě o příčině její zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce nic nevypovídá. Uvedený lékařský posudek proto - jak vyplývá z výše uvedeného - není způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce. Závěr odvolacího soudu, že výpovědní důvod uvedený v ustanovení § 52 písm. e) zák. práce „byl užit zcela správně“, tak není v souladu se zákonem.

Odvolacímu soudu je též třeba vytknout nesprávnost způsobu, jakým dospěl ke skutkovému zjištění, že lékařský posudek byl Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, klinikou nemocí z povolání, žalobkyni doručen dne 18. 6. 2010.

Ustanovení § 211a o. s. ř. stanoví, v jakých případech mají jiní účastníci řízení než odvolatel možnost namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně (jen za podmínek uvedených v ustanovení § 205a o. s. ř. nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle ustanovení § 205a odst. 1). Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a nebo § 211a o. s. ř., nepřihlíží (§ 213 odst. 5 o. s. ř.).

V projednávané věci odvolací soud v rozporu s ustanovením § 211a a § 205a o. s. ř. provedl důkazy poštovním podacím archem, dodejkou ze dne 18. 6. 2010 a listovní doručovací kartou z téhož dne, přestože tyto důkazy byly žalovanou uplatněny až v doplnění jejího vyjádření k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně [důkaz poštovním podacím archem sice provedl (poté, co si jej opatřil od Všeobecné fakultní nemocnice v Praze) již soud prvního stupně, ale učinil tak - v rozporu s ustanovením § 120 odst. 3 o. s. ř. - přesto, že provedení tohoto listinného důkazu nenavrhl nikdo z účastníků řízení a že tento důkaz ani nevyplýval z obsahu spisu], aniž by k tomu byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 205a písm. a) až f) o. s. ř. Přihlížel-li proto odvolací soud (v rozporu s ustanovením § 213 odst. 5 o. s. ř.) k těmto důkazům a vycházel-li z nich při zjišťování skutkového stavu, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Naproti tomu není důvodná námitka dovolatelky, že otázku doručení lékařského posudku žalobkyni byl odvolací soud oprávněn vzhledem k účinkům koncentrace řízení posuzovat pouze na základě důkazů označených účastníky do 18. 10. 2013, kdy uplynula lhůta poskytnutá žalované soudem prvního stupně k podání návrhu na provedení důkazů ke skutečnosti, že lékařský posudek byl žalobkyni doručen předtím, než jí byla dána výpověď z pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla – jak vyplývá z obsahu spisu – před skončením jednání konaného dne 18. 9. 2013, kdy jí byla uvedená lhůta poskytnuta, poučena o tzv. koncentraci řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř. a o jejích účincích, nemohly totiž tyto účinky v projednávané věci nastat (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, který byl uveřejněn pod č. 98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 3) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. června 2015



JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2866/2014, ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2866.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies