26 Cdo 568/2015

26. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 150
  • ObčZ 1964 - § 149 odst. 4

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné J. N., zastoupené JUDr. Renatou Závěrkovou, advokátkou se sídlem v Semilech, Tyršova 341, proti povinnému V. N., zastoupenému JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, pro 1 075 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 Nc 1763/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2013, č. j. 17 Co 276/2013-170, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:



Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 21. 2. 2013, č. j. 7 Nc 1763/2009-147, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 1. 6. 2009, č. j. 7 Nc 1763/2009-5. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce v rozsahu o 825 000,- Kč, a ve zbývající části, jíž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce v rozsahu o 250 000,- Kč, usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že ze započítávané pohledávky na období tří let po zániku manželství účastníků měla podle povinného připadnout část ve výši 825 000,- Kč. Investice povinného do společného majetku je třeba posuzovat podle § 150 obč. zák. jako vnos, který má význam jen při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a později již vnosy uplatnit nelze. To proto, že nastoupila zákonná domněnka vypořádání podle § 149 odst. 4 obč. zák. (v právní teorii např. Dvořák, J., Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a judikatuře. 3. vydání, Praha: Wolters Kluver ČR, a. s., 2011, s. 234). Zároveň považuje pohledávku povinného za oprávněnou za promlčenou, proto ji nelze započíst proti pohledávce oprávněné (§ 580 a 581 odst. 2 obč. zák.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, a to v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Uvedl, že do zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů náleží přírůstky a výnosy z takového jmění, ale už nikoli např. výsledky obměny. Vypořádání zaniklého společného jmění manželů se provádí ke dni jeho zániku, cena věcí se stanovuje ke dni rozhodování. Pokud tedy povinný po zániku společného jmění manželů vlastním nákladem pokračoval ve stavbě rozestavěného rodinného domu, nedošlo k vypořádání této jeho pohledávky za druhou spoluvlastnicí vypořádáním společného jmění manželů na základě domněnky dle § 150 odst. 4 obč. zák., neboť se nejednalo o pohledávku, která by vznikla za doby trvání společného jmění manželů. Dále pokládá za nesprávný názor odvolacího soudu, že by pohledávka ze smíru, jímž bylo vypořádáno podílové spoluvlastnictví mezi účastníky, a pohledávka povinného z titulu bezdůvodného obohacení nebyly započítatelné z důvodu promlčení. Zmíněná stavba měla totiž až do zániku spoluvlastnictví smírem (exekučním titulem) totožné spoluvlastníky, a promlčecí lhůta tak plyne až od zániku spoluvlastnictví právní mocí smíru. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku zrušil a věc mu vrátil k dalšímu rozhodnutí.

Oprávněná se ve svém vyjádření k dovolání povinného ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že zákonnou domněnkou o vypořádání společného jmění manželů přešla uplynutím tříleté lhůty stavba do podílového spoluvlastnictví účastníků a že dále nelze uplatňovat jakékoliv vnosy. Povinný nadto žádné vnosy ze svých vlastních prostředků vynaložené na investice do společného majetku neprokázal a neprokázal jím započtenou pohledávku. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu potvrdil a přiznal oprávněné náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání není přípustné, neboť otázku vypořádání vnosů manželů do společného majetku v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů, jež je rozhodná pro posouzení návrhu na zastavení exekuce, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2014, sp. zn. 28 Cdo 1085/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 2570/2013).

Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2015



JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 568/2015, ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.568.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies