<span class="highlight"><span class="highlight"><span class="highlight"><span class="highlight">21</span></span></span></span - Sběrné spisy sp. zn. <span class="highlight"><span class="highlight"><span class="highlight"><span class="highlight">21</span></span></span></span> <span class

04. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243b odst. 1
  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 237 odst. 1 písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce GES ASSET MANAGEMENT, a. s. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí č. 1079/3a, IČO 26340101, zastoupeného JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská č. 5/49, proti žalované Z. T., zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná č. 256/2, o 15.936.662,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 322/2006, o dovoláních žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. března 2012 č. j. 73 Co 302/2011-313 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. března 2014 č. j. 83 Co 70/2013-399, takto:

Dovolání žalované se odmítají.

Stručné odůvodnění:


Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 3. 2012 č. j. 73 Co 302/2011-313, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 3. 2011 č. j. 12 C 322/2006-254, jímž byla zamítnuta žaloba o 15.936.662,70 Kč s 11 % úrokem z prodlení z částky 7.000.000,- Kč od 19. 9. 2000 do zaplacení a s 18 % úrokem z prodlení z částky 3.283.298,60 Kč od 19. 9. 2000 do zaplacení s tím, že „žalobce je oprávněn domáhat se uspokojení této pohledávky vůči žalované pouze z výtěžku prodeje nemovitosti, a to pozemkové parc. č. 832/1 zapsané u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, pro obec L. a katastrální území S. P. (LV č. 684)“, a jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 492.370,- Kč k rukám advokáta JUDr. Rudolfa Vaňka, změněn v části, ve které byla zamítnuta žaloba „v požadavku na zaplacení jistiny ve výši 7.000.000,- Kč z výtěžku prodeje zástavy“, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7.000.000,- Kč s tím, že „žalobce je oprávněn domáhat se vůči žalované uspokojení této pohledávky pouze z výtěžku prodeje zastaveného pozemku parc. č. 832/1 v katastrálním území S. P.“, a kterým byl rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 3. 2011 č. j. 12 C 322/2006-254 v části, ve které byla zamítnuta žaloba „v požadavku na zaplacení ‚poplatků a poplatků za rezervaci úvěrového rámce‘ ve výši 244.932,40 Kč, ‚úroků po splatnosti‘ ve výši 3.038.366,20 Kč, ‚úroků před splatností‘ ve výši 42.076,50 Kč, ‚úroků z prodlení‘ ve výši 5.611.287,60 Kč, ‚úroku z prodlení‘ ve výši 11 % ročně z částky 7.000.000,- Kč od 19. 9. 2000 do zaplacení a ‚úroku z prodlení‘ z částky 3.283.298,60 Kč ve výši 18 % ročně od 19. 9. 2000 do zaplacení, to vše z výtěžku prodeje zástavy“, a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, je v napadeném měnícím výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“].

S přihlédnutím k tomu, že odvolací soud správně a v souladu s ustálenou judikaturou soudů uzavřel, že poskytnutí částky 7.000.000,- Kč Investiční a poštovní bankou, a. s., jako věřitelem na účet dlužníka Světové centrum financí a obchodu s Východem – CZ, a. s., dne 29. 3. 1996 na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 2092-96-014, uzavřené až dne 19. 4. 1996 (neboť toho dne byla smlouva o úvěru sepsaná dne 29. 3. 1996 formou notářského zápisu podepsána druhým členem představenstva dlužníka), je třeba s ohledem na okolnosti, za kterých byla uvedená peněžitá částka poskytnuta, považovat za zálohu (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001 sp. zn. 25 Cdo 968/99 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007 sp. zn. 33 Odo 463/2005), že okolnost, že banka poskytla dlužníku úvěr dříve, než k tomu byla podle smlouvy o úvěru povinna s ohledem na podmínky poskytnutí úvěru sjednané ve smlouvě, nezpůsobila neplatnost smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 29 Cdo 4578/2008) a že zástavní právo zřízené k pozemku parc. č. 832/1 v katastrálním území S. P. ve spoluvlastnictví žalované a jejího manžela smlouvou ze dne 29. 5. 1996, kterým byla zajištěna pohledávka věřitele ze smlouvy o úvěru, není promlčeno, neboť zástavní právo se nepromlčuje dříve než zajištěná pohledávka (§ 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013) a pohledávka ze smlouvy o úvěru přiznaná věřiteli v projednávané věci, v níž byla žaloba u soudu podána dne 17. 3. 2006, pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2001 č. j. 5 Cm 14/2001-18 by se vzhledem ke splatnosti úvěru do 20. 3. 1997 promlčela v desetileté promlčecí době podle ustanovení § 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, která by uplynula až dne 21. 3. 2007 (srov. právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003 sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, které bylo uveřejněno pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006), jakož i s přihlédnutím k tomu, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2012 č. j. 73 Co 302/2011-313 odpovídá požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku soudu v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., je dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 3. 2012 č. j. 73 Co 302/2011-313 zjevně bezdůvodné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2014 č. j. 83 Co 70/2013-399 není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ode dne 1. 1. 2013 (dále jen „občanský soudní řád“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 29 Cdo 630/2007 a v něm vyjádřený závěr, že ujednání, kterým byla účinnost smlouvy o úvěru vázána na splnění podmínky předložení určité listiny, slouží k ochraně banky potud, že před doložením této listiny nemohl dlužník nárokovat vyplacení peněžních prostředků podle smlouvy o úvěru, což však nic nemění na skutečnosti, že plnění poskytnuté bankou za této situace je smluvním plněním, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. 29 Odo 997/2006 anebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 29 Cdo 4578/2008) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Poukazuje-li dovolatelka na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 34/09, přehlíží, že ve věci, které se tento nález týkal, soudy vycházely z jiného skutkového stavu než v projednávané věci; závěry vyjádřené v uvedeném nálezu Ústavního soudu proto na posuzovanou věc nelze vztáhnout. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2014 č. j. 83 Co 70/2013-399 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu odmítl.

Rozhodnutí o odmítnutí dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 3. 2012 č. j. 73 Co 302/2011-313 bylo odůvodněno způsobem uvedeným v ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř. a rozhodnutí o odmítnutí dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2014 č. j. 83 Co 70/2013-399 bylo odůvodněno způsobem uvedeným v ustanovení § 243f odst. 3 větě první občanského soudního řádu.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 občanského soudního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. června 2015



JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. <span class="highlight"><span class="highlight"><span class="highlight"><span class="highlight">21</span></span></span></span, ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5184.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies