22 Nd 163/2015

27. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Kompetenční, Ostatní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 11 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4 – Krč, Olbrachtova 1929/62, IČO: 45244782, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Purkyňova 74/2, proti povinnému A. P., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 72 EXE 59281/2015, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:

Věc, vedenou u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 72 EXE 59281/2015, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 9.

Odůvodnění:

Exekutor JUDr. Milan Suchánek, Exekutorský úřad Praha 9, se sídlem v Praze 9 – Vysočany, Pod Pekárnami 245/10, požádal Okresní soud v Liberci o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 74 465,89 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení ve výši 22 348,80 Kč a nákladů exekučního řízení.

Okresní soud v Liberci (dále jen „soud“) usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. 72 EXE 59281/2015-24, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a předložil věc Nejvyššímu soudu k určení, který okresní soud má věc projednat a rozhodnout (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že povinný je občanem České republiky, od 28. 1. 2013 však nemá v České republice evidovaný trvalý pobyt. Podle kritéria trvalého pobytu proto místní příslušnost určit nelze. Pokud jde o majetek povinného, neví soud o místě, kde by se mohl nacházet. Soudní exekutor na výzvu soudu, zda je oprávněné známo místo, kde by se mohl nacházet majetek povinného, uvedl, že se domnívá, že oprávněná není povinna takové místo označit. Z informačního systému soudu nebyly o majetku povinného získány žádné informace, další pátrání ohledně majetku soud neprováděl, neboť s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, taková činnost připadá až soudnímu exekutorovi po jeho pověření vedením exekuce. Podle kritéria existence majetku proto místní příslušnost určit rovněž nelze. Jelikož z ničeho nelze dovodit místní příslušnost soudu, soud vyslovil svou místní nepříslušnost a předložil věc k vyřešení otázky místní příslušnosti Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2000 Sb., exekučního řádu (dále „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud také uvedl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.

Protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, v jehož obvodu je sídlo exekutora, který má být podle návrhu oprávněné pověřen provedením exekuce [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. 22 Nd 155/2013 (obě rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz)].

Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Obvodní soud pro Prahu 9 tím soudem, který věc projedná a rozhodne.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. května 2015



Mgr. Michal Králík, Ph. D.



předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Nd 163/2015, ECLI:CZ:NS:2015:22.ND.163.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies