25 Cdo 5319/2014

26. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 420
  • ObčZ 1964 - § 443

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně RoBiN OIL s. r. o., IČO 49823574, se sídlem v Kladně 3, Libušina 172, zastoupené JUDr. Liborem Janků, advokátem se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, proti žalovanému M. K., za účasti České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, o 142.504,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 143/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 25 Co 148/2014-218, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 25 Co 148/2014-218, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Rozsudek odvolacího soudu vychází ze závěru, že skutečná škoda na výdejním stojanu pohonných hmot i na hygienickém stojanu, jak byla v řízení zjištěna znaleckým posudkem, byla žalobkyni v plné výši nahrazena pojistným plněním. Pokud dovolatelka namítá, že pojistné plnění vedlejšího účastníka nepokrylo celé náklady vynaložené žalobkyní na odstranění následků škody způsobené vozidlem žalovaného, je nutno poukázat na konstantní judikaturu dovolacího soudu, podle které se nahrazuje hodnota věci, jež byla poškozena, a u škody vzniklé na věci použité a částečně opotřebované se přihlíží k obecné ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci se odečítá částka odpovídající zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 25 Cdo 977/2007, ze dne 27. 6. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1629/2000, a ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. 25 Cdo 3729/2011, uveřejněný pod číslem 123/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000, uveřejněný pod č. 54/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž dovolatelka poukazuje, hovoří o výši nákladů potřebných na uvedení věci do původního stavu s tím, že při úplném zničení použité věci je třeba vycházet z její ceny. Rozsudek odvolacího soudu vychází ze zjištění, že cena výdejního stojanu v době poškození byla výrazně nižší než cena nového stojanu a nový stojan má oproti původnímu mnohem delší životnost; závěr odvolacího soudu o výši škody, za niž žalovaný odpovídá, je proto v souladu s výše uvedenou konstantní judikaturou dovolacího soudu. Pokud dovolatelka z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07 a I. ÚS 1902/13 dovozuje, že má nárok na náhradu nákladů vynaložených na pořízení nové věci v plné výši, je nutno poukázat na to, že uvedená rozhodnutí Ústavního soudu se týkají případů, při nichž nedošlo k faktickému zhodnocení věci (technické zhodnocení použitím nových dílů při opravě automobilu bylo vyváženo snížením celkové tržní ceny automobilu) a oprava byla z hlediska výše nákladů na opravu ekonomická. Případ dovolatelky je odlišný, neboť jak vyplývá ze skutkových zjištění, oprava výdejního stojanu na pohonné hmoty byla neekonomická (cena opravy téměř dvojnásobně přesahovala cenu původního stojanu v době poškození) a stojan zničený po uplynutí poloviny životnosti byl nahrazen stojanem novým s výrazně delší životností, než měl stojan původní.

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nezávisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Dovolání tak není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. května 2015


JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 5319/2014, ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.5319.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies