29 Cdo 1539/2014

21. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • ObchZ - § 156a odst. 3
  • ObčZ 1964 - § 526

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky I. S., zastoupené Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, PSČ 110 00, za účasti společnosti SEKO Aerospace, a. s.¸ se sídlem v Praze 5, Holečkova 3150/25b, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25446592, zastoupené JUDr. Oldřichem Godyckim, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, ozaplacení 124.883,56 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.19 Cm 23/2011, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2013, č. j. 7 Cmo 288/2012-226, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 27. prosince 2013, č. j. 7 Cmo 288/2012-239, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2013, č. j. 7 Cmo 288/2012-226, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 27. prosince 2013, č. j. 7 Cmo 288/2012-239, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :



Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. února 2012, č. j. 19 Cm 23/2011-169, uložil společnosti SEKO Aerospace, a. s.(dále jen „společnost“)povinnost zaplatit navrhovatelce 124.883,56 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zaplacení 124.883,56 Kč zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1) Mimořádná valná hromada společnosti konaná dne 23. března 2009 přijala rozhodnutí o schválení předložených účetních závěrek za roky 2005, 2006 a 2007, schválila rozdělení části zisku akcionářům, a to za rok 2005 ve výši 21.734.058,- Kč, za rok 2006 ve výši 23.982.600,- Kč a za rok 2007 ve výši 25.425.150,- Kč, a rozhodla o tom, že dividenda bude společností vyplacena výhradně na základě písemné žádosti doručené společnosti, a o termínech splatnosti dividendy. Poslední část dividendy (za rok 2005 ve výši 478.783,20 Kč na akcii, za rok 2006 ve výši 528.316,70 Kč na akcii a za rok 2007 ve výši 560.094,84 Kč na akcii) byla splatná ve splátkách počínaje dnem 15. července 2010 splatných každoročně vždy ke každému 15. červenci ve výši odpovídající 15 % zisku po zdanění vytvořeného společností v bezprostředně předcházejícím hospodářském roce a vykázaného v řádné účetní závěrce ověřené auditorem s výrokem bez výhrad.

2) Dne 23. března 2009 byla mezi navrhovatelkou a V. S. uzavřena smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení podle § 24a zákona č. 94/1963, o rodině (dále též jen „smlouva o vypořádání“). V této smlouvě se smluvní strany dohodly, že do výlučného vlastnictví navrhovatelky připadne po právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství kromě jiného pohledávka na vyplacení dividendy za roky 2005 až 2007 podle rozhodnutí mimořádné valné hromady společnosti ze dne 23. března 2009, a to jako samostatně převoditelné právo oddělené od 14 ks kmenových listinných akcií emitovaných společností o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč vyměněných za zatímní list č. 1 majitele V. S. a znějících na majitele, když po změně formy akcií na akcie na jméno ke dni 15. září 2006 nedošlo prozatím k jejich výměně za akcie na jméno (dále též jen „pohledávka“). Celková výše pohledávky byla vyčíslena na 41.499.386,50 Kč před zdaněním, tj. 35.274.479,50 Kč po zdanění.

3) Dne 23. března 2009 byla mezi navrhovatelkou, V. S. a společností uzavřena dohoda o zákazu konkurenčního jednání, která byla označena jako příloha smlouvy o vypořádání. V preambuli dohody je uvedeno, že v rámci smlouvy o vypořádání připadne navrhovatelce do jejího výlučného vlastnictví pohledávka.

4) Manželství navrhovatelky a V. S. bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 10. dubna 2009, č. j. 10 C 260/2007-56, který nabyl právní moci téhož dne. V odůvodnění rozsudku je odkaz na § 24a zákona o rodině.

5) Výzvou ze dne 23. března 2009 V. S. coby vlastník 14 ks akcií o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč vyzval společnost k výplatě dividendy za hospodářské roky 2005 až 2007 podle rozhodnutí mimořádné valné hromady z téhož dne. Dopisem ze dne 26. srpna 2010 doručeným společnosti následujícího dne požádal zástupce navrhovatelky společnost o úhradu části dividend splatných ke dni 15. července 2010 a informoval společnost, že manželství navrhovatelky a V. S. bylo dne 10. dubna 2009 rozvedeno.

6) Dne 9. března 2010 byla mezi navrhovatelkou a společností uzavřena dohoda, v níž je uvedeno, že částka, ohledně které je u Krajského soudu v Ústí nad Labem vedeno soudní řízení pod sp. zn. 19 Cm 18/2010, odpovídá právu navrhovatelky na výplatu splatné částky dividend podle rozhodnutí mimořádné valné hromady společnosti ze dne 23. března 2009.

Poté, kdy byl návrh na zahájení řízení vzat částečně zpět, zůstala předmětem řízení pohledávka na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dividendy odvozené od 14 ks akcií splatné dne 15. července 2010, která byla navrhovatelce zaplacena až dne 27. dubna 2011, resp. dne 5. prosince 2011.

Odvolací soud konstatoval, že ze smlouvy o vypořádání jednoznačně vyplývá projev vůle V. S. postoupit navrhovatelce pohledávku ve smyslu § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Navrhovatelka však podle odvolacího soudu při uplatnění pohledávky neprokázala společnosti postoupení pohledávky na její osobu ani to, že jí byla pohledávka postoupena osobou, která byla v době postoupení akcionářem společnosti a byla z pohledávky oprávněna, tj. nesplnila povinnost stanovenou v § 156a odst. 3 větě druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Odvolací soud považoval ustanovení § 156a odst. 3 věty druhé obch. zák. za zvláštní k ustanovení § 526 odst. 2 obč. zák. a dovodil, že v případě postoupení samostatně převoditelného práva je postupník vždy povinen postoupení práva prokázat, i když bylo postoupení práva společnosti postupitelem oznámeno. Tuto zvýšenou ochranu společnosti zdůvodnil ustanovením § 179 odst. 1 obch. zák.

Pouhá vědomost společnosti o existenci smlouvy o vypořádání jako nabývacího titulu práva na výplatu dividendy podle odvolacího soudu k naplnění požadavku § 156a odst. 3 věty druhé obch. zák. nestačila a právě tak nestačila ani skutečnost, že předseda představenstva společnosti byl účastníkem smlouvy o vypořádání a byl též stranou v rozvodovém řízení. Navrhovatelka byla povinna společnosti předložit smlouvu o vypořádání, rozsudek o rozvodu s doložkou právní moci a dále byla povinna prokázat, že postupitel byl v době postupu oprávněn pohledávku postoupit, nejlépe předložením listinných akcií emitovaných společností s vyznačením převodu nebo jiným věrohodným způsobem. Jelikož tak neučinila, nevznikla společnosti povinnost vyplatit jí dividendu spojenou se 14 ks listinných akcií ve vlastnictví V. S., a společnost se tudíž s výplatou dividendy ani nemohla dostat do prodlení, uzavřel odvolací soud.

Uznání pohledávky společností podle § 323 odst. 1 a 2 obch. zák. ve spojení s § 407 odst. 2 a 3 obch. zák. taktéž nebylo podle odvolacího soudu v řízení prokázáno.

Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky výkladu a aplikace § 156a odst. 3 obch. zák., konkrétně otázky prokázání převodu samostatně převoditelného práva, resp. jak lze chápat pojem „prokázání“ a jakým způsobem osoba oprávněná ze samostatně převoditelného práva tento převod společnosti prokazuje. Tato otázka podle přesvědčení dovolatelky nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Dovolatelka uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka poukazuje na účel a smysl právní úpravy obsažené v § 156a odst. 3 obch. zák., kterým je především ochrana majetku společnosti. Upozorňuje na to, že podle judikatury Ústavního soudu je při nalézání práva vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů projednávané věci a učinit vše pro spravedlivé řešení sporu. Při aplikaci § 156a odst. 3 obch. zák. v projednávané věci je proto nutné zohlednit situaci, kdy společnosti bylo převedení samostatně převoditelného práva od samého počátku prokázáno, společnost byla převodu přítomna a převod realizoval předseda představenstva společnosti. Společnosti byla předložena jak smlouva o vypořádání, tak i rozsudek o rozvodu s doložkou právní moci, a byly jí též předloženy akcie s vyznačením převodu samostatně převoditelného práva na navrhovatelku.

Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud změnil první výrok usnesení odvolacího soudu tak, že společnost je povinna zaplatit navrhovatelce 124.883,56 Kč, popř. aby usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Společnost ve vyjádření k dovolání dovozuje, že námitky v dovolání vznesené jsou založeny pouze na kritice skutkových zjištění odvolacího soudu, a proto nezakládají způsobilý dovolací důvod. Podle společnosti navíc nebyly splněny zákonné podmínky pro výplatu dividendy, neboť mimořádná valná hromada konaná dne 23. března 2009 při rozhodování o rozdělení zisku vycházela z účetních údajů starších více než šest měsíců, které nebyly aktuálním zobrazením stavu účetnictví společnosti. Společnost v této souvislosti odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, uveřejněný pod číslem 80/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2010“). Společnost proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou otevřené otázky výkladu a aplikace § 156a odst. 3 obch. zák., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Dovolání je důvodné.

Podle § 156a odst. 3 obch. zák. samostatně převoditelné právo spojené s akcií se převádí smlouvou o postoupení pohledávky. Osoba, která uplatňuje samostatně převoditelné právo na základě smlouvy o postoupení pohledávky, je povinna prokázat, že jí toto právo bylo postoupeno osobou, která byla v době jeho postoupení akcionářem společnosti a byla oprávněna z tohoto samostatně převoditelného práva, nebo osobou, která byla v době jeho postoupení oprávněná ze samostatně převoditelného práva.

Ustanovení § 156a odst. 3 obch. zák. věty druhé bylo do obchodního zákoníku vloženo s účinností od 1. ledna 2001 novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu bylo doplnění odstavce 3 nutné zejména s ohledem na existenci listinných akcií na majitele, aby společnost, bude-li plnit osobě, jíž bylo právo postoupeno na základě smlouvy o postoupení pohledávky, měla jistotu, že toto právo bylo skutečně postoupeno akcionářem společnosti, neboť z evidence společnosti ani z žádné jiné evidence není patrné, zda smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena osobou oprávněnou.

Z doslovného znění § 156a odst. 3 věty druhé obch. zák. i z účelu jejího vložení do zákona popsaného ve shora citované důvodové zprávě je zřejmé, že toto ustanovení není ve vztahu k § 526 odst. 2 obč. zák. ustanovením zvláštním. Nabyvatel samostatně převoditelného práva totiž společnosti neprokazuje, že došlo k samotnému postoupení takového práva (v souladu s § 526 odst. 2 obč. zák. i v tomto případě postačuje pouhé oznámení postupitele), nýbrž pouze to, že postupitel byl v době postoupení akcionářem společnosti.

Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že je-li určitá skutečnost známa členovi statutárního orgánu společnosti, je – zásadně – známa též společnosti samotné (srov. obdobně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2863/2008, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2009, pod číslem 138, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 865/2010, které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že bylo-li společnosti postupitelem oznámeno postoupení samostatně převoditelného práva navrhovatelce a jednal-li při tom jménem společnosti předseda představenstva, který (jako akcionář společnosti) byl současně postupitelem takového práva a (jako účastník rozvodového řízení) věděl o tom, že jeho manželství s navrhovatelkou bylo pravomocně rozvedeno (čímž smlouva o vypořádání nabyla účinnosti), byly požadavky § 156a odst. 3 věty druhé obch. zák. splněny.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že se nemohl zabývat argumentací společnosti založenou na R 80/2010, neboť podle § 242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal jen z důvodu vymezeného v dovolání.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. května 2015


JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1539/2014, ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1539.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies