21 Cdo 41/2015

21. 05. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 175k odst. 2
  • ObčZ 1964 - § 477
  • ObčZ 1964 - § 476 odst. 2
  • ObčZ 1964 - § 476a
  • OSŘ - § 243c odst. 1 písm. v)
  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 241a odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po A. R., zemřelém dne 21. listopadu 2012, za účasti 1) E. K., 2) A. F., zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách č. 1579/24, a 3) M. R., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2952/2012, o dovolání A. F. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2013, č. j. 24 Co 169/2013-138, takto:

Dovolání A. F. se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Dovolání A. F. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.8.2013, č.j. 24 Co 169/2013-138, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k závěru odvolacího soudu o tom, že podání žaloby podle ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř. bylo třeba uložit A. F., která zpochybňuje platnost závěti zůstavitele A. R. ze dne 6.12.2000 a své dědické právo odvozuje z titulu společné domácnosti srov. například zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 4.4.1979, sp. zn. Cpj 169/78, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 1979, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.1997, sp. zn. 24 Co 39/97, uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 5, ročník 1997, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.1998, sp. zn. 21 Co 48/98, uveřejněný v časopise Ad Notam pod č. 4, ročník 1998, nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2001, sp. zn. 24 Co 263/2001) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Ani ostatní dovolatelkou uplatněné námitky nejsou způsobilé zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že dědické právo závětní dědičky E. K. se zakládá na závěti bez zjevných formálních nedostatků, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je i ve vztahu k těmto dovolatelkou vymezeným otázkám v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jakož i právní teorií (k možnosti zůstavitele povolat náhradního dědice srov. například právní názor vyjádřený v Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1455, 1458, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 2214/2012, a k otázce významu umístění data v holografní závěti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 4, ročník 2011, nebo v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2012), a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Dovolání A. F. navíc neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání A. F. podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§ 243b a § 151 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2015


JUDr. Roman Fiala
předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 21 Cdo 41/2015, ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.41.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies