25 Cdo 1725/2015

25. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 2
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobců a) F. V. st., b) F. V. ml., c) M. V. a d) J. H., všech zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, proti žalované Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 6, U vojenské nemocnice 1200/1, IČO 61383082, zastoupené JUDr. Magdou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, U vojenské nemocnice 1200/1, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 206/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, č. j. 17 Co 462/2013-410, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.052,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Magdy Adamové, advokátky se sídlem v Praze 6, U vojenské nemocnice 1200/1.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, č. j. 17 Co 462/2013-410, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Obsáhle formulované námitky žalobců k věci samé vytýkají odvolacímu soudu zejména nesprávnou aplikaci ustanovení § 213 odst. 4 o.s.ř. tím, že dokazování doplnil pouze rozšířením ústavního znaleckého posudku a nikoli o výslech znalce, jehož posudek předložila strana žalující, a který by doložil, že ve věci úmrtí L. V. nešlo o ohraničený, ale o difuzní zánět dutiny břišní. Proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak dovolatelé namítají, že za daného skutkového stavu jde o „bezohlednost“ a mělo být aplikováno ustanovení § 150 o.s.ř. Dovolatelka otázku přípustnosti dovolání zmínila pouhým odkazem na § 237 o.s.ř., postrádajícím jakoukoliv argumentaci k zákonem stanoveným důvodům přípustnosti dovolání. Jestliže v textu dovolání dovolatelka poukazuje v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání, že „odvolací soud aplikací procesního práva potvrdil rozporuplný skutkový stav věci v rozhodnutí soudu I. stupně“, pak se zcela míjí se zákonnou konstrukcí přípustnosti dovolání. Může-li totiž být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14). Dovolání však vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodných právních otázek odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyly označené otázky vyřešeny, jsou rozhodovány rozdílně anebo mají být posouzeny jinak.

Náležitost dovolání spočívající v konkrétním uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je zákonným požadavkem vyplývajícím přímo z ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř., což s ohledem na povinné kvalifikované zastoupení dovolatele podle § 241 o.s.ř. není požadavkem nepřiměřeným. Není-li přitom ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o.s.ř. tato náležitost doplněna a nelze-li proto v dovolacím řízení pokračovat, nezbývá, než postupovat podle § 243c odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 12.140,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobců, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 15.052,40 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 25. června 2015



JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1725/2015, ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1725.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies