11 Tdo 529/2015

24. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 2656i odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 dovolání podané obviněným T. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 12 To 31/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 23/2013 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného T. T.

o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 16 T 23/2013, byl T. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí v rozsudku blíže vyjmenovaných. Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil s dalším spoluobviněným tím, že
1. v přesně nezjištěném období listopadu 2011 – ledna 2012 T. T. z území Maroka dovezl do České republiky přesně nezjištěné množství hašiše – pryskyřice konopí s blíže nezjištěným podílem účinné psychotropní látky principiálního psychomimetika delta9-tetrahydrocannabinolu-delta 9-THC, který následně v množství nejméně 6 000 g po předchozí telefonické domluvě prodal R. K. k další distribuci, a to tak, že nejprve se dne 15. 4. 2012 kolem 13.10 hod. oba setkali na benzínové čerpací stanici Benzina v H. n. V. ve S. ulici, poté přejeli na parkoviště u Zoologické zahrady Ohrada v H. n. V., kde došlo k vlastnímu předání hašiše, přitom cena byla sjednána ve výši 83 000 Kč za 1 kg hašiše a celkem R. K. T. T. zaplatil 498 000 Kč; přičemž náklady na pořízení uvedeného množství 1 kg hašiše na území Maroka činí částku nejméně 9.769,- Kč,
2. v době od 4. 6. do 25. 6. 2012 opětovně dovezl T. T. z Maroka do České republiky přesně nezjištěné množství, nejméně však 14 778,64 g, hašiše – pryskyřice konopí, část hašiše předal na prodej s odloženou splátkou v místě svého trvalého bydliště v T., J. … v bytě č. … ve 2. patře dne 25. 7. 2012 v době od 16.55 hod. do 17.40 hod. R. K. k další distribuci a to konkrétně 5 759,3 g s obsahem 853,5 g principiálního psychomimetika delta 9­tetrahydrocannabinolu-delta 9-THC, s tímto množstvím byl R. K. téhož dne v 17.45 hod. zadržen policejními orgány; při domovní prohlídce provedené dne 25. 7. 2012 v místě trvalého bydliště T. T. bylo zajištěno 918,34 g hašiše s obsahem 109,09 g principiálního psychomimetika delta 9­tetrahydrocannabinolu-delta 9-THC a při domovní prohlídce provedené dne 26. 7. 2012 v rodinném domě ve S. č. …, kde se T. T. také zdržoval, bylo zajištěno 8 101 g hašiše s obsahem 1 294 g principiálního psychomimetika delta9-tetrahydrocannabinolu-delta 9-THC;

v době přesně nezjištěné nejméně od počátku roku 2012 do 25. 7. 2012 T. T. v místě svého trvalého bydliště v T., J. … v bytě ve 2. poschodí nebo na dalších, blíže neurčených místech, zejména na okrese T. nabízel, prodával nebo poskytoval zdarma hašiš, a to nejméně 0,5 g M. D., nejméně 1 g J. S., přesně nezjištěné množství O. V., nejméně 1 g D. V., a nezjištěné množství i dalším osobám, které se nepodařilo ustanovit;

R. K. zakoupenou drogu následně ode dne 15. 4. 2012 do doby svého zadržení dne 25. 7. 2012 prodával v místě svého bydliště ve L., část V. …, dále v kamenném obchodu GROWSHOP – DREAMGROW v obci P. …, okres Č. K., ve V. a na dalších místech Jihočeského kraje, v množství od 30 gramů do 500 gramů při jednom odběru, a to nejméně 200 g J. B., přesně nezjištěné množství J. Č., přesně nezjištěné množství L. N., nejméně 30 g M. C., přesně nezjištěné množství T. T., nejméně 100 g J. N., za blíže nezjištěnou částku a dalším osobám, které se nepodařilo ustanovit, a to v případě odběru menšího množství za cenu 100 Kč za 1 gram, v případě většího odběru 90 Kč za 1 gram;

oba si shora popsaným způsobem počínali s vědomím, že se jedná o hašiš, s cílem hašiš dále distribuovat, T. T. nakládal s hašišem v úmyslu získat pro sebe značný majetkový prospěch, oba nakládali s hašišem ve velkém rozsahu a přestože věděli, že konopí a pryskyřice z konopí náleží mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků), který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a delta-9-tetrahydrokanabinol náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a také věděli, že k nakládání s těmito látkami je potřeba zvláštního povolení.

Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 12 To 31/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jaroslavy Krybusové dovolání.Pokud jde o dovolací důvod, uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V textu svého dovolání obviněný obsáhle citoval z judikatury Ústavního soudu a uvedl, že jednání, které je mu kladeno za vinu pod bodem 1 popisu skutku, stojí pouze na doznání jeho a spoluobviněného ve vztahu k množství drogy. Původ drogy se opírá pouze o jednu svědeckou výpověď, jednostranně hodnocenou v jeho neprospěch, nákupní cena drogy pak vychází z ničím nepodloženého úředního záznamu policie o nákupních cenách drogy v Maroku. Odvolací soud postupoval při svém druhém rozhodování selektivně a přihlédl pouze k okolnostem v jeho neprospěch. Za nespornou je podle obviněného možno považovat pouze tu část rozhodnutí, která vychází z množství konopí prodaného K., na což poukazoval i odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí. K žádnému doplnění dokazování přitom nedošlo, přesto došel soud k závěru, že obviněný zboží nakupoval v Maroku, a to jeden kilogram za necelých 10 000 Kč. Úřední záznam policie prakticky neuvádí, kde byla informace o cenách získána. Soudy se také vůbec nevypořádaly s průběhem celní kontroly. Krajský soud se podle obviněného nevypořádal ani s množstvím účinné látky v první dávce drog. Navíc není postaveno najisto, že obviněný v tomto případě zakoupil skutečně 6 000 g, protože on i spoluobviněný se k množství vyjadřovali pouze přibližně a kromě jejich doznání neexistuje žádný důkazní prostředek. Důkazy o tom, že první nakoupená droga nebyla příliš kvalitní, soud opomenul a řádně nevyhodnotil. Rozporně přitom připouští horší kvalitu hašiše, aby odůvodnil stanovení nižší nákupní ceny, vedle toho pak označuje drogu za dostatečně kvalitní s odkazem na zkušenost obviněného, který by nekupoval nekvalitní materiál. Také závěry o tom, že obviněný distribuoval drogu dalším osobám, jsou založeny toliko na úvahách soudu, které se zčásti opírají o svědky neslyšené při hlavním líčení. Veškeré provedené důkazy pak soudy hodnotily v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Ani závěry o majetkových poměrech obviněného nekorespondují s důkazy. Finanční prostředky získané prvním skutkem byly vynaloženy na nákup druhé části hašiše, tedy finanční prostředky u něj nalezené nemohly pocházet z trestné činnosti, jednalo se o vypořádání dědictví po matce. Soud podle obviněného opomenul provádět důkazy ohledně převozu drogy přes celnici z Maroka, opomenul také objektivním způsobem zjišťovat nákupní cenu drogy v Maroku. Skutková zjištění soudů jsou tak podle obviněného v extrémním rozporu s provedenými důkazy.

V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve zrekapituloval průběh dosavadního řízení a obsah obviněným podaného dovolání a uvedl, že námitky obviněného v drtivé části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. K námitce tvrzeného tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění, uvedl, že taková námitka sama o sobě není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pouze v případě, že je existence takového extrémního nesouladu skutečně zjištěna, lze na podkladě takové námitky připustit průlom do skutkových zjištění prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu. O takovou situaci se však dle názoru státního zástupce v dané věci nejedná a námitky obviněného tak představují pouze prostou polemiku se skutkovými závěry soudů, v níž absentuje reálný přesah do práva obviněného na spravedlivý proces. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Z dovolání je patrné, že obviněný proti přesvědčivým skutkovým závěrům soudů staví pouze vlastní, pro něj pochopitelně příznivější hodnocení provedených důkazů, z nichž teprve sekundárně odvozuje nesprávnost použité právní kvalifikace. Oproti názoru obviněného, že mu nebyla přisouzená trestná činnost prokázána, je však třeba poukázat na podrobné a pečlivé odůvodnění rozsudku soudu nalézacího, který z provedených důkazů přesvědčivě dovodil skutková zjištění, jež o vině obviněného svědčí bez důvodných pochybností. Vinu obviněného T. tak neprokazují pouze výpovědi obou obviněných, ale i celá řada dalších důkazů, zejména výsledků provedených domovních prohlídek, odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a odborných zkoumání, jejichž důkazní význam obviněný vysloveně ignoruje. Uvedené skupiny důkazů pak vzájemně korespondují a zejména soud nalézací z nich dovodil zcela logické a přesvědčivé skutkové závěry. Ze skutkových zjištění soudů, založených nejen na výpovědi svědkyně S., ale i na korespondujících věcných důkazech (zajištěné doklady o cestě do Maroka, učiněné transfery peněz v době pobytu v této zemi) přitom podle státního zástupce bez zřejmých pochybností vyplývá, že hašiš obviněný dovezl právě z Maroka. Jedná se o skutkové zjištění zcela relevantní a důkazně podložené a v tomto směru zde nelze uvažovat o jakýchkoli opomenutých důkazech. Za jedinou nesrovnalost tak lze podle státního zástupce považovat to, že právě dovoz psychotropní látky nenalezl odraz v použité právní kvalifikaci, neboť tato varianta skutkové podstaty nebyla obviněnému kladena za vinu.

Státní zástupce se neztotožňuje ani s názorem obviněného, že nepodložený je i závěr o prodejních cenách hašiše na marockém trhu. Naopak je třeba uvést, že relevanci tohoto parametru věnoval nalézací soud odpovídající pozornost. Skutečnost, že tento údaj byl zjištěn v rámci mezinárodní policejní spolupráce, není přitom okolností, která by správnost takového údaje jakkoli zpochybňovala. K relevanci analytických dat policie v souvislosti s bojem proti drogové kriminalitě lze přitom podle státního zástupce přiměřeně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1290/2014, v němž byla řešena obdobná otázka ve vztahu ke zjišťování majetkového prospěchu. Zároveň je třeba připomenout, že závěr o nákupních cenách je podporován i dílčím zjištěním, jakou částku obviněný vynaložil v době svého pobytu v Maroku (srov. str. 22 rozsudku soudu nalézacího). Na to pak navazuje zcela přesvědčivý propočet nákladů vynaložených na získání hašiše, jež jsou následně konfrontovány s částkou, již obviněný T. za hašiš získal, nebo alespoň důvodně očekával získat. Rozdíl těchto částek přitom zcela evidentně přesahuje hranici značného prospěchu ve smyslu § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku (k tomu srov. úvahy nalézacího soudu na str. 22 jeho rozsudku). Přitom je podle státního zástupce třeba ve shodě se soudy obou stupňů zdůraznit, že tento prospěch ve skutečnosti pachatel získat nemusí, postačí úmyslné jednání, jež k získání takového prospěchu směřuje. I v tomto rozsahu tak lze jednání obviněného ve vztahu ke znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ považovat za bezpečně prokázané.

Za námitku, jež do určité míry obsahově odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, lze podle státního zástupce považovat námitku nesprávného podřazení jednání obviněného pod znak „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný zde zejména namítá, že relevantní judikatura byla soudy aplikována nepřezkoumatelným způsobem. Ani s tímto závěrem se však státní zástupce neztotožňuje. Naopak je třeba vyzdvihnout, že právní úvahy nalézacího soudu jsou velmi detailně, až precizně odůvodněny a zcela respektují jak dřívější, tak i aktuální judikatorní hlediska k posouzení rozsahu (srov. str. 22 – 24 rozsudku soudu nalézacího). Na tyto velmi pečlivě odůvodněné právní závěry by tak bylo možno dle názoru státního zástupce pouze odkázat. Soud prvého stupně totiž správně dospěl k závěru, že znak velkého rozsahu byl, vzhledem k množství hašiše, s nímž obviněný nakládal, zcela nepochybně naplněn. Námitky obviněného poukazující na odlišná východiska stanovení rozsahu ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, pokud jde o celkový objem zajištěné substance či popřípadě objem účinné látky, zde nemají jakékoli opodstatnění. Pokud obviněný nakládal s celkovým množstvím 20.776,64 g hašiše, překonal judikaturou stanovenou hranici velkého rozsahu v parametru celkového množství substance (tj. v případě hašiše hranici 5.000 g) čtyřnásobně. Na tom pak ničeho nemění ani skutečnost, že konkrétní objem účinné látky tetrahydrocannabinolu (THC) nebyl v případě prvé dodávky o hmotnosti 6.000 g zjištěn. Pokud jde o hašiš, který byl již zajištěn a objem THC v něm byl stanoven, i v tomto případě by obviněný překročil judikaturou stanovenou hranici velkého rozsahu (tj. v případě THC v hašiši 1.000 g), neboť bylo zjištěno, že objem účinné látky THC v případě tohoto dalšího hašiše činil 2.256,59 g. Hranici velkého rozsahu v případě účinné látky THC tak obviněný ve zjištěném rozsahu překročil více než dvakrát. Obviněný tak znak velkého rozsahu zcela evidentně naplnil v obou judikaturou předvídaných alternativních parametrech. V tomto směru lze pak podle státního zástupce pouze pro úplnost upozornit na skutkovou úvahu nalézacího soudu, že hašiš z první dodávky zjevně nemohl mít výrazně horší kvalitu, neboť takový závěr by byl v rozporu s dalšími provedenými důkazy (srov. poslední odstavec na str. 17 rozsudku soudu prvého stupně). Za tohoto stavu nelze vůbec uvažovat o užití určité kvalitativní korekce ve smyslu judikatorního rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, jež umožňuje posoudit jednání obviněného jako učiněné v nižším rozsahu tehdy, pokud se jedná o hraniční množství dané drogy, resp. účinné látky. Závěr soudů o naplnění znaku velkého rozsahu je tak v daném případě zcela správný a v souladu s aktuální rozhodovací praxí.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, což se týká i jeho námitky vztahující se k podřazení jeho jednání pod znak „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný sice tvrdí, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 bylo na jeho případ aplikováno nepřezkoumatelným způsobem, tuto námitku však dále rozvádí tak, že napadá skutková zjištění týkající se množství hašiše a v něm obsažené účinné látky v případě skutku popsaného pod bodem 1 (přitom navíc přehlíží, že uvedený kvalifikační znak byl bohatě naplněn již jen jeho jednáním popsaným pod bodem 2 výroku).

Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.

Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

K námitkám obviněného proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný pouze opakuje svou obhajobu, s níž se již soudy v předchozích stadiích řízení vypořádaly. Jak správně konstatoval ve svém vyjádření státní zástupce, obviněný celou řadu provedených důkazů zcela pomíjí. Nelze souhlasit s tím, že by soudy některé skutečnosti opomněly prokázat. Naopak v dané věci bylo provedeno rozsáhlé a podrobné dokazování. Pokud jde např. o nákupní cenu drogy v Maroku, není důvod, proč by nebylo možno vycházet z poznatků Policie ČR nabytých v rámci mezinárodní spolupráce. Takto zjištěná cena navíc korespondovala s pohyby na účtu obviněného. Ze skutečnosti, že droga nebyla odhalena při celní kontrole, nelze vyvozovat, že ji obviněný do České republiky nedovezl, pokud svědkyně vypověděla, že ji v Maroku měl u sebe a následně se stejným množstvím hašiše disponoval v České republice. Kromě toho obviněný ani nenabízí žádnou alternativu v tom směru, kde by měl drogu získat. Těmito úvahami se však soudy zabývaly již v předchozím řízení, a proto nelze obviněnému přisvědčit v tom smyslu, že by snad tyto otázky soudy opomenuly nebo že by snad jejich úvahy byly nepodložené. Naopak, logicky vyplynuly z provedených důkazů, v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a rovněž i na shora citované vyjádření státního zástupce, který jeho podstatné body zopakoval.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 24. června 2015


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu






Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 529/2015, ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.529.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies