26 Cdo 489/2015

08. 07. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 39
  • OSŘ - § 268 odst. 1 písm. h)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné YARIS s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 33/5, identifikační číslo osoby 26015331, zastoupené Mgr. Tomášem Radou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, proti povinnému J. S., pro 190 601 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor, pod sp. zn. 173 EX 203/14, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2014, č. j. 7 Co 1464/2014-18, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 20. 5. 2014, č. j. 173 EX 203/14-11, kterým soudní exekutor Mgr. Martin Horák, Exekutorský úřad Tábor, zamítl návrh oprávněné na zahájení exekuce a žádnému z účastníků ani soudnímu exekutorovi nepřiznal nárok na náhradu nákladů exekuce; dále rozhodl, že povinný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že z rozhodčí doložky, na jejímž základě bylo vedeno rozhodčí řízení a vydán exekuční titul (rozhodčí nález), vyplývá, že se strany dohodly, že jejich spory bude rozhodovat rozhodce jmenovaný statutárním orgánem Společnosti rozhodců s. r. o. a vybraný z řad advokátů zapsaných v seznamu vedeném Českou advokátní komorou. Takové určení rozhodce však není jednoznačné a transparentní, neboť není zřejmé, jaký statutární orgán Společnosti rozhodců s. r. o., jaká konkrétní osoba, vybere z řad advokátů konkrétního rozhodce. Účastníkům smlouvy nemohlo být zřejmé, jaká jsou konkrétní pravidla pro výběr rozhodce. Výběr rozhodce se neuskutečnil podle transparentních pravidel, rozhodčí doložka je proto neplatná. Rozhodce tedy nebyl nadán pravomocí k vydání rozhodčího nálezu a rozhodčí nález není vykonatelný. Při řešení pravomoci rozhodce přitom není významné, zda nárok uplatněný v rozhodčím řízení je nárokem z titulu obchodních vztahů či ze spotřebitelské smlouvy.Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když došlo k nepřípustnému rozšíření aplikace judikatury Nejvyššího soudu ve věci rozhodčích doložek, resp. v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly stanoveny přesné hranice, za kterými si může být věřitel jistý, že uzavíraná znění rozhodčích smluv jsou správná. Rozhodčí doložku považuje za platnou a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Rozhodčí doložka neodkazuje na jednací řád vydaný rozhodčí společností, ale na konkrétní osobu (statutární orgán Společnosti rozhodců s. r. o.), která vybere rozhodce nikoliv ze seznamu rozhodců, ale ze seznamu advokátů. Rozhodce je tak vybírán z konkrétního seznamu osob, jenž je obecně známý a vedený nezávislou institucí. Jedná se o odlišnou situaci, než ze které vycházel Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, neboť v projednávaném případě je statuární orgán při výběru rozhodce limitován seznamem advokátů. Rozhodčí doložka navíc nevznikla ze spotřebitelské smlouvy, ale z obchodního závazkového vztahu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího osudu zrušil a vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014, dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dovodil, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu, že se jeho výběr neuskutečnil podle transparentních pravidel, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal.

Otázkou platnosti rozhodčí smlouvy se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, uveřejněném pod číslem 35/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém uvedl, že rozhodčí smlouva, uzavřená do 31. března 2012, určující pro řešení sporů mezi účastníky jediného rozhodce, jenž bude jmenován předsedou dozorčí rady právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná, neboť takový výběr rozhodce se neuskutečnil podle transparentních pravidel (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 174/2014, uveřejněné pod číslem 53/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V usnesení ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. 23 Cdo 1573/2014, dále Nejvyšší soud uzavřel, že za netransparentní způsob určení rozhodce je považován takový způsob sjednání rozhodce, kdy rozhodce určuje právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem. Není přitom podstatné, zda je rozhodce vybírán ze seznamu osob, které jsou předem neznámé (seznam vedený právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem na jejích webových stránkách, a který se může kdykoli změnit, či např. velmi obecný seznam advokátů vedený Českou advokátní komorou), či zda je jmenován touto třetí osobou z osob konkrétně vyjmenovaných v rozhodčí doložce (obdobně viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 23 Cdo 3697/2013).

Požadavek transparentnosti výběru rozhodce, jejíž absence má za následek neplatnost rozhodčí smlouvy a nedostatek pravomoci rozhodce, se přitom vztahuje na rozhodčí doložky obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv, ale i ve vztazích mezi podnikateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 1871/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3425/2013, též nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10).

Jestliže odvolací soud uzavřel, že rozhodčí doložka, podle níž má být rozhodce určen statutárním orgánem Společnosti rozhodců s. r. o. ze seznamu advokátů, není transparentní, je neplatná, a tedy není dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, je takový závěr zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není přitom důvodu se od ní odchýlit.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. července 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 489/2015, ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.489.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies