33 Cdo 110/2015

09. 07. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 2
  • OSŘ - § 138
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. V., zastoupené Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 1094/4, proti žalované Raiff nemovitosti s. r. o. se sídlem Praha 5, Radlická 3201/14, identifikační číslo: 294 11 530, o 384.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 359/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, č. j. 68 Co 185/2014-17, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :



Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 25. 2. 2014, č. j. EPR 362385/2013-7, žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků.Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2014, č. j. 68 Co 185/2014-17, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/13 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, konkrétně na posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a rovněž v tom, že tato otázka není dosud v soudní praxi jednoznačně vyřešena, a je proto na místě, aby dovolací soud stanovil kritéria, zda a případně jak posuzovat celkové majetkové poměry žadatele (tj. vedle jeho příjmů také jeho výdaje). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a o. s. ř. zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že její majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků pouze zčásti (v rozsahu 50 %), a nikoli zcela.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Takový údaj se však z dovolání - posuzováno podle jeho obsahu - nepodává (žalobkyně neoznačila žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od něhož se řešení vymezené otázky odvolacím soudem odchyluje).

Argumentací, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která není dosud v soudní praxi jednoznačně vyřešena a je na místě, aby dovolací soud stanovil kritéria, zda a případně jak posuzovat při aplikaci § 138 o. s. ř. celkové majetkové poměry žadatele, žalobkyně (po obsahové stránce) vymezila předpoklad přípustnosti dovolání, jenž ustanovení § 237 o. s. ř. spojuje s vyřešením otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.

Je mylné přesvědčení žalobkyně, že odvolací soud rozhodoval o otázce, která dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu řešena. Nejvyšší soud otázku, za jakých podmínek lze účastníku řízení přiznat zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., již vyřešil. Ve své rozhodovací praxi ustáleně dovozuje, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).

Odvolací soud se od ustálené judikatury dovolacího soudu neodchýlil, uzavřel-li, že u žalobkyně nejsou naplněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků zcela, nýbrž v rozsahu 50 %; zvažoval totiž všechna zjištěná relevantní hlediska pro osvobození od soudních poplatků a hodnotil je v jejich vzájemnosti. Nad rámec uvedeného se sluší poznamenat, že přiznání osvobození od soudních poplatků vyžaduje vždy hodnocení konkrétních okolností každého případu, které nelze objektivizovat. Rozhodování o žádostech účastníků řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků nelze zobecnit, neboť je na soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu posoudil, zda v souhrnu všech zjištěných skutečností převáží hlediska svědčící pro (částečné) osvobození od soudních poplatků nebo naopak pro jeho nepřiznání. Argumentace žalobkyně, že odvolací soud rozhodoval o otázce, která dosud nebyla v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu řešena, se tudíž nemůže prosadit.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. července 2015

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 110/2015, ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.110.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies