29 Cdo 1778/2015

23. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • ObchZ - § 71 odst. 2
  • ObčZ 1964 - § 462

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci společnosti VIKTORIA LIBEREC spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem ve Frýdlantu v Čechách, Kodešova 731, PSČ 464 01, identifikační číslo osoby 44222157, zastoupené JUDr. Ivanou Hermanovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Boženy Němcové 499/4, PSČ 460 05, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 159/2013, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 7 Cmo 16/2014-14, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. listopadu 2013, č. j. 39 Cm 159/2013-6, zrušil společnost VIKTORIA LIBEREC spol. s r. o. (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok II.) a rozhodl o poplatkové povinnosti (výrok III.) a o nákladech řízení (výrok IV.).V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil „ve správném znění“, podle něhož se likvidátorem společnosti jmenuje Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Soudy vyšly z toho, že:

1) Jediný jednatel společnosti L. R. byl 16. února 2013 vymazán z obchodního rejstříku, neboť již 23. července 2004 zemřel.

2) Dne 14. května 2013 byla do obchodního rejstříku zapsána jako jediný společník společnosti Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, která nabyla odúmrtí 100% obchodní podíl ve společnosti po zemřelém L. R.

3) Rejstříkový soud vyzval 9. října 2013 společnost a Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby ve lhůtě 30 dnů podaly návrh na zápis nového statutárního orgánu do obchodního rejstříku (poukazuje na § 135 odst. 2 a § 194 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; dále jen „obch. zák.“).

4) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových přípisem ze dne 10. září 2013 rejstříkovému soudu sdělila, že nemá v úmyslu pokračovat v činnosti, která je uvedena jako předmět podnikání společnosti v obchodním rejstříku, ani v jiné její činnosti, pročež považuje jmenování jednatele za bezpředmětné a se zrušením společnosti s likvidací souhlasí.

Odvolací soud uzavřel, že stala-li se Česká republika společníkem společnosti na základě zákona (dle § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), soud prvního stupně nepochybil, jmenoval-li ji likvidátorem společnosti podle § 71 odst. 2 obch. zák. „Ani způsob nabytí obchodního podílu coby dědictví, které nenabyl žádný dědic, tedy odúmrtí, či námitky odvolatelky, že nemá zkušenosti s likvidací a ani k této činnosti není personálně ani kvalifikačně vybavena, nepředstavují důvody pro změnu likvidátora ve shora uvedené společnosti s ručením omezeným tak, že jím bude ustanovena osoba ze seznamu insolvenčních správců,“ konstatoval odvolací soud.

Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala proti prvnímu (potvrzujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu dovolání, opírajíc jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), obsahově uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby byla rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka namítá, že jako jediný společník byla jmenována likvidátorem společnosti v souladu s § 71 odst. 2 obch. zák., soudy však nezohlednily její zvláštní právní postavení, jež jí vykonávání činnosti likvidátora neumožňuje. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále též jen „Úřad“) byl zřízen zákonem č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, je organizační složkou státu a při nakládání s majetkem postupuje podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

Dovolatelka dle svého názoru není uzpůsobena („personálně ani profesně“) k vykonávání činnosti likvidátora a předmětem její činnosti není „spolurealizovat výkon soukromoprávních subjektů či provádět jejich likvidaci a pobírat za to odměnu“. V desetidenní lhůtě stanovené v § 71 odst. 2 obch. zák by nebyla schopna určit fyzickou osobu, jež bude jejím jménem vykonávat funkci likvidátora, neboť odměna likvidátora by byla hrazena ze státního rozpočtu, pročež by bylo nutné osobu likvidátora vybrat z uchazečů veřejné zakázky, jejíž vyhlášení v uvedené lhůtě není uskutečnitelné. Generální ředitel Úřadu přitom tuto funkci dle § 17 odst. 2 a § 14 zákona č. 201/2002 Sb. vykonávat nemůže, ani jejím výkonem nemůže pověřit jiného zaměstnance Úřadu. Jmenování dovolatelky jakožto jediného společníka společnosti jejím likvidátorem je tak v rozporu s uvedenými ustanoveními zákona č. 201/2002 Sb., uzavírá dovolatelka.

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení výše vytčené právní otázky, v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, tj. zda stát (Česká republika), který se v důsledku odúmrti stal jediným společníkem obchodní společnosti, může být podle § 71 odst. 2 obch. zák. jmenován likvidátorem této společnosti.

Dovolání není důvodné.

Podle § 71 odst. 2 obch. zák. při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu jmenuje likvidátora soud, který o zrušení společnosti rozhodl. Soud podle předchozí věty může jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán anebo člena statutárního orgánu. Společník, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, kterého jmenoval likvidátorem soud, se nemůže vzdát své funkce. Může však požádat soud o odvolání z funkce likvidátora, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji vykonával. Je-li likvidátorem právnická osoba, je povinna určit fyzickou osobu, která bude jejím jménem vykonávat funkci likvidátora a jež se zapisuje do obchodního rejstříku podle § 38g odst. 1; neučiní-li tak do 10 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí o jmenování likvidátora stane vykonatelným, bude funkci likvidátora vykonávat její statutární orgán, popřípadě jeho členové.

V rozsudku ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 316/2008, uveřejněném pod číslem 92/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na stát, jemuž dědictví připadlo na základě odúmrti (§ 462 obč. zák.), byl-li zůstavitel (výlučným) členem bytového družstva a (výlučným) nájemcem družstevního bytu, přechází členství (členská práva a povinnosti) zůstavitele v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu. Je tomu tak proto, že stát má při odúmrti zásadně stejné právní postavení jako dědic. Tyto závěry Nejvyšší soud obdobně vztáhl i na nabytí obchodního podílu státem na základě odúmrti; stát se tudíž uvedeným způsobem může stát společníkem obchodní společnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 3525/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1946/2012, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Z žádného ustanovení zákona se přitom nepodává, že by právní postavení státu jako společníka obchodní společnosti mělo být z pohledu § 71 odst. 2 obch. zák. odlišné od právního postavení jiné (soukromé) právnické osoby.

Zákaz, resp. nemožnost postupu podle § 71 odst. 2 obch. zák. ve vztahu ke státu neplyne ani z úpravy zákona č. 219/2000 Sb. nebo zákona č. 201/2002 Sb., jimiž argumentuje dovolatelka. Tomuto postupu nebrání ani § 17 odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb., podle něhož zaměstnanci Úřadu nesmějí být členy statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost; a to již proto, že citované ustanovení zakazuje vykonávat funkci členů statutárních a kontrolních orgánů obchodních společností zaměstnancům Úřadu, nikoli státu samotnému.

Skutečnosti, zda Úřad je pro výkon činnosti likvidátora „personálně a profesně“ uzpůsoben či vybaven, a v dovolání naznačené obtíže technického rázu pak nejsou pro posouzení dané otázky právně významné.

Nejvyšší soud proto uzavírá, že postupem podle § 71 odst. 2 obch. zák. může být likvidátorem společnosti jmenován i stát, jenž se stal jediným společníkem obchodní společnosti z titulu odúmrti, a to i bez jeho souhlasu.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo zamítnuto, společnosti však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2015


JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1778/2015, ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1778.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies