26 Cdo 4893/2014

24. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 147 odst. 1
  • 303/2013 Sb. -

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Mlékárna Polná, spol. s r. o., se sídlem v Polné, Za Nádražím 680, identifikační číslo osoby 63493659, zastoupené Slavomírem Teclem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, proti povinnému J. J., zastoupenému Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem v Písku, Komenského 319, za účasti manželky povinného M. J., pro 88 120 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 Nc 1194/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2014, č. j. 24 Co 974/2014-53, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2014, č. j. 24 Co 974/2014-53, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 21. března 2014, č. j. 11 Nc 1194/2005-32, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Písku usnesením ze dne 21. března 2014, č. j. 11 Nc 1194/2005-32, zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce co do srážek ze mzdy manželky povinného, neboť dluh, pro nějž se exekuce vede, vznikl za trvání manželství, navíc před zrušením bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Exekuci lze přitom vést i na majetek patřící do společného jmění manželů, jde-li o vymáhání dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů, a to v souladu s § 731 a 732 zákona č. 89/2012 Sb.

Odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že jakkoliv vykonával podnikatelskou činnost pouze povinný, závazky vyplývající z této činnosti se staly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dnes společného jmění manželů). Lze přitom důvodně předpokládat, že povinný využíval majetkové hodnoty v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů při svém podnikání se souhlasem své manželky, která následně dospěla k závěru, že by obchodní činnost povinného mohla jejich společné jmění ohrozit, pročež podala návrh na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Rozsudek, jímž bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů zrušeno, však nabyl právní moci až 15. června 1995, tj. po splatnosti v této exekuci vymáhaných pohledávek, jež se tak nepochybně součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů staly. Postižitelnost mzdy manželky povinného nelze zpochybňovat s odůvodněním, že mzda není součástí společného jmění manželů. Procesně právní úprava s účinností od 1. ledna 2013 vymezuje tuto problematiku autonomně a z důvodu posílení práv věřitelů umožňuje postihnout výlučné právo manželky povinného na vyplacení mzdy. Současně poukázal na čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb.

Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou, zda vymáhaný závazek náleží do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že pokud v režimu občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. byl podnikatelem jen jeden z manželů, náleží podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela a nemohl se stát předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004). S ohledem na odlišné znění právní úpravy majetkového společenství manželů před a po 1. srpnu 1998 lze konstatovat, že v případě, že některý z manželů začal podnikat v trvajícím manželství před 1. srpnem 1998 a podnikatelská činnost sloužila výkonu jeho povolání, nestal se podnik předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů (a poté ani společného jmění manželů). Vymáhaný závazek je tedy výlučným závazkem povinného a nelze pro něj provádět srážky ze mzdy jeho manželky. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a dále aby zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení právní otázky provádění exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného u exekucí zahájených před 1. lednem 2013 při vymáhání pohledávky, jež vznikla za trvání manželství povinnému.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady namítány nebyly a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle bodu 28, části dvanácté, hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31. července 1998 a nebylo vypořádáno, se postupuje podle právních předpisů účinných do 31. července 1998.

Podle § 147 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. července 1998, pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. To neplatí, jde-li o pohledávku věřitele jednoho z manželů, jež uzavřeli dohodu podle ustanovení § 143a, pokud tato pohledávka vznikla při používání majetku, který nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (odstavec 2).

V souzené věci bylo zjištěno, že manželství J. J. a M. J. bylo uzavřeno dne 29. dubna 1989 (a dosud trvá), rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 20. dubna 1995, č. j. 6 C 335/95-6, bylo zrušeno jejich bezpodílové spoluvlastnictví, rozsudek nabyl právní moci dne 15. června 1995, a v exekučním řízení jsou vymáhány pohledávky povinného, jež vznikly ještě před zrušením bezpodílového spoluvlastnictví. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 22. dubna 2005. Jedná se tedy o vydobytí závazků, které vznikly za trvání manželství účastníků; skutečnost, že se má jednat o dluh povinného z jeho podnikání, je v tomto směru nerozhodná.

Nejvyšší soud však v usnesení ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014, uzavřel, že bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. lednem 2013, nelze vzhledem k čl. II bodu 1. a čl. IV bodu 1. přechodných ustanovení z. č. 396/2012 Sb. nařídit exekučním příkazem provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného; na tom nic nemění ani čl. LII, bod. 2 přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb.

Ustanovení článku LII, bodu 2 zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 31. března 2015, Pl. ÚS 1/14, zrušeno dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (14. května 2015).

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že mzdu manželky povinného lze postihnout, je tento závěr nesprávný.

Protože Nejvyšší soud neshledal podmínky pro postup podle § 243d písm. b) o. s. ř., usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud současně zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.)

Právní názor Nejvyššího soudu je závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud (popř. soudní exekutor) v novém rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.

předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4893/2014, ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4893.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies