11 Tvo 13/2015

30. 06. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 31 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2015 stížnost obviněného T. R. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného T. R. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Obviněný T. R. je stíhán u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 na základě obžaloby podané dne 23. 1. 2014 pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015, jímž bylo rozhodnuto, že senát není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v projednávané věci.

Dne 30. 4. 2015 vznesl obviněný námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze a námitku nezákonného soudce.

Usnesením ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, Vrchní soud v Praze podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. rozhodl, že senát Vrchního soudu v Praze složený z předsedkyně JUDr. Blanky Kozelkové a soudců JUDr. Karla Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Trnky, v níž obhájce uvedl, že stížnost bude podrobně odůvodněna nebo vzata zpět po projednání s obviněným. Odůvodnění stížnosti však soudu předloženo nebylo. Obviněný sám také napadl citované rozhodnutí stížností, v níž požádal vzhledem ke vzájemné nedůvěře s advokátem přiděleným soudem, JUDr. Trnkou, o přidělení bezplatného právního zástupce k doplnění stížnosti.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou chybějícího odůvodnění předložené stížnosti. Obviněný neuvádí bližší důvody údajné vzájemné nedůvěry k obhájci, který jej doposud zastupoval. Podstatné však je, že soudem byla obviněnému jako obhájkyně ustanovena JUDr. Lucie Trnková (č. l. 868), přičemž JUDr. Pavel Trnka obviněného zastupuje na základě substituční plné moci (č. l. 874). O ustanovené obhájkyni se obviněný ve svém podání nezmiňuje. Pokud tedy obviněný nesouhlasí s tím, aby jej v řízení obhajoval JUDr. Trnka, je namístě, aby tento nesouhlas primárně směřoval vůči své ustanovené obhájkyni, která JUDr. Trnkovi udělila substituční plnou moc. Ta je také povinna obhajobu vykonávat až do doby, kdy by eventuelně byla povinnosti obhajování zproštěna podle § 40 tr. ř. (pakliže o to obviněný požádá).

Nejvyšší soud tak z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v reakci na námitky obviněného vysvětlil, jakým způsobem je nově napadlá věc přidělena k projednání konkrétnímu senátu (na základě rozvrhu práce) a vzhledem k tomu, že v senátu 1 To je zařazeno pět předsedů senátu (neboť jde současně o evidenční senát), i jakým způsobem došlo ke stanovení konkrétního složení senátu, jak v trestní věci obviněného rozhodoval. V podrobnostech lze na toto odůvodnění odkázat, neboť ani Nejvyšší soud v naznačeném postupu porušení zásady zákonného soudce neshledává.

Vzhledem k absenci odůvodnění stížnosti pak nebylo zřejmé, zda obviněný spatřuje důvod vyloučení jmenovaných členů senátu v jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám vyjmenovaným v § 30 odst. 1 tr. ř.

Poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení je dán, je-li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376).

Poměr k projednávané věci může podle ustálené judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).

Jmenovaní členové senátu v napadeném usnesení konstatují, že nemají žádný osobní vztah k věci obviněného ani k jeho osobě či k jinému orgánu činnému v trestním řízení vedeném proti obviněnému. Ani Nejvyššímu soudu není žádný takový poměr znám.

Důvody, které obviněný ve své původní námitce směřované vůči senátu 1 To, resp. vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze uvedl, přitom nelze považovat za relevantní ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Ty měly spočívat jednak v procesním postupu Vrchního soudu, který v době od. 30. 4. do 4. 5. 2015 nerozhodl o námitce podjatosti obviněného, ani o jeho stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze, ale spis nejprve vrátil Okresnímu soudu Praha-západ k provedení hlavního líčení a až poté si jej nechal opět předložit k rozhodnutí. Dalším důvodem pak mělo být členství JUDr. Blanky Kozelkové v KSČ před 17. 11. 1989. S oběma námitkami se vrchní soud ve svém rozhodnutí správně vypořádal a lze proto konstatovat, že ani v původním podání, kterým obviněný namítal vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání jeho trestní věci, neuvedl žádné námitky, které by takové vyloučení mohly založit. Protože ani Nejvyšší soud žádné důvody v tomto směru neshledal, nezbylo mu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 30. června 2015



JUDr. Karel Hasch
předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 11 Tvo 13/2015, ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.13.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies