I. ÚS 445/98

19. 01. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky E. T., zastoupené JUDr. M. Š., advokátem, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 3. 1998, čj. 15 C 215/97 - 26, a Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 1998, čj. 18 Co 214/98 - 49,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 20. 10. 1998, označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatelka napadá rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 3. 1998, čj. 15 C 215/97 - 26, ve věci finanční náhrady za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dovozuje, že uvedenými rozhodnutími soudů bylo porušeno její ústavní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 90 Ústavy ČR. Stěžovatelka navrhuje, aby rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 1998, čj. 18 Co 214/98 - 49, i Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 3. 1998, čj. 15 C 215/97 - 26, byla zrušena.

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda jsou splněny podmínky pro její podání podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 72 odst. 2 tohoto zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována, pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty.

V daném případě Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 21. 8. 1998. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula dnem 19. 10. 1998, avšak ústavní stížnost Ústavní soud obdržel faxovým podáním dne 20. 10. 1998 (řádné podání bylo odevzdáno k poštovní přepravě dne 21. 10. 1998 a Ústavní soud je obdržel dne 22. 10. 1998). Z toho plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti, jak je uvedeno výše, nebyla dodržena. Ze spisů Ústavní soud navíc zjistil, že stěžovatelka nepodala návrh na restituci ve smyslu zákona č. 128/1946 Sb., ani nepodala restituční žalobu ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., v platném znění, takže nemohla prokázat, že je oprávněnou osobou k uplatnění nároku na zaplacení finanční náhrady podle § 13 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. V důsledku toho se také nemohla žalobou úspěšně domoci náhrady, jako by šlo o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Ústavní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutné odmítnout.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 1999 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. I. ÚS 445/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies