IV. ÚS 94/98

08. 03. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 94/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti O.M., zastoupeného JUDr. Z.J., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. P 359/93, ze dne 14.5.1997, a usnesení Městského soudu v Praze, čj. 35 Co 522/97-570, ze dne 19. 11. 1997, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel, který je otcem nezletilé D.M., se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod a čl. 95 Ústavy ČR, zrušení části shora označených rozhodnutí obecných soudů, pokud jimi byly zamítnuty jeho návrhy na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce nezletilé D.M. za neuskutečněné styky otce s nezletilou dcerou ve dnech 3. 7. 1995 a 17. 7. 1995.

Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. P 359/93, byl k návrhu stěžovatele upraven pravomocně jeho styk s dcerou D. rozsudkem Městského soudu v Praze, čj. 20 Co 49/95-196, ze dne 16. 3. 1995 (jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně - Obvodního soudu pro Prahu 8, čj. P 359/93-169, ze dne 20. 10. 1994), tak že otec byl oprávněn se s nezletilou stýkat vždy každé prvé a třetí pondělí v měsíci v době od 15,00 hod. do 17.00 hod za přítomnosti Mgr. Z.M., pracovníka D., s tím, že matce nezletilé byla stanovena povinnost ve stanovený den a hodinu nezletilou na adrese D., otci předat a ke styku ji řádně připravit, otci pak byla stanovena povinnost tamtéž nezletilou matce ve stanovenou hodinu po ukončení styku předat.

Vzhledem k tomu, že ve stanovených termínech se styk otce s dcerou neuskutečňoval, podával stěžovatel postupně po jednotlivých termínech neuskutečněných styků návrhy na výkon rozhodnutí o úpravě styku. O těchto jeho návrzích rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením, čj. P 359/93-485, ze dne 14. 5. 1997, tak, že matce v souvislosti s neuskutečněnými styky otce s nezletilou dcerou ve dnech 12. 6., 19. 6., 3. 7., 17. 7., 4. 9., 18. 9., 2. 10 a 16. 10. 1995 pokutu v řízení o výkon rozhodnutí neuložil, když po provedeném řízení dospěl k závěru, že matka nenese vinu za neplnění povinnosti uloženou jí vykonatelným rozhodnutím soudu o úpravě styku. K odvolání stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí soudu I. stupně se věcí zabýval Městský soud v Praze, který ústavní stížností napadeným usnesením toto rozhodnutí změnil jen tak, že za neuskutečněné styky ve dnech 12. 6. a 19. 6. 1995 matce uložil pokutu ve výši 500,- Kč za každý zmařený styk, jinak usnesení soudu I. stupně potvrdil ve znění, že návrhy otce na výkon rozhodnutí za neuskutečněné styky ve dnech 3. 7., 17. 7., 4. 9., 18. 9., 2. 10. a 16. 10. 1995 zamítl. Jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí v poměru ke styku, který se měl uskutečnit ve dnech 3. 7. a 17. 7. 1995, tak učinil v podstatě z toho důvodu, že šlo o termíny v době letních prázdnin, kdy režim úpravy styku je odlišný, a běžný styk se zásadně neuskutečňuje. Styky, které se měly uskutečnit v období od 4. 9. 1995 do 16. 10. 1995, pak ani odvolací soud nepovažoval za zmařené matkou, když odborný pracovník D., jehož přítomnost byla předpokladem uskutečnění styku podle rozhodnutí soudu, nebyl přítomen, a posléze bylo zrušeno i D.

Proti těmto rozhodnutím obecných soudů, vydaných v řízení o výkon rozhodnutí, směřuje ústavní stížnost stěžovatele, avšak pouze proti té jejich části, jíž nebylo vyhověno návrhu otce na výkon rozhodnutí za zmařené styky ve dnech 3. 7. a 17. 7. 1995. Tuto část považuje stěžovatel za nezákonnou, porušující jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod . V důvodech ústavní stížnosti uvádí, že v řízení postupoval zákonem stanoveným způsobem, který upravují příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Týž zákon upravuje i postup soudu, a to včetně vlastní vázanosti soudu pravomocným rozsudkem. S odkazem na znění ustanovení § 156 odst. 3 o.s.ř. a odbornou literaturu vztahující se k vázanosti soudu svým rozhodnutím, poukazuje na výrok rozhodnutí, jímž byl jeho styk s dcerou upraven - vždy každé první a třetí pondělí v (každém) měsíci, bez jakékoliv výjimky pro prázdninové období. Dovozuje tak, že pokud obecné soudy ve svých rozhodnutích otevřeně a vědomě účelově zásadu bezvýjimečné závaznosti rozsudku pro vykonávací řízení popřely, porušily tím zásadním způsobem zákon a bezprecedentně narušily právní jistotu účastníků v probíhajícím řízení.

Městský soud v Praze jako účastník tohoto řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zcela odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. P 359/93, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Při posuzování dané věci bylo třeba brát v úvahu, že ústavní stížností napadená rozhodnutí byla sice vydána v řízení o výkon rozhodnutí, avšak šlo o výkon rozhodnutí o úpravu styku rodiče s dítětem, jehož způsob provádění - stejně jako výkon každého rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte - se vymyká běžnému pojetí výkonu rozhodnutí v jiných případech, kde je vázanost exekučního soudu rozhodnutím vydaným soudem nalézacím - exekučním titulem absolutní. Právě s ohledem na zájem nezletilého dítěte, který musí být, jak v předcházejícím řízení nalézacím, tak i v navazujícím řízení o jeho výkon, dominující, nelze postupovat přísně formálně, jak je to obvyklé při ostatních typech řízení o výkonu rozhodnutí. Z toho důvodu nelze považovat za porušení zákonem stanoveného postupu ani za porušení principu právní jistoty, pokud soud v řízení podle § 272 o.s.ř. a násl. neuloží pokutu za nedodržení rozhodnutí o úpravě styku, má-li za to, že nesplnění rozhodnutí nastalo z důvodu oprávněného zájmu dítěte nebo nebylo neodůvodněné. V daném případě z obsahu spisu Ústavní soud zjistil, že matka sama neuskutečnění styku dne 3. 7. 1995 odůvodnila indispozicí nezletilé, a pokud jde o styk, k němuž mělo dojít dne 17. 7. 1995, předem otci oznámila - o čemž je ve spise doklad - že tento se nebude moci uskutečnit proto, že nezletilá bude v táboře mimo P. Za uvedeného stavu pak závěry soudů obou stupňů, tak jak plynou z odůvodnění jejich rozhodnutí, z nichž soud I. stupně se odvolával v podstatě na shora uvedené zjištění, a soud odvolací na nutnost dodržení uceleného prázdninového režimu u dítěte, nelze považovat za závěry vybočující ze zákonných, a tím méně pak z ústavně daných mezí. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března

JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. IV. ÚS 94/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies