II. ÚS 519/98

08. 03. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Z.S., zastoupeného Mgr. M.R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm.e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podaná ústavní stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel podal k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97, který nabyl právní moci dne 14. 10. 1998.

Napadeným rozsudkem soudu I. stupně byl navrhovatel odsouzen :
1. pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm.a) tr. zák.
2. pro návod k trestnému činu pozměňování a padělání veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. b) ve vztahu k § 176 odst. 1 tr. zák. a podle ustanovení § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, přičemž podle ustanovení § 39a odst. 1 písm. c) tr. zák. byl stěžovatel pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti citovanému rozsudku podal stěžovatel odvolání. O podaném odvolání rozhodoval Vrchní soud v Praze, který podaný opravný prostředek usnesením ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 8 To 66/98, zamítl. V další části svého podání navrhovatel tvrdí, že shora uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze nebylo jemu ani jeho právnímu zástupci doručeno před podáním ústavní stížnosti a z tohoto důvodu se neměl možnost s jeho zněním seznámit. Přes tuto skutečnost stěžovatel dovozuje, že právě rozhodnutím soudu prvé instance bylo porušeno jeho právo zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy.

V zásadě lze tedy shrnout, že důvody podané stížnosti tkví v údajném porušení zásad trestního řízení a postupů orgánů činných v trestním řízení, a to jak orgánů Policie ČR, tak i Městského soudu v Praze. Porušení citovaných kautel Listiny základních práv a svobod mělo být podle názoru stěžovatele způsobeno bezdůvodným odmítáním provedení důkazů, svědčících ve prospěch navrhovatele, když současně nebyly odstraněny závažné rozpory mezi jednotlivými důkazy. Orgány činné v trestním řízení tak údajně nerespektovaly zásadu presumpce neviny.

V závěru svého návrhu stěžovatel konstatuje podmínku přípustnosti podání ústavní stížnosti (§ 72 odst.2, odst. 4 ve vztahu k ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a zavazuje se doplnit obsah a rozsah ústavní stížnosti " o další skutečnosti, a to nejpozději do 30 dnů ode dne doručení usnesení Vrchního soudu v Praze".

V petitu návrhu stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97.

Soudce zpravodaj si od Městského soudu v Praze vyžádal informaci o datu doručení rozhodnutí obou obecných soudů, aby tak mohl ověřit přípustnost podání ústavní stížnosti. Z fotokopií doručenek spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 20/96, se podává, že napadený rozsudek soudu I. stupně byl doručen stěžovateli a jeho právnímu zástupci nejpozději dne 8. 6. 1998. Usnesení Vrchního soudu v Praze pak bylo doručeno nejpozději dne 4. 1. 1999.

Z výše uvedeného vyplývá, že podaná stížnost je nepřípustná, neboť její podání bylo s ohledem na datum doručení usnesení Vrchního soudu v Praze předčasné. Novelou zák. č. 182/1993 Sb., provedenou zákonem č. 77/1998 Sb., byla změněna zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak, že tato prekluzivní lhůta se počítá ve smyslu § 72 odst. 2 věta druhá cit. zákona, nikoli ode dne nabytí právní moci posledního opravného prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, ale ode dne doručení takovéhoto rozhodnutí.

Jestliže byla tedy ústavní stížnost doručena dne 14. 12. 1998, tj. přede dnem doručení usnesení Vrchního soudu v Praze o podaném odvolání, je tato stížnost předčasná a nelze o takovém návrhu zahájit řízení ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu

V Brně dne 8. března 1999

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. II. ÚS 519/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies