II. ÚS 43/98

06. 04. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti I.D. a S.S., oba zastoupeni advokátkou JUDr. N.M.,takto:

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se svým návrhem domáhali vydání nálezu Ústavního soudu tohoto znění: "1) Příkaz k domovní prohlídce vydaný soudcem Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. Nt 993/97, ze dne 5. 12. 1997, se zrušuje. 2) Příkaz k domovní prohlídce vydaný soudcem Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. Nt 988/97, ze dne 1. 12. 1997, se zrušuje. 3) Česká republika - zast. Ministerstvem vnitra je povinna prostřednictvím Policie ČR, O.ú.v., neprodleně prvému stěžovateli vydat v místě odnětí všechny věci, které byly prvému stěžovateli odňaty při domovní prohlídce, konané dne 5. 12. 1993 v bytě prvého stěžovatele, tak, jak jsou uvedeny v protokole o provedení domovní prohlídky ze dne 5. 12. 1997.

4) Česká republika - zast. Ministerstvem vnitra je povinna prostřednictvím Policie ČR, O.ú.v., neprodleně druhé stěžovatelce vydat v místě odnětí všechny věci, které byly druhé stěžovatelce odňaty při domovní prohlídce, konané dne 5. 12. 1997 v garáži druhé stěžovatelky, tak, jak jsou uvedeny v protokolech o provedení domovní prohlídky ze dne 5. 12. 1997. 5) Účastníci označení 1-6, kteří mají k dispozici záznam odposlechu provozu telekomunikačního prostředku prvého stěžovatele, vedeného z jeho mobilního telefonu nebo jiného telefonu, který byl pořízen bez příkazu k odposlechu, vydaného příslušným soudcem, jsou povinni neprodleně tento záznam zničit. 6) Opatření, sp. zn. OVV:765/10-97, ze dne 6. 12. 1997, kterým bylo prvému stěžovateli sděleno obvinění, se zrušuje. 7) Účastníkům 1-6 jako orgánům veřejné moci se zakazuje, aby nadále pokračovali v protiústavním zásahu do základních práv a svobod stěžovatelů, zaručených Listinou základních práv a svobod, a následky takových zásahů odstranili uvedením do původního stavu před zásahem."

Na odůvodnění svého návrhu s odvoláním na porušení základních práv a svobod, zaručených v čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1, 3, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 4, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 13 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod uvedli, že policie se nemohla prokázat matce družky stěžovatele příkazem k domovní prohlídce a tento obdržela až 5. 12. 1997 v 11.23 hod., dále uvedli, že vydaný příkaz z 5. 12. 1997, sp. zn. Nt 993/97, žádným způsobem neodůvodňuje místní příslušnost, a rovněž tak schází jakékoliv odůvodnění příkazu ve smyslu § 82 tr. řádu a navíc je z něj zřejmé, že došlo k odposlechu mobilního telefonu stěžovatele, aniž by byl ve spise Policie ČR, O.ú.v., sp. zn. OVV:769/10-97, založen příkaz k takovému odposlechu.

Kromě toho namítali, že stěžovatel byl vyslechnut jako svědek, což dle něj přichází v úvahu, pokud má v držení věc důležitou pro trestní řízení, a samotný příkaz takovou věc přesně specifikuje, s tím, že provedení domovní prohlídky nesmí současně mít za následek zajištění jiných, v rozhodnutí soudce neuvedených věcí, jak se stalo v daném případě odnětím osobních věcí (např. oděvů, klíče od osobního vozidla) včetně osobní korespondence, aniž byly splněny podmínky § 86 tr. řádu. Poté namítli, že důvody a osoby, proti kterým lze nasadit zásahovou jednotku nebo zásahovou jednotku rychlého nasazení, specifikuje zák. č. 283/1991 Sb., a není přípustné je nasazovat proti jiným osobám a z jiných důvodů. V souvislosti s příkazem ze dne 1. 12. 1997, Nt 998/97, namítli, že druhá stěžovatelka nebyla v této věci vyslechnuta ve smyslu § 84 tr. řádu a že jí klíče od garáže byly vydány až teprve na její žádost v lednu 1998, s tím, že domovní prohlídka jako jednorázová činnost nemůže omezit výkon vlastnických práv do budoucna. Dále uvedli, že ani stěžovatelům, ani právnímu zástupci nebylo umožněno zúčastnit se samotného výkonu domovní prohlídky garáže, neboť stěžovatel byl odvezen po provedení domovní prohlídky v bytě a druhá stěžovatelka nebyla vůbec vyrozuměna. Zcela na závěr pak odmítli, aby na základě zajištění jiných důkazů než v příkazu uvedených mohlo být následně vzneseno obvinění, neboť by policie mohla předstírat potřebu domovní prohlídky např. pro obecné tvrzení výskytu "nezjištěného množství drog", aby teprve získala důkazy proti podezřelému, umožňující jeho obvinění.

Vzhledem ke stěžovatelem tvrzenému porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, tak jak předpokládá § 72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., nezbylo Ústavnímu soudu než se věcí zabývat.

Ústavní soud poté, co přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelů spolu s připojenými spisy Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. Nt 993/97, Nt 988/97, a Policie ČR, O.ú.v., ČVS: OVV-769/10-97, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Namítá-li totiž stěžovatel, že se policie nemohla prokázat příkazem k domovní prohlídce bytu, který obdržela 5. 12. 1997, sp. zn. Nt 993/97, až faxem v 11.23 hod., jde vzhledem k tomu, že k vlastní realizaci prohlídky došlo až v 11.45 hod., tedy v době, kdy již příkaz měla, o námitku, nedosahující intenzity protiústavnosti. Rovněž tak nedostatek odůvodnění místní příslušnosti neposunuje věc do ústavní roviny, byla-li tato v případě příkazu, vydaného Okresním soudem v Bruntále, dána, neboť dle § 18 tr. řádu příslušným soudem je soud, v jehož obvodu byl spáchán trestný čin, přičemž tímto místem byl B., kde došlo k odcizení osobního automobilu značky BMV 524 TD, které bylo převezeno do garáže v B. Ani námitka, že schází i jakékoliv odůvodnění trestního příkazu z 5. 12. 1997, Nt 993/97, a že tento je odůvodněný pouze opisem zákonných formulací, neobstojí, neboť se v něm výslovně uvádí: "Soudce přezkoumal spisový materiál, podaný návrh, a dospěl k závěru, že návrh je podán důvodně. Z dosud provedených operativních úkonů vyplývá, že v bytě se skutečně nachází podezřelý I.D., který se v bytě zamčel, odmítá umožnit nařízenou domovní prohlídku garáže v B., a je dále dáno podezření, že v bytě se nachází ilegálně držená zbraň a nezjištěné množství drog. Z dosud provedených úkonů vyplývá, že v bytě se nachází osoba důležitá pro trestní řízení. Soud proto po zvážení výše uvedených skutečností podle § 83 odst. 1 tr. řádu z důvodu § 82 odst. 1 tr. řádu nařídil domovní prohlídku ve výše uvedeném bytě a prostorách přináležejících." Taktéž následná námitka ohledně neexistence povolení odposlechu neodpovídá skutečnosti, jak vyplývá z dodatečně 10. 9. 1998 odtajněných materiálů, resp. příkazu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 00371/97, ze dne 5. 9. 1997, kterým bylo povoleno pořizování obrazových a zvukových záznamů od 5. 9. 1997 do 5. 3. 1998 v garáži v B., a to v souvislosti s případem loupeže na zaměstnancích podniku P., a. s., ke které došlo 10. 3. 1997, při které dva neznámí kuklami maskovaní pachatelé za použití střelné zbraně a násilí odcizili 1.174.282,- Kč, určených k výplatám, přičemž při jejich pronásledování došlo ze strany pachatelů i ke střelbě. Stran námitky, že stěžovatel byl vyslýchán jako svědek, aniž by šlo o situaci, kdy svědek má v držení věc důležitou pro trestní řízení a příkaz ji přesně specifikuje, Ústavní soud uvádí, že vychází z principu materiálního nazírání na právo, kterému jsou jakékoliv formální přístupy cizí, a proto, i když úkon označený jako výslech svědka se se zřetelem ke stádiu, v němž se věc nacházela "Postup před zahájením trestního stíhání" nesrovnává se zákonem (§ 158 až 159a tr. řádu), jde o námitku, nedosahující intenzity protiústavnosti, a to vzhledem k obsahové stránce úkonu a faktu, že mu byl přítomen obhájce, s tím, že se de facto jednalo o vysvětlení, k němuž došlo nepochybně zcela legitimně. Ostatně i komentář k § 158 tr. ř., B., 2. vydání, str. 737, připouští, aby vysvětlení, pokud by mělo povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, bylo sepsáno formou protokolu o výslechu svědka. Stejně tak se Ústavní soud neztotožňuje s názorem stěžovatelů, že provedení domovní prohlídky nesmí mít za následek nezajištění jiných, v rozhodnutí soudce neuvedených věcí, neboť stěžovatel zcela přehlíží, že domovní prohlídka je institut sloužící k objasňování trestné činnosti, resp. odhalování trestných činů a jejich pachatelů a že pro orgány činné v trestním řízení platí zásada oficiality a vyhledávací (§ 2 odst. 4 a § 2 odst. 5 tr. řádu), jiná věc je situace kvalifikovaná jako zneužití domovní prohlídky. Pokud jde o nedodržení podmínek § 86 tr. řádu u zabavené korespondence, Ústavní soud uvádí, že toto ustanovení se týká pouze nedoručených zásilek a nikoliv doručených, jak tomu bylo v dané věci.
Konečně není důvodná ani námitka, že v daném případě nešlo o situaci, v níž by bylo lze nasadit zásahovou jednotku nebo zásahovou jednotku rychlého nasazení dle zák. č. 283/1991 Sb., a to vzhledem k § 42b odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, a kontextu skutečností, které vyšly najevo odtajněním části spisových materiálů, jak jsou citovány shora. K tvrzení stěžovatele, že ani jemu ani jeho zástupci nebylo umožněno zúčastnit se samotného výkonu domovní prohlídky garáže na základě příkazu ze dne 1. 12. 1997, sp. zn. Nt 988/97, Ústavní soud uvádí, že nejenže o této okolnosti není v protokolu zmínka, ale naopak se v něm uvádí, že ji odmítli, přitom z protokolu ani neplyne, že by se způsobu domovní prohlídky bránili, když bylo na nich, aby námitkám dali protokolárně průchod, jak ostatně právní zástupce učinil v případě domovní prohlídky bytu. Za této situace pak nemá Ústavní soud důvod ke zpochybnění protokolu ohledně domovní prohlídky garáže potud, pokud se v něm uvádí, že jak stěžovatel, tak jeho právní zástupce prohlídku odmítli. Pokud pak jde o tu část ústavní stížnosti, týkající se domovní prohlídky garáže na základě příkazu soudce ze dne 1. 12. 1997, sp. zn. Nt 988/97, v níž stěžovatelka namítá, že nebyla, tak jak ukládá § 84 tr. řádu, vyslechnuta, a že jí nebylo umožněno účastnit se vlastního výkonu prohlídky garáže a současně že byla dotčena na svých vlastnických právech, neboť jí byly klíče vydány až v lednu 1998, má Ústavní soud za to, že vzhledem k faktu pronájmu, při současném dodržení podmínky předchozího výslechu osoby bezprostředně dotčené, tj. nájemce, a to dokonce za přítomnosti jeho právního zástupce, rovněž nejde o námitky dosahující intenzity protiústavnosti. Konečně pokud jde o názor stěžovatele odmítající, aby policie mohla pod záminkou potřeby domovní prohlídky pro obecné tvrzení výskytu "nezjištěného množství drog", teprve hledat jakékoliv jiné důkazy proti podezřelému, Ústavní soud uvádí, že o tuto situaci, tj. o zastřený akt policie, tak jak má na mysli stěžovatel, se v daném případě vzhledem k aktuální argumentaci zbraní, jak vyplynula z odtajněných materiálů a vzhledem k již zmíněné zásadě oficiality a vyhledávací, taktéž nejedná, a proto byla i v tomto směru shledána ústavní stížnost za nedůvodnou. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že obdobnými úvahami se řídil i Evropský soud pro ochranu lidských práv ve věci K. versus N., a 297-c para 31 (1994), když shledal, že předmětem čl. 8 Listiny je ochrana jednotlivce proti libovolným zásahům ze strany veřejných orgánů (str. 302 D. J. H., N.O.B.: Law of the European convention on human rights), nebo též ve věci K. 1978, a 28, § 50 či F. 1993, a 256 - a § 56, když kladl důraz na záruky před zneužitím a svévolným zasahováním ze strany orgánů veřejné moci při nutnosti vzít v úvahu spravedlivou rovnováhu mezi veřejným zájmem na potrestání zločinů a zájmy jednotlivce.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost jak proti příkazům k domovní prohlídce ze dne 5. 12. 1997, Nt 993, a ze dne 1. 12. 1997, Nt 988/97, tak v dalších na rozhodnutí o těchto příkazech závislých částech podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnout, navíc s tím, že v části, týkající se bodu 3, byly již věci vydány a přitom v této části stejně tak jako pod bodem 4, 5 nejde o žádný z případů, o nichž by mohl Ústavní soud vzhledem ke svým pravomocem, jak vyplývají z čl. 87 Ústavy a rovněž § 82 zák. č. 182/1993 Sb., rozhodnout, a to s tím důsledkem, že jde v této části o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (§ 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

K části pod 7) dlužno dodat, že vzhledem k charakteru domovní prohlídky jako jednorázového zásahu je pojmově vyloučeno jak obnovení statu quo ante, tak zákaz pokračování v porušování práva (srov. též rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 287/96, ze dne 22. 5. 1997).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 6. 4. 1999 předseda senátu Ústavního soudu

avHa kdkkkkkkkdkdkl

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 6. 4. 1999, sp. zn. II. ÚS 43/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies